Neviditelný pes

POLITIKA: Smrtící koktejl

25.2.2008

Základní instinkt Jany Bobošíkové

"Jseš ale cikrt!“ zaslechla jsem nedávno útržek rozhovoru dvou teenagerů. Pokud to mělo nějakou souvislost se současným mluvčím ministerstva zdravotnictví Tomášem Cikrtem, pak mu musím blahopřát. Neznám totiž případ, kdy by nějaký vládní představitel svým jménem dokázal obohatit slovník kritické mladé generace. Natož, aby se to povedlo jeho mluvčímu.

Jde o slávu zaslouženou. Vždyť výroky tohoto muže, kterými obhajuje neobhajitelné, dosahují úrovně mistrů humoru. Jeho nejnovější gag zazněl na adresu občanů v domovech pro seniory. Těm se z několika stovek kapesného, které jim zbudou ze skromné penze, nedostává na poplatky za návštěvu lékaře a za recept. Vykladač zdravotnické politiky Topolánkovy vlády pravil: „Spíš si myslím, že ústavy by měly zvážit, jestli je zapotřebí, aby člověk bral deset nebo jedenáct léků, jak se také často stává. Vždyť to už musí být přiotrávený.“

Navštěvuji domovy pro seniory, a tak mi smysl jeho posledního vtipu uniká. Vím, v jakém zdravotním stavu tu lidé jsou a jak moc své léky potřebují. Jestliže to mluvčí Cikrt a s ním i ministr zdravotnictví Julínek myslí vážně, pak můžeme jen doufat, že nejde o strategii typu „ti, co dnes nemají na léky, zítra už nebudou volit“. Jenomže i kdyby šlo jenom o smrtící koktejl lhostejnosti a nekompetentnosti, otravuje poslední chvíle života lidem, kteří celý život pracovali a neměli šanci si vybírat z nabídek penzijního připojištění. Žili jiným způsobem v jiné době. A my nemáme právo po nich žádat, aby nesli náklady polistopadových reformních pokusů a omylů. Vím, že nejsme žádná velmoc. Ale nemyslím si, že jsme takoví chudáci, abychom nemohli dopřát právě těmto lidem na sklonku jejich života alespoň trochu lidské důstojnosti. A štve a mrzí mě, že v mediálním rámusu vyřizování politických účtů po volbě hlavy státu zrovna tento výrok „baviče“ Cikrta zůstal téměř nepovšimnut.

Je to právě taková ignorance a hyenismus, co mě nutí promlouvat do věcí veřejných a usilovat o změnu. A kandidovat třeba i na funkci hlavy státu, i když jsou šance minimální.

(Psáno pro deník Metro)

poslankyně Evropského parlamentu



zpět na článek