Neviditelný Pes

POSTŘEHY: Okamžiky uplynulého týdne

22.1.2007

3. týden (15. -21.1.2007)

„Bylo by pěkné, aby lidi chodili do galerie jako do lesa – bez poplatků, za oddychem a poznáním,“ prohlásil šéf Národní galerie Milan Knížák. Prý by tím mohla návštěvnost stoupnout až o 200 procent. Jeho argumentem je i skutečnost, že v londýnské národní galerii a budapešťské národní galerii je též vstup bezplatný. Bylo by to pěkné a jistě je to ušlechtilý zájem, chce se mi dodat. Ale na druhé mi vyvstává hned několik výhrad. 1. Nic na světě, stvořeno člověkem, není zadarmo. Prohlídka galerie sice nevytáhne návštěvníkovi ihned peníze s kapsy, nicméně o to více zaplatí všichni daňoví poplatníci, i ti, které, ve vší úctě k prezentovanému umění, díla v Národní galerii vůbec nezajímají. Srovnání s procházkou do lesa je absolutně mimo. 2. Co je tímto způsobem nabízeno „zadarmo“, obecně nebudí příliš mnoho důvěry. 3. Nevidím jediného důvodu, proč zrovna umění v Národní galerii by mělo být povýšeno na něco, co je natolik kulturně vzdělávací a nezbytné k poznání, že to musí být takto zvýhodňováno. Kdo si může dovolit stanovit taková měřítka kvality? Měly by být tedy zdarma i jiné druhy kultury? A neměli bychom nakonec platit všichni, všechno a všem? Pokud má pan Knížák v hlavě nápad, jak v Národní galerii financovat ušlý příjem ze vstupného jinak než státními penězi (= penězi nás všech), tak sem s tím. Jinak opravdu nemohu souhlasit. I umění v Národní galerii má bez pochyby svoji cenu a kdo má zájem to zhlédnout, měl by tu cenu zaplatit.

Ani jsem netušil, že nejrizikovější, nejnáchylnější, nejohroženější a nejnezbytnější profesní skupinou v České republice jsou železničáři. Těm totiž bylo v současné době nařízeno povinné očkování vakcínou proti chřipce hlavním hygienikem Michaelem Vítem. Důvodem pro tento krok je údajně fakt, že se ve skladech nahromadily tisíce vakcín a je třeba je co nejdříve spotřebovat. A tak byli vybráni železničáři, kteří budou zdarma očkováni. Slovo zdarma bych opět nejraději umístil do uvozovek, neboť opět nic na světě vytvořeno člověkem není zdarma. Proč zrovna tato skupina, mi není vůbec jasné, neboť jsou zde další, dle mého názoru důležitější skupiny, které by v případě nenadálých okolností musely zachovávat chod státu – zdravotníci, policisté, vojáci apod. Také by mě jako laika zajímalo, jakou expirační dobu měly vakcíny, které musely být tak nezbytně spotřebovány, a jaká je účinnost takového očkování na konci měsíce ledna. Bohužel, to jsem se zatím nedozvěděl. Stejně jako jsem se nedozvěděl, čím je tato profesní skupina nezbytnější než předchozí uvedené.

Hysterii předsedy ČSSD Paroubka v minulém týdnu způsobili jeho dva poslanci Michal Pohanka a Miloš Melčák, kteří se rozhodli podpořit koaliční vládu ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Poslanci byli titulováni různě: zrádci, kreatury, přeběhlíci, odpadlíci a v kuloárech možná i horšími názvy. Paroubkovy výroky o korupci a „Dalíkových penězích“ jsou bez důkazu tak neuvěřitelnou směsicí trapnosti, zoufalství a špinění vlastních lidí, že to hodně vypovídá o autorovi. Paroubka nechápu ve více věcech a ani tato není výjimkou. Jak prohlásil předseda Topolánek, pokud se této vládě nepodaří prosadit klíčové reformy, bude usilovat o předčasné volby – a já doufám, že v co nejkratším možném termínu. Pokud by tedy na předčasné volby došlo, poslanci Pohanka a Melčák už by určitě „nezdobili“ svými jmény kandidátky ČSSD a Paroubek by tak měl klid. Navíc to, že dva poslanci vyřeší povolební situaci - dá se říct „za něj“ - také může něco znamenat. A především toho by si měl předseda začít všímat a v tomto směru začít více přemýšlet. Trojkoaliční vláda tak dostala šanci vládnout a Paroubek by se měl smířit s rolí opozice. Jak s touto rolí naloží, bude záležet jen a jen na něm.

Žebříček ekonomické svobody, který každoročně sestavuje a vydává americká nadace Heritage Foundation, přiřadil Česku 31. místo. Loni to bylo místo 21. Podle ekonoma ČSOB Tomáše Sedláčka se ovšem země nijak nezhoršila, nýbrž ji ostatní země předběhly. Kategorií pro měření a následné umístění v řebříčku je deset – například nezávislost rozhodování centrální banky, volnost obchodu či míra korupce. Nadace kladně ocenila nezávislost ČNB či české bankovnictví. Na opačném pólu se s kritikou potýkaly vládní výdaje. Jen pro dokreslení dodám, že např. první místo obsadil Hongkong, třetí je Austrálie, čtvté USA, šestá Velká Británie, devatenácté Německo atd. Bohužel, slova ekonoma Tomáše Sedláčka se dají vyložit i jinak: země si nijak nepolepšila, v nejlepším případě setrvává na místě. Potvrzuje se tak staré známé heslo „kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Doufám, že si příští rok budeme moci přečíst zprávu, kterak bylo Česko mezi zeměmi přeskakujícími státy, které „se nezhoršily“.

Prostřednictvím agentury Czechivest bylo vloni do Česka přilákáno za 114 miliard korun investic. Jedná se celkem o 176 investičních projektů, které by měly vytvořit téměř 35 tisíc pracovních míst. Na první pohled čísla velice optimistická, bohužel existuje to známé ale. Jednak tyto investice nebyly zadarmo. Podle ministra průmyslu a obchodu M. Římana stát vydal na školení a rekvalifikace zhruba 7,5 miliardy a daňové prázdniny v roce 2006 ochudily státní pokladnu o 44,6 miliardy korun. Já bych ještě dodal, že vytvoření 35 tisíc pracovních míst se rozhodně nerovná mínus 35 tisíc uchazečů ze seznamu pracovních úřadů. Rozhodně nechci kategoricky odsuzovat investiční pobídky jako apriori zbytečné a nevýhodné, ale jsem přesvědčen, že je důležité najít optimální rovnováhu mezi náklady a výnosy, mezi dlouhodobější strategií a krátkodobými výhodami. Asi jako v každém důležitém plánování.

Autor je místopředseda jihomoravského regionálního sdružení ODS

www.michalkadlec.com



zpět na článek