Neviditelný Pes

POLITIKA: Energetika vlády

12.1.2007

S předsedou ODS panem M. Topolánkem jsme před lety připravovali první energetickou politiku státu. Znám jej jako znalého odborníka v této oblasti. Nemohu proto pochopit, jaká vnitřní sila jej jako premiéra vlády donutila ke zcela nesmyslné spolupráci se Stranou zelených. Agresivní přístup zelených k tématům, která vydávají za svoji jedinou ideologickou ekologickou politiku, ubližuje ekonomickému rozvoji státu a všem našim občanům. Bohužel již v předvolebním boji bylo toto téma zcela tabu, neboť obě velké politické strany počítaly s jejich případnou spoluprací. Uvedená neznalost občanů se projevila ve volebním výsledku, neboť mnozí chybně mysleli, že správně volili opozici proti velkým stranám. Mohu proto souhlasit s panem presidentem, že jde o lidi se zcela jiným viděním světa. Velmi potřebná ochrana prostředí, ve kterém všichni žijeme, se v jejich pojetí zúžila na zcela extremistické požadavky, které devastují veškeré logické myšlení.

Do programového koaličního prohlášení a dá se předpokládat, že i do vládního dokumentu, prosadili taktikou „držení pod krkem“ většinu svých nesmyslných požadavků. Udržení limitů těžby hnědého uhlí podle politického usnesení vlády z roku 1991 již dnes neplatí. Další šetrné pokračování těžby splňující potřebné zákonné normy a požadavky umožní alespoň do období rozvoje nových a potřebných technologií energetickou nezávislost státu. Přístup k dostatku energií se dnes stává významným politickým nástrojem, umožňujícím v krátké budoucnosti diktát států vyvážejících plyn, ropu a další nerostné suroviny k ostatním závislým státům. Pokud je zájem na tom, aby ČR nesnižovala stávající částečnou nezávislost, musí se s celosvětovým trendem soustředit na dostupné domácí zdroje. Zatím je to v našich podmínkách pouze uhlí a rozvoj jaderné energetiky. Prosazování obnovitelných zdrojů musí přihlížet i k ekonomické realitě. V našich geografických podmínkách jdou značně finanční dotace na rozvoj větrníků i spalování biomasy většinou mimo realitu a lze je využít z ekologického pohledu mnohem účelněji. Obnovitelné zdroje jsou regionální záležitostí, které budou pro energetickou politiku státu pouze málo významným doplňkem.

Ekologická politika státu prosazená zelenými by přinesla při případné realizaci nesmírné ekonomické škody. Proč se nepoučíme ze zkušeností z Německa, které z politických důvodů přistoupilo na jejich demagogii a bude trvat několik let, než napraví vzniklé škody. Pro ČR by znamenala obtížný dovoz elektřiny za světové burzovní ceny, neúměrné k našim mnohem nižším platům. Proti zdražování cen energií, které jsou bohužel celosvětovým trendem, musí nastoupit rozumná státní politika. Rovněž požadavky zelených na zavedení „ekologických daních“ nad limity spotřebních daní požadovaných směrnicí Evropské unie jdou opět na úkor rozvoje státu, finančních možností občanů, snížení konkurenčních možností našich podniků a růstu inflace. Je potřebné vládní činitele a občany upozornit a varovat, že další nárůst cen elektřiny, plynu, uhlí nepomůže ochraně prostředí, ale právě naopak. Nově jmenovaná vláda jde i v této oblasti do velkých rizik. Nevím, zda si to poslanci, kteří budou hlasovat o důvěře druhé vlády, spolu s panem premiérem jako energetickým odborníkem plně uvědomují.

Autor je ekologický expert



zpět na článek