Hlavní důvod porážky - tedy nevítězství, abych použil tak populární hodnocení volební porážky ODS v roce 2002 z úst Václava Klause - vidí Paroubek v tom, že ODS zmobilizovala „měšťanský stav“, který ze strachu z komunistů volil raději ODS než ČSSD. Pohříchu ani toto Paroubkovo hodnocení své porážky není přesné. ODS zdaleka není jenom stranou velkých měst, jakým je Praha, ale je doslova stranou lidovou mající své voliče podobně jako ČSSD od malých vísek až po velkoměsta. Takové Paroubkovo hodnocení dává tušit , že voliči ODS jsou spíše než měšťané „měšťáci“ v onom tradičním levicově intelektuálském duchu.
Zajímavější než Paroubkovo rozumování nad vyhranými prohranými volbami je ale úvaha z pera mě neznámého autora, který na stránkách Trendu vysvětluje, k čemu jsou ČSSD komunisté. V tom samém 6.čísle roku 2006 se tak dovíme, že komunisté jsou tu proto, aby požadovali jasná (a radikální!) levicová řešení společenských problémů, protože tyto požadavky ČSSD vyslovovat nemůže?! Tím tak komunisté vytvářejí prostor k tomu, aby sociální demokraté mohli přicházet s konsensuálnějšími levicově-středovými nebo středovými názory. Soudruzi si tak docela hezky vykolíkovali hřiště. Komunisté budou strašit svými „radikálními“ názory společnost a socialisté pak budou těmto v podstatě „spravedlivým bolševickým požadavkům“ ulamovat hroty tak, aby byly stravitelné pro širší společenskou poptávku.
Toto přiznání ze stránek Trendu jen dokládá, v jaké že to symbióze komunisté a socialisté žijí. Není lepšího dokladu, že volba sociální demokracie a komunistů je dnes v podstatě volba stejného cíle. Pokud na tento jev ODS dlouhodobě upozorňuje, je to jen a jen konstatování reality české politiky. Naštěstí volby ukázaly, že je vysoká poptávka nejen po politice bolševického typu, ať už ji provádí Paroubek nebo konfident STB Filip, ale ještě větší je poptávka po politice antikomunistické reprezentované ODS, KDU-ČSL i našimi zelenými.