A nejen to, právě vydaná nahrávka Nesnesitelné lehkosti bytí je i dárkem Milanu Kunderovi k blížícím se devadesátinám, které oslaví v příštím roce na apríla v Paříži, kde žije od roku 1975. Ve stejném roce měla premiéru Kunderova hra Jakub a jeho pán, kterou napsal brzy po okupaci sovětskou armádou, kdy byl zakázaným autorem, jen pro svou intimní potřebu. Nakonec se hrála v Činoherním klubu v Ústí nad Labem, ale jako autor byl uveden Kunderův kamarád, režisér Evald Schorm. V režii Ivana Rajmonta, pookupačního šéfa činohry Národního divadla, se v ní v hlavních rolích objevili Jiří Bartoška a Karel Heřmánek. Na repertoáru divadla se udržela až do roku 1989 a dočkala se 223 repríz. Později se hrála ve stejném obsazení ještě v Divadle Bez Zábradlí a dodnes se hraje mimo jiné ve Francii. A to byl zřejmě hlavní důvod, proč Milan Kundera trval na tom, aby jeho nejznámější knihu z roku 1984 Nesnesitelná lehkost bytí, která byla ve Spojených státech zfilmovaná, načetl právě Jiří Bartoška.
Audiokniha v nezkrácené verzi trvá deset hodin a šestačtyřicet minut. A připomíná nám starou pravdu, že všechny velké romány jsou vyprávěním o lásce. Zřejmě proto české vydání autor léta oddaloval, aby se román nečetl jen jako kniha o důsledcích okupace v roce 1968.
Hlavním hrdinou tohoto románu, který u nás vyšel poprvé v roce 2006, je Tomáš, libertin, který je zaskočen romantickou láskou, se kterou se dosud nesetkal. Jeho partnerku Terezu Tomášovo libertinství ničí i v emigraci a když zjistí, že se dál stýká i se svou bývalou milenkou Sabinou, pro niž je sex jen způsob úniku, Tereza propadá zoufalství. A protože si s touto situací neví rady, rozhodne se k návratu do Čech. Tomáš ji následuje. Normalizace, která tehdy vládla v Čechách, je nakonec přivede k jisté znetvořené vnitřní vyrovnanosti: oba se ocitnou v obdobné situaci, nikdo z nich už není silnější než ten druhý, oba jsou podobně poníženi: Tomáš se vzdá svého povolání lékaře, manuální prací si zničí ruce a ví, že už nikdy nebude moci operovat, a autor se ptá: Bylo třeba dojít až sem, aby Tereza uvěřila, že ji má rád? Nesnesitelná lehkost bytí je román o smutném štěstí.
Milan Kundera se ptá ale dál: Co zbylo z Tomáše? Nápis: Chtěl království Boží na zemi. Co zbylo z Beethovena? Zamračený muž s nepravděpodobnou hřívou, který pronáší temným hlasem: „Es muss sein!“ To musí být! A co zbylo z Franze? Nápis: Po dlouhém bloudění návrat. A tak dál a tak dál. Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím.
Poslední větu je možné číst i jako Kunderovo varování před kýčem, který poznáme podle lehkosti, snadnosti a líbivosti a v němž je vše cynicky dovoleno.
Napsáno pro ČRoPlus
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)
Autor je novinář a spisovatel