KNIHY: Konečně pořádné romány!
Literární úvahy jsou beletrií dneška. Na stole se mi sešly dvě knihy právě takové. Hlavním hrdinou obou je evropská vzdělanost, dějem jsou její proměny.
Jiří Pechar ve své knize Imaginace a myšlení ve hře dějin postupuje zcela volně; ostatně, titul knihy - podle Úvodu, vymyšlený ve chvíli, kdy už byla napsána asi polovina textu, a tedy vlastně dodatečně - je natolik obecný, že pod něj lze podřadit téměř cokoliv. Autor využívá svého encyklopedického vzdělání, aby pojednal o čemkoliv, co pokládá za důležité, ať už jsou to otázky filozofické, filologické či historické, od řecké mytologie přes německou filozofii po české diskuze o smyslu jejich dějin. Variuje; někdy pojednává o problémech, jindy rozebírá jím vybrané autory (Danta, Goetha, Freuda, Sartra, Husserla, Heideggera, Arendtovou, z Rusů Tolstého a Dostojevského). A Masaryka, ba zdá se, že Masaryk ho zajímá ze všech nejvíc. Tato volnost je příčinou jisté potíže: To, že nějaká otázka zajímá autora neznamená, že zajímá čtenáře. A to, že věci nejsou pojednány systematicky, ale výběrově, po dle zájmu autora, způsobuje, že čtenář ke věcem, které ho zajímají, dostává přibaleny i záležitosti, které s danou tematikou souvisí jen velmi volně.
„Nová kniha Jiřího Pechara (1929), estetika, literárního teoretika, filosofa a překladatele vřazuje český pohled na prolínání filosofie a literatury do kontextu světové tvorby a uvažování.“ uvádí anotace prodejců (kosmas.cz aj.). Není to pravda, v knize zmíněný kontext je výhradně evropský, nikdy ne světový.
To druhá z obou knih přiznává evropský kontext už v názvu: Na cestě evropským literárním polem - Studie z komparatistiky. Jejím autorem je rusista a komparatista Vladimír Svatoň (1931). Podle informace z Úvodu jde vlastně o soubor článků, které již byly publikovány v časopisech a sbornících a které byly pro účely knižní publikace přepracovány. (Škoda, že kniha neobsahuje seznam odkazů na původní publikace.) Ve srovnání s Pecharovou knihou jsou zde témata jednotlivých kapitol jasně vymezena, což pokládám za výhodu. Kniha není souborem volných úvah, ale tím, co je uvedeno v jejím názvu, tj. specializovaných studií z komparatistiky. Je zřejmě dáno vzděláním autora, že k ilustrování svých tezí volí nejčastěji příklady z literatury ruské. Úvahy nejsou ovšem jen o literatuře, ale o umění vůbec (zejména kapitola Mezi indexem a ikonou, mezi symbolem a mimezí). Otázka, která se vícekrát vrací, je otázka žán rů; samostatně je pojednána v kapitole Žánry: trauma a výzva poetiky.
Obsáhle a na několika místech je pojednáno o tragičnu a tragédii. Srovnám-li tyto části s dnes už klasickou knihou Terryho Eagletona Sladké násilí. Idea tragična, vychází mi Svatoňova práce jako lepší. Eagleton zahrnuje čtenáře fakty a příklady, Svatoň vystihuje podstatné rysy tragedie.
Jeho kniha je ukázkou koncepčního myšlení v oblasti, která je natolik pestrá, až chaotická, že je těžké jakoukoliv koncepci najít. Svatoňovi se to daří!
Obě knihy by mohly sloužit jako kompendia evropské kultury pro zájemce z neevropských kulturních okruhů. Proto by byl žádoucí jejich překlad do velkých neevropských jazyků, zvláště do čínštiny.
Jiří Pechar: Imaginace a myšlení ve hře dějin. Pulchra 2017
Vladimír Svatoň: Na cestě evropským literárním polem - Studie z komparatistiky. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta 2017