Neviditelný pes

FEJETON: Pejsek a já

16.4.2018

Ten věrný přítel člověka mi občas udělá hromádku do kytek pod okny nebo před vrátky, a také do trávy na chodníku. Když jezdíme se sekačkou, poznáme to někdy teprve na nohavicích dlouhých kalhot. Horší je to v šortkách. Myslím tím ten trávník u domu, na kterém si hrají a povalují se děti, naše i sousedovic, a pobíhají na něm i ty, které jsou právě na vycházce se školkou. Já vím. Psiska za to nemohou, to je věc jejich páníčků a paniček. Někteří to ale sbírají do připravených sáčků.

Další zkušenost je ta, že pejsek dělá „haf“, někdy i uprostřed noci nebo nad ránem, a vydrží to bez přestání třeba i půl hodiny. Chovat psy v domech, v kterých žije více nájemníků, může být pravděpodobnou příčinou toho, proč nás někdy sousedé přestanou zdravit. Marie Majorová, někdejší autorka několika brožurek o společenském chování, k tomu doporučuje přibližně následující: „V městských bytech bychom měli mít nanejvýše rybičky nebo motýla v krabičce. Ti totiž neštěkají, nedělají loužičky na schodišti a nedají se na ně dávat dečky ani mašličky.“ Ale to je stále povídání spíše o majitelích než o jejich zvířátkách.

Jeden přední biolog si povzdechl: „Dejte člověku vlka na sto tisíc let a uvidíte, co z něj udělá.“ Kadeřník, pedikúra, luxusní doplňky, romantické šatečky s kloboučkem pro fenku a psíkovi společenský obleček, zateplená vestička s vyšitým monogramem, čepička s kšiltíčkem a botičky s kožešinkou, pamlsky z domácí pekárny nebo potrava v biokvalitě.

Je celá řada důvodů, proč já a pejsek nejsme důvěrní kámoši. Nicméně když sousedovic Bela, ano ta, co dokáže štěkat dvacet minut i déle, když právě potřebuji spát, udělá ty pověstné „psí voči“, nemohu jinak než mávnout rukou už navyklým gestem směrem k plotu, ona radostně nakluše do kouta a já ji prostě MUSÍM hladit a drbat na hlavě. A když nás někdo osloví s prosbou o příspěvek na útulek pro opuštěné pejsky, jsem už úplně naměkko a vždycky sáhnu do peněženky.

Co dodat na závěr? Že úplně jiná kategorie jsou psi asistenční a služební. Tam nezbývá nic jiného než naprostá úcta, obdiv a respekt.



zpět na článek