Je fakt, že tato záležitost se týká pouze křesťanů, spíše jenom katolíků, ale papeže Františka zná asi každý, neboť je to člověk jistě nebojácný, ale i kontroverzní. Mluví k celému světu, čímž podle mě překračuje svoje kompetence, ale lidé ho pozorně sledují, tak proč o tom nemluvit. Má ale ve všem pravdu? O tom lze s úspěchem pochybovat.
Snad tato moje úvaha zaujme i ateisty a snad nebudou pohoršeně křičet jako vždy, když se mluví o Bohu, o kterém oni ovšem věří, že neexistuje.
Otčenáš je nejznámější z modliteb křesťanů. Problematická pasáž je podle papeže tato: „Neuveď nás v pokušení.“ Bůh, o kterém je přece známo, že je Dobrý, nemůže přece nikoho pokoušet k zlému.
Papeš František v rozhovoru s italskou televizí řekl, že nynější znění, „neuveď nás v pokušení“ , není dobrým překladem a měla by je nahradit prosba: „Nedopusť, abych upadl v pokušení.“ Papež se domnívá, že je ji potřeba změnit, neboť „v této podobě naznačuje, že Bůh lidi ponouká k hříchu. Protože jsem to já, člověk, ne Bůh, kdo mne pokouší. To otec nedělá, otec vám pomáhá se vzchopit,“ řekl papež. Dále řekl, že římskokatolická církev už nové znění používá jako alternativu a že by se podobně měly zachovat i další církve.
No ano, zní to logicky, a tedy přesvědčivě. Ale bylo také napsáno: „Cesty Boha jsou jiné, než cesty člověka.“ (To jenom k té logice a přesvědčivosti lidské.)
Každý věřící v Boha jistě zná biblický příběh Joba. On byl člověk ctnostný a spravedlivý, obával se Boha a vystříhal se zlého. Měl hodně dětí a majetku. Obětoval Bohu a modlil se za svoje děti a velmi se mu dařilo. Ale jednoho dne přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, a přišel i Satan mezi ně. A Hospodin se ho mimo jiné zeptal, zda zná Joba, kterému není na zemi v dobrotě a upřímnosti rovného. Ale Satan řekl: „To, co Job dělá, se mu vyplácí, protože ty ho chráníš a žehnáš mu. Ale když mu vezmeš všechno, co má, nebude ti zlořečiti?“ A Hospodin dovolil Satanovi, aby Jobovi vzal všechno, co má. Job o všechno přišel, ale Hospodinu stále dobrořečil. A znovu přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, a přišel i Satan mezi ně. A Hospodin se zeptal Satana, zda sleduje Joba, který je stále dobrý a upřímný, přestože „ty jsi mě popudil proti němu, abych mu škodil bez příčiny“. Ale Satan řekl: „Vztáhni nyní ruku svou a dotkni se jeho těla, jestli pak ti nebude zlořečiti?“ A Hospodin dovolil Satanovi, aby Joba bolestivě ranil. Job je zklamaný a zlořečí všemu možnému okolo sebe, ale Hospodinu zlořečit nechce. Pomáhají mu přátelé, ale špatně, neboť si myslí, že Job nebyl dost dobrý a za to ho stihl trest. On ale neustále tvrdí, že nic zlého neudělal. Nejmladší z přátel byl nakonec z nich nejmoudřejší a Jobovi řekl: „Ty se chceš přít s Hospodinem? Ty jsi přece jen maličký člověk, tak si přiznej, že Bohu nerozumíš.“ A Job najednou pochopil, že se nemůže v duchu přít s Bohem, neboť mu nerozumí, v duchu se mu omluvil a Bůh mu odpustil ty jeho pochybnosti, řekl mu, co má dělat dál, a odměnil ho, takže na konci byl Job bohatší než na začátku.
Dnešníma očima si Job prošel svým soukromým chaosem, těžkým kritickým obdobím, kdy byl „trestán bez příčiny“. Prošel si jím vítězně. Na konci byl bohatší, ale i silnější a odolnější, než na začátku. Na stupnici osobního vývoje se posunul dost nahoru (viz můj článek Ještě o chaosu).
Ale nyní zpátky k tomu, KDO je příčinou pokušení a zda je potřeba onu pasáž z Otčenáše opravovat. Podle mě řeší Bůh vývoj člověka ve světě a všechno, co je dobré pro tento zdárný vývoj, je dobré pro Boha. Nám lidem se mnohé nelíbí, s mnohým nesouhlasíme, ale co je skutečně dobré (pro tento zdárný vývoj), to nevíme, stejně jako to nevěděl Job. Já osobně bych onu pasáž neopravoval…