Někteří zpěváci vyprodávají stadióny, potřebují za sebou hopsalíny a kouřmo. Pavlovi Bobkovi stačil bohatě jeho nezaměnitelný hlas.
Pamětníci si jistě vzpomenou na jeho píseň z 60. let minulého století s názvem „Oh Ruby, nechtěj mi lásku brát“. Jednoduché aranžmá písně s jakoby nezúčastněným zpěvákovým hlasem a skvělým textem dalšího velkého muže té doby Jiřího Grossmanna. Ta slova znal snad každý posluchač Československého rozhlasu a posléze i onen slavný klip v černobílém provedení.
Pavel Bobek vystudoval architekturu, ale od dob jeho studií bylo jasné, kam jej srdce táhne. Byl zpěvákem rodící se skupiny Olympic, Country beatu Jiřího Brabce. Ve svých začátcích zpíval výhradně anglické texty a odmítal zpívat česky. Traduje se, že k češtině jej přivedl již zmíněný Jiří Grossmann. Pavel Bobek totiž tvrdil, že u nás nejsou kvalitní textaři a že některé písně nejsou z angličtiny přeložitelné. Údajně se s Jiřím Grossmannem vsadil, že pokud napíše český text ze zdánlivě nepřeložitelného anglického, začne zpívat česky. A tak vznikla „Dívka N“ (mimochodem, při kompostu dnešních textů písní je ten Grossmannův etalonem poctivosti, originality a krásy).
Pavel Bobek neměl životní manýry hvězd. Celý svůj život prožil se svou ženou a dvěma dětmi. Vystupoval zásadně v saku a měl vzhled gentlemana, kterým celý život bezpochyby byl.
Pavel Bobek zemřel před čtyřmi lety na následky vážné nemoci. Byl však nezaměnitelným souputníkem mé generace. Pakliže bych měl vybrat svoji nejmilejší píseň, bude to Můj rodný dům (v originálu od Bruce Springsteena v českém textu Michaela Žantovského).
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora