Roku 1848 se duch svobody prohnal Evropou a nevyhnul se ani habsburské monarchii. Lid a národy se hlásily o svá práva a páni už si nemohli tolik dovolovat jako dřív. Císař Ferdinand přislíbil svým poddaným konstituci a pro jednání svobodně zvoleného říšského sněmu poskytl zimní jízdárnu ve svém paláci ve Vídni. Tam se začalo debatovat, jak má ústava vypadat.
Zatímco Čechy a Moravany zastupovali samí vzdělanci a advokáti, haličské království reprezentovali podivní pokuřující muži oblečení do kožichů, širokých klobouků a bytelných bagančat. Tomu, o čem se na sněmu diskutovalo, vůbec nerozuměli a při hlasování se řídili pokyny svého vůdce Kudlicha. Když Kudlich zvedl ruku, zvedli ji také. Nejvíce je zneklidňoval obrovský lustr nad jejich hlavami.
Jednou se po přestávce schylovalo k důležitému hlasování a Kudlich postřehl, že jeho soukmenovci zmizeli. Vrátili se až za hodně dlouhou dobu, když už bylo po hlasování. Kudlich zuřil.
„Špatně si je hlídáte,“ utrousil Palacký poťouchlou poznámku.
Haličští poslanci pak Kudlichovi vysvětlovali, že museli jít na záchod co nejdál od budovy mezi stromy a keře, aby na ně nikdo nečučel.
„Pro Kristovy rány, vždyť máte záchod přímo v paláci!“ běsnil Kudlich a ukázal jim, kam mají chodit.
Poslanci se podivili, že v útrobách takového skvostného stavení se může provozovat něco tak ošklivého. Ale brzo si zvykli a na záchod v paláci chodili rádi a vždycky to tam pořádně zahulili.
Vůbec jim pak nevadilo, když se v listopadu jednání sněmu kvůli pouličním nepokojům přesunulo z Vídně do Kroměříže. Naopak - oceňovali, že v moravském městě byl čistší vzduch a mnohem menší rámus. A nádhera kroměřížského zámku a jeho vymoženosti jim připadaly už skoro samozřejmé. Zbavili se i Kudlichova sekýrování, protože ten se zapletl do revoluce a uprchl do Ameriky. Ústava již byla skoro hotová, a všichni se proto těšili na odjezd domů.
Jednoho dne přišla z Haliče zpráva, že jednomu z poslanců se narodil syn. To byl důvod k oslavě. Obstarali si spoustu pálenky a maso a slavili dlouho do noci. Maso, které velmi výhodně nakoupili, však bylo asi zkažené, protože když se ráno ubírali do zámku na zasedání sněmu, začalo jim v půli cesty škubat v břiše. Vracet se nechtěli, a proto přidali do kroku. Nakonec pádili, jen aby byli na zámeckém záchodě co nejdřív.
Když ale doběhli, čekalo je nemilé překvapení. Před zámkem stáli vojáci a nikoho dovnitř nepouštěli, protože nový císař František Josef se rozhodl sněm rozpustit a zkusit vládnout sám. Co si měli zástupci Haliče počít? Tak jako ve Vídni byli nuceni znovu se rozeběhnout mezi ozdobné keře zámecké zahrady.
Rozehnání kroměřížského sněmu tak udělalo čáru přes rozpočet nejen stoupencům svobody a demokracie, ale i několika haličským poslancům.