Moje medová Nefritová branko,
zatím jsme pořád ubytováni v hotelu Bergues, kde nic nefunguje, topení, teplá voda, ba ani videofon, a proto Ti posílám satelifax. Při psaní občas pohlédnu oknem na Lac Leman, což je zdejší jezero. Teď je rozbouřené, protože fouká vítr, kterému domorodci říkají „bíza“. Prý při něm upadají do hluboké deprese. Ale já si spíš myslím, že mají nervy zničené z války.
Na obsluhu si stěžovat nemohu. Když Swatchmobil, ta směšná pojízdná krabička, zastaví před hotelem, už jeden Helvet otvírá dveře, druhý pokládá koberec a tři další stojí v záloze, kdyby se někomu z těch dvou něco stalo. V jídelně je víc číšníků než hostů. Stačí sotva zdvihnout obočí a ihned pro jistotu přiskočí dva. Helveti mají genetické předpoklady ke službám. Proto jedna z možností pro naše investice je rozvoj turismu.
Panasijská organizace pro obchod a rozvoj (POPR) přiklepla na letošní rok sedmdesát pět miliard juanů na hospodářskou obnovu Evropy a na příští už sto dvacet miliard. To je jen počinek. POPR předpokládá , že během poslední dekády našeho století asijské země nalijou víc jak dvacet bilionů pouze do výstavby infrastruktury. Heliporty i obyčejná letiště jsou v troskách, ale mnohem horší je, že železniční povrchové a podzemní linky byly zničeny. Jejich obnova je prvořadá. Potřebujeme je napojit náš systém Jeden pás jedna cesta, abychom mohli začít partnerskou spolupráci s Evropou. Podle střednědobého plánu POPR budeme dovážet suroviny a zemědělské výrobky a vyvážet naše stroje a osídlence, protože počet obyvatel tohoto kontinentu se dramaticky snížil. Rekonstrukce Evropy povzbudí tolik žádoucí hospodářský růst nejen u nás, ale také v Japonsku, Koreji a dalších asijských zemích. Politický a mocenský význam tohoto plánu je jiná kapitola.
Prvním úkolem naší mise bylo zajistit restituci čínských podniků, či spíše pozemků, na nichž stály. Máme jej za sebou. Byla to v podstatě právní záležitost, bezproblémová, i když tady všude je stále chaos. Padesátiletá hybridní válka mezi domorodým obyvatelstvem a muslimskými přistěhovalci skončila teprve předloni mírovou dohodou, podepsanou ve Vatikánu, který ji sjednal. Je v tom určitý symbol, ale žádná velká zásluha. Obě strany měly zabíjení a ničení dost. Ostatně také už také není co ničit a nastupující generace jak muslimů, tak domorodců chtějí žít a ne umírat.
Otec mě požádal, abych se pokusil zjistit, kdo byl za tu strašnou válku zodpovědný a zda se jí dalo zabránit. Nemám na to dost času a nejsem historik. Nicméně obvyklé vysvětlení, že jedna z hlavních příčin byla neschopnost tehdejších politiků zvládnout a zastavit přiliv muslimů, mě plně neuspokojuje. Pro mě je nepochopitelné, že by mohli být tak tupí a neuvědomili si, že rasy se dají mísit, ale vyznání jsou jako oheň a voda. Každé má svou jedinou, svatou pravdu, s níž stojí a padá. Copak nevěděli, že náboženství procházejí třemi érami vývoje: růstu, bojovnosti, vyzrálosti? Křesťanství tehdy bylo v třetí éře, mohamedánství v druhé. Stalo se, co se stát muselo. Stejně tak těžko mohu uvěřit, že by politici jednali záměrně ve snaze zničit evropskou civilizaci! Že by uskutečňovali ďábelský plán genetické manipulace s cílem vytvořit snadno ovladatelnou odrůdu lidí příliš hloupých, aby byli soudní a chápaví, ale dost inteligentních, aby pracovali. Takové jednání je přeci zločinem proti lidskosti. Proč se Evropané nevzbouřili? Proč ty zloduchy nepohnali před soud? Vidíš, teď mě napadá, že to by asi byl nejlepší způsob jak zabránit té válce.
Podobné otázky znepokojují rovněž japonského znalce evropských dějin Ichi Yoshimuru. Píše o nich ve svém klasickém díle „Vzestup a pád Evropy“ vydaném nedávno v Tokiu. Byl bych hrozně rád, kdybys tu knihu přečetla. Zajímal by mě tvůj názor.
Dnes mě pozval k sobě na večeři můj tlumočník Jean Jaques. Chce mi zřejmě oplatit, že jsem vzal jeho rodinu na výlet do Crans Montany. Měl jsem tam jednání a chtěl jsem jim udělat radost, protože na nějaké cestování nemají. Jean Jaques si u mne vydělá 86.000 inflačních franků měsíčně. Jeho žena Jaqueline má malý obchůdek se suvenýry v našem hotelovém lobby. Obě děti, Jean a Josephine, dělají přes den poslíčky a v noci chodí do školy. Jean Jaques musí platit mafii deset tisíc franků za to, že ho nechají pracovat. Jde o výpalné, a mafie je obdoba našich triád. Když se k tomu připočtou daně, zbude nějakých 50.000 franků, což činí asi sto juanů. Ale v současné době, kdy většina lidí se živí tím, že perou jeden druhému prádlo, si celá rodina žije nad poměry.
Do Crans Montany jsem jel proto, že tam hodláme vybudovat zónu volného podnikaní. Je to v krajině, které domorodci říkají Vallé, což znamená údolí. Kolem dokola jsou vysoké hory. Takových údolí je v této zemi bezpočet. Jean Jaques mi vysvětlil, že Helveti se během války skrývali v horských opevněních. Ponechali údolí v plen, ale zachránili se. Proto také nejsou mezi nimi žádní kříženci a jejich genetický fond je neporušený.
Podle našich testů domorodci ve Vallé mají silný koeficient Man/Tech, a tudíž vrozené vlohy pro biochemickou technologii. Liu Shao, který vede výzkum lidských zdrojů, sledoval vzorek místních mladých Helvetů po celý minulý rok. Dělal s nimi pokusy, které potvrdily, že jsou nejen pečliví a pracovití, ale především nesmírně chápaví a bystří, zvláště při práci v biologických laboratořích. Tyto vlastnosti jsou dnes velice hledané a ceněné, neboť představují rozhodující srovnatelnou výhodu při výrobě superbiopočítačů. Nehledě na to, že domorodci budou pracovat za bezkonkurenční mzdy. Liu Shao si je nemůže dost vynachválit. Podle něho mají všechny předpoklady, že budou zase patřit ke světové technologické špičce jako před válkou.
Je mi tu dobře navzdory primitivním životním podmínkám. Mnohem líp než v třicetimilionovém Xieamenu. Kupovat si čistý vzduch v lahvích a žít v mraveništi. Jen ty mi hrozně chybíš, moje medová Nefritová branko.
Můj otec říkával, že život nemá jiný smysl nežli ten, který mu sami dáme. Když se usídlíme v Ženevě a budeme pomáhat Helvetům, rozhodně nebudeme trpět pocitem marnosti.
Miluji tě,
Wang
P.S. Příští týden má být dokončena obnova letiště v Orly a Air France má zahájit pravidelné přímé lety z Paříže do Pekingu. Zdejší letiště je stále v troskách, ale vlaky do Ženevy už začaly jezdit. Zatím velmi nepravidelně, musíš se přeptat na spojení po příletu. Vedle Gare de Lyon je hotel. Když budeš platit juany, určitě pokoj dostaneš, i kdyby měli někoho vyhodit na ulici.