POVÍDKA: Bulharsko

Věřte nebo nevěřte, že pojedu na dovolenou do Bulharska s manželkou, o tom předem nepadlo ani slovo...

Když už byla dovolená zaplacená, oznámil mi pan Franci: Co jsme ušetřili na ceně zájezdu, o to víc si tam můžeme dopřát. Vezměte si s sebou kávu, čaj, cukr, chleba. A dvě, lépe tři šišky salámu. Já ještě beru ocet.
Na co?
Budu tam dělat saláty.
Ty si tam můžeme koupit.
Hospodská jídla já nejím.
A pár dnů před odletem: Přibalil jsem pár sušených hub.
K čemu zas tohle?
Budu vařit polévky ze sáčku.
Pro koho?
Třeba pro sousedy. A pokračoval: To manželka ještě doma usmažila jíšku a brala ji ve skleničce s sebou.
Za hodinu volal znovu: Zakoupil jsem si konzervu párků a nějaké olejovky. Nejlépe v tomatě. Ty já nejradši.
Proboha, zaúpěla jsem.
Manželka brala řízky, tak si tři usmažím a vezmu si ještě z mrazáku dvě stehýnka. Mám je zmražená na dvacet stupňů.
Vždyť si tam můžeme koupit grilované kuře.
To bude drahé.
Na internetu píší, že sedm leva.
Ale manželka tam nic nekupovala. A abych nezapomněl, jak budete mít těžký kufr? Píšou, že má mít dvacet kilo a já si beru deset piv, tak kdybych se do váhy nevešel, dal bych si něco k vám.
To tak, ještě mu budu dělat soumara.
Dobře. A podívejte se, jestli jsou na pláži lehátka a slunečníky.
To není moje starost. Žena ušila z padáku plachtu, vezmu ji s sebou. Ta mi postačí. A přibalím dalekohled. Dívám se na projíždějící lodě.
Na letišti jsem špitla, že bychom si mohli v automatu koupit kávu.
Jestli chcete, tak si ji kupte.
Kolik stála? Zajímalo ho.
Když jsem řekla cenu, šly na něj mrákoty, otřel si čelo a zdůraznil: Manželka si nikdy nikde kafe nekupovala.

Cestou v letadle mi ještě stačil zdůraznit, že s manželkou jezdili na dovolenou autem, letadlem nikdy. Že by mi pomohl s kufrem při odbavení, o tom se mi mohlo jen zdát. Staral se jen sám o sebe, jen o svůj kufr, protože tak byl zvyklý.

V apartmánu jsem zamířila do jiné ložnice a polštář a deku jsem si přenesla. Mlčky to přešel a než usnul, ještě mi řekl: Já mám v hlavě budík. Jak uhodí šestá, jsem vzhůru. Ne abyste v noci splachovala a budila mě!

Ráno, když jsem se probudila, nebyl na pláži, jak jsem očekávala, byl připravený a já od něho měla na stolečku přichystáno na snídani. Když jsem se vysprchovala, poučil mě, že nemám pokládat sprchu na kohoutky, ale vrátit ji na své místo. Snímat sprchu z držáku že je nevhodné, a instruoval mě, jak se sprchovat. Poté vzal můj mokrý ručník a pověsil ho na šňůru s poznámkou, že to tak dělala manželka. A kolíčky že nemám dávat jako on na okraj, ale deset centimetrů do středu, abychom si své ručníky odlišili. Když jsem si poté uvařila kávu, šel zkontrolovat, jak jsem pověsila ponorný vařič, který dle manželčiny rady bral pokaždé s sebou. Samozřejmě, že visel špatně. Ukázal mi tedy správnou polohu. Pověsila jsem ho přesně tak, jak to dělávala jeho manželka.

Rozhodl, že se budeme koupat v moři.
Já oponovala, že bych raději k bazénu. To bylo striktně zamítnuto.
S manželkou jsme chodili jen k moři. K bazénu nikdy!

Když jsme přišli na pláž, pomohla jsem mu roztáhnout padákové plátno, kterým třískal vítr. Ukázal mi, jak ho v rozích zahrabat do písku. Jak to dělala manželka, pomyslela jsem si a šla jsem si sednout na písek kus dál do stínu trsů travin.

On si nazul ploutve a plaval daleko do moře. Když se vrátil, neposadil se na svůj padák do té výhně, ale vedle mne do prořídlého stínu. Večer se na pokoji divil, že ho bolí kolena. Vyndal z kufru fastum gel a poctivě si je namazal.

Další den jsme šli na pláž a já koupila slunečník. Rituál se opakoval. K večeru s hrůzou zjistil, že má kolena do ruda.
To je tím fastum gelem, řekla jsem nazdařbůh.
Kdepak! To je tím, že jsem neseděl na své plachtě, ale na tom písku a nachladil se.

Šel k doktorce, aby mu píchla kalciovku, ale ona mu napsala recept. Z obavy, že recept bude něco stát, ho vyhodil a skuhral dál.
A ty vaše sexuální řeči nesnáším! Napadl mě. Manželka tak nemluvila.
Jaké řeči, dělala jsem neviňátko.
Řekla jste doktorce, že jsem se miloval v písku.
Začala jsem se chechtat nahlas.

Další den šel jako beránek se mnou k bazénu. Ale od baru se držel co nejdál, tak nevím, co měl na mysli tím, že co jsme ušetřili na ceně zájezdu, si tady dopřejeme.
Měla byste si ostříhat vlasy. Manželka nosila krátké.
To tak! Zaječela jsem a šla jsem si k baru koupit drink. On nic. Večer si zakoupíme grilované kuře, rozhodla jsem.
Na jeho námitky jsem rázně odsekla: Koupím si tedy půlku sama a vy si skočte na hlavu!

Podvolil se. Dali jsme si panáka. Každý ze svého. Přinesli jsme kuře. Rozdělila jsem ho tak, že jsem mu předala ze své půlky ještě prsa. To se mu líbilo, ale nezaplatil rovnou polovinu, ale spočítal to ve svůj prospěch. Dal mně o několik drobáků míň. Měl zkrátka své počty. Přešla jsem to mlčky, neboť by mě hanba flákala, kdybych mu vpálila, že je držgrešle. Kuře jsme trhali rukama, on se cpal i s chlebem, já bez, to vše na balkoně u stolečku. Ostatní seděli naproti v restauraci, popíjeli, zpívali, tančili a já jim záviděla. Libá hudba se linula až k nám.

V ten moment na manželku maličko zapomněl. Ale bylo to jen zdání. Ve skutečnosti s námi seděla u stolu a podivovala se, čeho je ten její Franci schopen, když ona je na pravdě boží.