Neviditelný pes

POVÍDKA: Na návštěvě u Rohanů

17.6.2016

Po dobytí Bastily a dalších událostech, po kterých se dostávali do popředí stále větší šílenci, zachraňovali šlechtici své životy útěkem ze země. Rohanům se to většinou zdařilo a za hranice dostali šťastně i svou sbírku obrazů, které ukrývali v Paříži na půdě. Muži tohoto rodu vstupovali do vojska habsburské monarchie a mnozí se už do Francie nevrátili, ani když se tam poměry zklidnily.

Kníže Karel Alain Rohan si v Čechách v povodí řeky Jizery zakoupil svijanské a sychrovské panství. Z obou zámků si jako své sídlo vybral ten sychrovský, protože byl víc na rovině, a důkladně ho přestavěl po francouzském způsobu. Do něj pak umístil zachráněné obrazy, jednalo se většinou o portréty členů rodu a francouzských králů, s nimiž byli Rohanové pokrevně spřízněni. A když se tak pěkně zabydlil, už se nikam stěhovat nechtěl.

Roku 1830 vypukla v Paříži další revoluce a král Karel X. se spasil útěkem v ženských šatech. I on se posléze uchýlil do Čech, kde mu císař František poskytl k užívání Pražský hrad. Vyhnanec, uvyklý nádheře paláců ve Versailles a jinde, byl v Praze nespokojený a každou chvíli na Hradčanech do něčeho kopnul. Aby si připadal aspoň trochu jako doma, vypravil se v září roku 1834 s důstojným doprovodem ke svému krajanovi na Sychrov.

Kníže se na návštěvu důkladně připravil a vše proběhlo podle plánu. Král si se zájmem prohlédl zámek i obrazy, nejdéle postál před portrétem svého děda Ludvíka XV., se kterým se stýkal až do svých jinošských let. Naopak jeho neteř vévodkyně z Angoulemu s nelibostí postrádala podobizny svých královských rodičů a bratra, kteří revoluční běsnění nepřežili. Srdečná zábava se mezi panstvem rozproudila až při hostině v přilehlém parku.

Povzbuzen vínem projevil pak vzácný host přání projet se po okolí na koni. Hostitel samozřejmě souhlasil a vzali s sebou ještě dvorního vychovatele Barranda, který se zajímal o přírodní vědy. Vyjížďka se dost protáhla, a proto když dojeli do Svijan, dolehla na 77-letého Bourbona únava. Usadili se proto k odpočinku před zámečkem nad řekou.

„Nalej nám vína, Joachime,“ rozkázal sesazený monarcha.

Na druhé straně cesty před pivovarem vyřvávali podnapilí venkované, protože o příjezdu vzácných osob nevěděli a dosud je nikdo neokřikl. Urozeným mužům to příliš nevadilo - hlučení sprostého lidu bylo pro ně stejného druhu jako křik divokých kachen a šumění Jizery tam dole. Horší to bylo s vůní, která se k nim táhla z pivovaru. Kníže to musel hostu vysvětlit a poučil ho, že zdejší obyvatelé mají pivo mnohem raději než víno.

„Barbarská země!“ zhrozil se bývalý panovník.

Kníže, který si na svou novou vlast již dokonale zvykl, ji začal trochu obhajovat. Pravil, že lid je zde vskutku poněkud tupý, ale zato však mírný a poctivý a v zemi se nalézá i několik velmi pěkných loveckých revírů. A s tím chlastáním piva se holt nedá nic dělat, je to rozhodně lepší než revoluce.

„Jsem přesvědčen, že v tomto pivovaru se bude vařit pivo i v dalších staletích,“ předpověděl.

Karel X. se hluboce zamyslel a pravil:

„Zdá se, že tato zaostalá země je předurčena k tomu, aby i v budoucnosti přijímala cizince z vyspělejšího státu, jehož staletý řád byl rozvrácen chaosem a zločinci.“

Proroctví knížete Rohana se vyplnilo a co se týče proroctví Karla X. - to se ještě uvidí.



zpět na článek