FILM: Blázen mezi Dvojčaty

Ve filmu Everest nehraje hitchcockovská ani obecně vnímaná závrať žádnou zásadní roli. Jiný aktuální snímek Marťan stojí po vzoru své románové předlohy i na myšlence, že jsou písky Marsu „pohnojené lidmi“ s to zplodit jedlé brambory a tamní Robinson by tudíž nějaký čas vydržel. A ta hudba k tomu, prosím vás.

Už Kubrickova Odyssea měla velmi charakteristický soundtrack, ale i Marťan překvapí. Sklížil seriózní kosmické lety s disko, ne-li Abbou, a režisér Ridley Scott „mužně“ reagoval na ženskou Gravitaci. Je to obdobný příběh, nicméně pocit závrati nás atakuje minimálně. K němu je potřeba viditelná spojnice mezi pozorovatelem a dnem propasti, která kosmu chybí; zato ji nepostrádala temena newyorských Dvojčat.

Ještě než byly oba tyto (tehdy na světě nejvyšší) mrakodrapy otevřeny, přešel mezi jejich vrcholy po laně francouzský hazardér Philippe Petit (letos mu bylo 66 let).

Tento protizákonný kousek ale bohužel 7. 8. 1974 nikdo nefilmoval, tak se dochovaly jen fotografie a... legendy. Jak se zdá, pološílený artista mezi střechami prošel dokonce vícekrát, na lano si taky klekl a dokonce lehl. Nato byl zatčen. Odsouzen. Musel (= rozsudek) přechod po provaze zopakovat zdarma dětem v parku, jen těsně nad zemí.

Po pozdějším zničení Dvojčat islámskými teroristy získal už tak fascinující čin Philippa Petita novou gloriolu. Hned roku 2002 vyšla na ono téma další jeho knížka To Reach the Clouds (podepsán je ovšem celkem pod více než deseti tituly) a roku 2009 natočili dle ní částečně hraný dokument (ani ten ovšem není první).

Nu, a dnes žije Petit již i za dolary z ryze hraného amerického velkofilmu The Walk. Ale...

Ale seběhlo se tenkrát vskutku vše tak, jak to letos předstírá režisér Robert Zemeckis? Samozřejmě ne. Už britský film Man on Wire (získal Oscara za nejlepší dokument) se ostatně od reality odchýlil; ne snad podstatně, ale nesporně.

Tak třeba já nikdy neuvěřím, že nebyl ani jediný ze strážných v budovách podplacen.

Ale film působí i tak důvěryhodněji, než nynější uhlazená Zemeckisova pohádka.

Uhlazená? V čem?

Tak například vypadla informace, že byl Petit zloděj. I když „jen“ kapesní.

Anebo postrádám vítr. V dokumentu (2009) přece je právě tímto elementem opakovaně strašeno; jeho děsivé hvízdání ve 110. patře Světového obchodního centra mi doteď nejde vypláchnout z uší a povětrnost bezesporu hrála roli, ba představovala nejústřednější problém; pokud si vzpomínám, Petit sledoval předpovědi a po laně prostě musel přejít za bezvětří.

I kdyby ne úplného.

Z důvodu, který zatím nechápu, nový film ten aspekt zcela pomíjí, což působí, jako by si producenti myslili, že by toho i s „vichrem skučícím“ bylo už na nervy diváků přece jen příliš.

Kosmetické operace ovšem prodělal i vztah provazochodce a jeho partnerky.

Ještě dokument Man on Wire naznačuje, že měl Petit po přechodech mezi Dvojčaty (skvělý) sex s náhodně potkanou svědkyní jeho výkonu. A také se jako „nový člověk“ zbavil původní partnerky (která při něm přitom léta oddaně stála) i některých kumpánů, ne-li kamarádů.

U Zemeckise jej naopak opouští ona - a vůbec, celý ten vztah je hollywodsky idealizován. Už od jejich sbližování v Paříži. Jde však o to?

Ne, a Zemeckis (Forrest Gump) bez debaty opět natočil něco úžasného. Zvlášť druhá hodina bere dech. A Petit, představovaný bezchybným Josephem Gordonem-Levittem (Počátek, Beethoven, Temný rytíř povstal, Halloween H2O, Sin City II, Lincoln), Petit, který je po svém výkonu už očekáván policisty na vršcích mrakodrapů, vyvede ty muže z míry ještě víc, anžto si to vzápětí štráduje po laně dál. A dál. A tam i zase zpátky. Šílenec?

I když se tak před kumpány nejméně jednou sám označí, nepůsobí tak.

Víc dělá, řekl bych, dojem chlápka oddaného cele posedlosti rovnováhou. A oproti reálnému Petitovi, kterého znám z dokumentu, nevykazuje rysy narušené osobnosti, když si odmyslíme fanatismus.

Na rozdíl od dokumentu Man on Wire pracuje nyní navíc scénář s leitmotivy a jedním takovým jsou i „poslední tři metry lana“.

Jak totiž hrdinovi prozradil jeho mentor Papa Rudy, představovaný skvělým Benem Kingsleym, valná většina zřítivších se provazochodců spadla právě na těchto posledních třech metrech. Stane se totéž také Petitovi? To si zjistěte už sami, ale Dvojčatům se později přihodilo něco horšího. Film to naznačuje jen cudně, když Petit po svém vítězství získá volnou vstupenku na vrchol Centra a místo data platnosti na ni napíší „navždy“.

Ano. „Navždy platné.“ Co dodat?

Film vše idealizuje a hlavního hrdinu nejvíc, nicméně pokud to scenáristům odpustíte, nelze tu podívanou nedoporučit. A od času Harolda Lloyda a jeho trháku O patro výš (ve kterém visí na rafičce) nevzniklo moc podobných podívaných! Trikově dokonalá záležitost v 3D předvede navíc i stejně nezákonný přechod mezi věžemi Chrámu Matky Boží v Paříži (1971). Četně další Petitovy kousky si už můžete najít sami zde a řekl bych, že provazochodci celého světa nepochybují, že Philippův „absurdní“ skutek smysl měl. A to nejen pro jeho peněženku a nejen pro něj celého. I pro svět.

Jaký je ale ten smysl, to takhle od stolu nerozluštím.