HAVÍŘOV: Zboří náš nejlepší „Brusel“?

V říjnu minulého roku nevyhovělo ministerstvo kultury návrhu, aby za kulturní památku byla prohlášena budova nádraží v Havířově. A to opakovaně, neboť stejně ministerstvo rozhodlo před dvěma lety. Veřejnost (včetně její odborné části) se však přesto vzdát nehodlá. Je však možné, že unikátní stavba, která je v Česku nejlepší ukázkou architektury bruselského stylu, bude brzy stržena.

Vlastník, kterým jsou České dráhy, zde postupuje ve shodě s představiteli města. Demoliční výměr a stavební povolení jsou již k dispozici. Zboření nádražní budovy a výstavba nového objektu je investicí, na které mají zájem České dráhy i město Havířov.

Za této situace jde vše, oč by mělo ministerstvo kultury při svém rozhodování dbát, stranou. Prý se s tím nic nedá dělat, protože by došlo ke zmaření investice. Podle ministerstva havířovské nádraží není objekt významné památkové hodnoty.

Vlastník údajně tvrdí, že demolice a postavení nové budovy vyjde na 100 milionů korun, zatímco záchrana nádraží jeho rekonstrukcí by vyšla na trojnásobek. Architekti ze spolku Důl architektury, který bojuje o záchranu nádraží, těmto číslům ale nevěří a kalkulaci pokládají za účelovou.

O záchranu havířovského nádraží usiloval Národní památkový ústav, Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR a Česká komora architektů. O jedinečnosti architektury nádraží v Havířově se uznale vyjádřili renomovaní architekti a historici architektury. K tomu petice s tisícovkami podpisů za zachování nádraží, jednání s politiky atd. Vše vyšlo naprázdno. Šance nádraží jsou velmi malé. Ve hře je příliš velká investice. Radní z Havířova jsou na straně Českých drah a lobby semknuté kolem stamilionové investice asi nelze účinně oponovat.

Zde se i dalším investorům, kterým by mohla v cestě stát cenná architektura, nabízí návod, jak postupovat. Stačí dostat na svou stranu místní politickou reprezentaci, získat povolení k odstranění stavby a pak rozhodnutí o stavebním povolení. Prostě ukázat, že ve hře jsou „velké peníze“. To jsou asi – jak se ukazuje – argumenty, na které ministerstvo kultury dá nejvíc. Potom už není problém zbavit se objektu, který má jinak potenciál stát se kulturní památkou.

Někteří přirovnávají své pocity uvnitř vzletné havířovské nádražní haly k pocitům uvnitř katedrály nebo v koncertní síni. Přestože projekt havířovského nádraží vznikl v roce 1959, je to již nová architektura. V té době u nás ještě převládal socialistický realismus, v jehož duchu byl postaven Havířov. Havířovské nádraží ale již představuje něco nového.

Autorem návrhu nádraží v Havířově je architekt Josef Hrejsemnou, který navázal na světovou výstavu Expo 1958 v Bruselu, kde Československo získalo mnoho ocenění (např. hlavní cenu v mezinárodní filmové přehlídce získal film Karla Zemana Vynález zkázy) a československý pavilon, který si prohlédlo 6 milionů návštěvníků, byl vyhlášen za nejlepší. Postupné uvolnění ve společnosti a tvůrčí rozmach včetně toho, co dnes nazýváme „zlatá šedesátá“, započalo na EXPO 58.

I když architektonický návrh byl vybrán v roce 1959, uskutečnil se později, v letech 1964-1969. Nádražní budova s kubisticky prolamovaným stropem, při jejíž stavbě se nešetřilo kvalitním materiálem (leštěný mramor a travertin) působí elegantně.

Mozaika od Vladimíra Kopeckého

V nádražní hale je barevná skleněná mozaika o úctyhodných rozměrech 65 m2 podle návrhu malíře a sklářského výtvarníka Vladimíra Kopeckého. Kromě nepopiratelné výtvarné hodnoty je její unikátnost v tom, že dnes by v Česku nebylo možné – bez zahraniční účasti – vytvořit ani malou skleněnou mozaiku. Po roce 1989 totiž k tomu potřebné technologie u nás zanikly. Tento druh mozaik je mimořádně trvanlivý a velkoplošná mozaika v nádražní hale stále vypadá tak, jako před 50 lety. Finančně náročnou technologií zhotovená skleněná mozaika podle předlohy světově proslulého umělce umocňuje hodnotu havířovského nádraží.

Ještě nedávno stála před vchodem do nádražní haly robustní skulptura Směrník z litého betonu od sochaře Václava Uruby. Léta se již nijak neudržovala, až z ní začaly odpadávat kusy betonu. Havířovští radní nebyli ochotni nechat sochu zrestaurovat. Nejspíš by tak skončila na skládce odpadu, kdyby ji vloni za jednu korunu od města nekoupil spolek Důl architektury, který ji pak odvezl do Ostravy. Za jednu korunu od něj koupil Směrník Národní památkový ústav a nyní v Havířově nechtěná socha čeká v Ostravě na své restaurování a umístění před novou budovu NPÚ v Ostravě.

Pro ilustraci, jak se v Česku hospodaří s veřejnými prostředky: Havířovští radní prý byli ochotni za odstranění sochy zaplatit 65 000 korun. Občanské sdružení za odstranění a převoz do Ostravy zaplatilo 39 000 korun.

V závěru minulého roku bylo na havířovském nádraží rušno. Pořádaly se tam přednášky, vernisáže, koncerty a různé workshopy. Byla tam také Vánoční kavárna Brusel se čtecím koutkem pro cestující. Dokonce sem přijeli z druhého konce republiky rodáci, aby si naposled nádraží v Havířově prohlédli. I když boj o nádraží nekončí, šance na jeho záchranu jsou spíš velmi malé. Je možné, že rok 2015 tento nejlepší český „Brusel“ nepřečká.

Foto: autor