Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. (4. Mojžíšova 24, 17)
Tato poetická výpověď se nezrodila v mysli básníka ani nevzešla z úst nějakého skalního sionisty. Zazněla z úst proroka. V Bibli ovšem nenajdeme knihu nadepsanou jeho jménem. Bileám byl totiž pohanským prorokem. Možná by se spíš slušelo říci, že byl pohanským mágem. Bileám podle požadavku zadavatele za úplatu buď žehnal nebo proklínal. Když Izrael po svém vyjití z Egypta vstupoval do Palestiny, najal si Bileáma moábský král Balám. Dal mu za úkol Izrael svými kletbami oslabit, aby ho pak mohl v boji snáze porazit. Třikrát se Bileám pokoušel Balámovu objednávku splnit. Poprvé mu slova kletby nešla z úst. Potom to z hlediska jeho byznysu dopadlo ještě hůř. Něco silnějšího nežli on způsobilo, že Izraeli pouze žehnal. Svému zadavateli, který ho za nesplněný úkol samozřejmě vyhnal, to vysvětlil tak, že „proti Jákobovi není zaklínadla a proti Izraeli není věštby“.
Co mělo sloužit ke zničení Božího lidu, se tak obrátilo v jeho prospěch. Apoštol Pavel v tom po letech odhalí až zákonitost a říká: „Všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha.“ Místo prokletí se v té dávné minulosti Izraeli dostalo jedinečného zaslíbení: Z jeho středu vzejde ten, který bude světu nejvyšší nebeskou i pozemskou autoritou! Takový je smysl hvězdy a žezla, o kterých Bileám mluví. S oběma těmito symboly moci se pak v dějinách lidu Staré smlouvy skutečně setkáme. Děje se tak v Matoušově verzi příběhu o Ježíšově narození. Mudrci od východu – podle původního řeckého textu „mágové“ – na obloze spatří hvězdu a jdou za ní. A když je zavede do Jeruzaléma, ptají se: „Kde je ten právě narozený král Židů?“ Hledají toho, který nese žezlo, symbol vlády. V betlémských jeslích ho Ježíš v rukou sice ještě nemá, na kříži ho v nich však už pevně třímá.
Ježíšovo narození nám dovoluje Bileámovo proroctví aktualizovat. Co bylo zaslíbeno, to se totiž tímto narozením naplnilo. Proto můžeme budoucí čas zaměnit za minulý a říkat: „Vyšla hvězda z Jákoba, povstalo žezlo z Izraele!“ Bileám kdysi svou vizi uvedl slovy: „Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka.“ Nám je dnes Ježíš už dva tisíce let přítomen a je nám blízko. A nemění na tom nic, že byl ukřižován, umřel a byl pohřben. Hvězda se nedá zavřít do hrobu. Ta se z něj opět vyhoupne na nebesa a vládne z nich stejně mocně jako dřív. Jedno je však po jejím návratu na nebeskou klenbu jiné. Teď už se dá identifikovat. Josef s Marií dali svému dítěti jméno Ježíš. On je tou hvězdou z Jákoba a žezlem z Izraele, které vládnou světu. Jeho Bůh vyvýšil nade vše, aby se před jeho jménem sklonilo každé koleno a každý jazyk aby vyznával: „Ježíš Kristus jest Pán.“
Autor je evangelický farář