Člověk si už zvykl. Věty, plynoucí na diváka z televize, by neměly být brány doslova, protože si to žádá péče o duševní zdraví. Ostatně s výrazem "doslova" se v poslední době roztrhl pytel. Novinář (do této kategorie pracovně počítám i reportéry, moderátory, investigativce, komentátory apod.) by samozřejmě řekl "doslova roztrhl pytel". Běžné je vyjádření "byla tam doslova hlava na hlavě" a jiné perly. V poslední době to už nestačí, novinář musí stupňovat "vydáme se doslova a do písmene do útrob hada" (ČRo 2-Meteor), jinak by se v branži neuplatnil. Přidávání přívlastků či jiné umělé košatění textů kritizoval už Čapek, ale toho už dnešní studenti nečtou.
Některé informace by ale přece jen měly být alespoň přibližně seriózní. K takovým by mělo patřit referování o zemětřesení. Přesto v posledních zprávách o zemětřesení v Číně i na Chebsku jsme mohli slyšet tyto perly: "epicentrum se nacházelo v hloubce 9 km" nebo "na některých místech dosahovala intenzita až 4. stupně Richterovy škály" (vše ČT1 i ČT24, ale podobně i na Nově). Stávalo se to samozřejmě už dříve, ale dnes je to skoro norma. Pokud vám tyto formulace také připadají směšné a zavádějící, nemusíte číst dále. Čtení však doporučuji těm, kterým ty věty nevadí - a všem "novinářům".
Nejde o přednášku z geofyziky, takže mne nechytejte za slovo, ale už na středních školách se učí že: Ohnisko, hypocentrum nebo jen centrum je místo v zemské kůře nebo plášti, kde dané otřesy vznikají (hypo- z řečtiny pod). Epicentrum je tam, kde svislice z ohniska protne zemský povrch nebo hladinu oceánu (epi- z řečtiny na, nad). Takže asi těžko kilometry pod povrchem. To je jedna stránka věci, "pouze" terminologická a tu se naučit lze. Jiná věc je popis účinků zemětřesení, a zde je situace horší. Celosvětově se v novinářské branži ujalo popisování účinků jen podle jednoho čísla - stupně Richterovy škály. Je to pohodlné, číslo vám dodají seismologové poměrně rychle - a je to špatně. Tato stupnice posuzuje velikost zemětřesení podle celkové energie uvolněné v ohnisku. Toto číslo (magnitudo) však vlastně zajímá jen geofyziky, pro účely vlivu na zasažené obyvatelstvo se nehodí. Je to veličina objektivní, proto nemůže být rozdílná pro různá pozorovací místa, jak by naznačovala druhá kritizovaná věta. Co je však pro obyvatelstvo (doslova) životně důležité, je intenzita zemětřesení. Ta je samozřejmě závislá na vzdálenosti od epicentra, na hloubce ohniska a na fyzikálních vlastnostech podloží. Intenzita je posuzována a měřena v tzv. makroseismické stupnici, například v dnes mezinárodně používané dvanáctistupňové škále MCS. Přesněji lze každý z makroseismických stupňů charakterizovat zrychlením kmitavého pohybu zemského povrchu, udávaného v m/s2. Jednotlivé stupně zde vypisovat nebudu, strýček Google ví všecko. Ale přestože tyto stupně jsou důležité pro posouzení lidských ztrát, škod na stavbách a infrastruktuře, z novinářských zpráv se o nich nedozvíte. Asi nejsou dost sexy.
Je možné, že slova i v mediích nabudou opět svých původních významů. Že opět budeme číst o odcizení peněženky (že zcizit není totéž, co ukrást), že bude rozdíl mezi slovy povědomí a podvědomí, že policisté budou šetřit výdaje za benzin, ale přestupek budou vyšetřovat. Bylo by to v zájmu přesnosti i pochopení významu textu. Moc naděje tomu ale nedávám. Tak se můžeme aspoň bavit občasnými výroky typu "bývalý exministr", "proti celosvětovému globalismu" (Zdeněk Škromach), "marginální hranice" (Jiří Rusnok). Ale přece jen: Měl by být člověk jen nezúčastněným pozorovatelem obecné tendence "vždyť je to jedno ..."?