KNIHA: Životopis Clinta Eastwooda
Na pultech se objevila monografie Americký rebel. Život Clinta Eastwooda (2006, 376, stran) od Marca Eliota. Není to první v Čechách vydaný životopis oblíbeného herce: už roku 1994 vyšla kniha Sexual Cowboy Douglase Thomase v překladu Bocy Abrhámové (208 stran). Úroveň obou prací je ovšem nesrovnatelná: ve prospěch nového díla.
Americký rebel
Clint Eastwood byl nebo zůstává neřadově hezkým chlapíkem, to se mu i stalo základní vstupenkou na trať k úspěchu. Ale teprve, když se podrobněji seznámíme s jeho začátky, pochopíme, co všechno kdysi musel přifařit k onomu charismatu a šarmu. Ostatně, jeden vzhledový handicap měl. Mrňavé, žluté zuby, zakřivené tak hrozně dovnitř do úst, až se musel usmívat se sevřenými rty, což na plátně, pravda, nepůsobí geniálně. Taky že na svůj chrup doplatil. Jak? V letech 1955-1956 sice stihl účinkovat v sedmi hollywoodských filmech vč. westernu Hvězda v prachu, hororu Tarantule (tam bombardoval gigantickou titulní hrdinku) a druhého dílu Netvora z černé laguny, ale 23. října 1955 ho Universal vyrazil. Právě kvůli úsměvu. I když to svedli rovněž na vyčuhující ohryzek. Ocitl se na úřadě práce.
Nezanedbatelonou váhu při jeho návratu do show businessu sehrála homosexualita, jak to ve filmové branži občas chodí (a nejde o výtku). Nebyla to ale homosexualita Eastwoodova, nýbrž některých mužů okolo něj, které většinou zaujal. Nezaujal, pravda, herce Rocka Hudsona.
Spolu hráli ve snímku Nikdy neříkej sbohem a Rock "pouze" žárlil. Pozornost, věnovaná Clintovi při jeho relativně skromné účasti, Hudsona rozzuřila, píše Eliot. Vždycky herecky nejistý, trval Rock na tom, aby jediná lékařská postava s brýlemi byla ta jeho.
Úplně jinak se k Eastwoodovi choval nevysoký, podsaditý režisér studia Universal Arthur Lubin (1998-1995), kterého za Clintem, ještě tenkrát fungujícím u pumpy, přivedl roku 1954 jiný gay Chuck Hill (jehož znal Eastwood z armády, respektive od bazénu, u kterého pro armádz fachčil jako plavčík).
Arthur Lubin byl oddaný, režíroval dva z prvních sedmi Eastwoodových snímků (kde se Clint jen mihl), ale padáku pro svého černého koně neuměl předejít ani on.
Černého koně? Jistě. Lubin vnímavě pozoroval, co dělal jeho kolega (a také gay) Douglas Sirk pro Rocka Hudsona, hvězdu osmi Sirkových filmů. Toužil po obdobném přátelství a... Pravděpodobně spočívala jeho náklonnost ke Clintovi víc ve faktu, že byl gay, než v přesvědčení o Eastwoodových schopnostech, míní Eliot.
Lubin chtěl (dodává) zkrátka zůstat v jeho životě důležitý, zatímco se z obou stanou hvězdy.
Po vyhazovu pobíral ženatý Eastwood podporu v nezaměstnanosti a načerno prý kopal bazény. Lubin ho ale neopustil. Nacházel mu roličky v televizi, např. v seriálu Dálniční hlídka, díle Motocykl A (kde bylo ovšem nutno ukočírovat i motorku) a zůstal jedinou spojnicí se show businessem. Hlavně dík Lubonovi se tenkrát Clint vynořil alespoň v jedenácti epizodách šesti televizních seriálů i včetně westernového Mavericka, epizody Souboj za úsvitu (1959). Prvořadě se však díky tomuto věrnému kamarádovi vrátil i k filmu, a to zásluhou studia RKO a potřetí v Lubinově režii, opět ve westernu, i když jen žertovném, První dáma obchodní cestující. Šlo o prvou Clintovu větší roli, navíc zamilovanou, a Lubin jej obsadil i do svého dobrodružného snímku pro děti Tony hledá Tokio (1957, také RKO). Lze, myslím, říct, že tedy Lubin za Eastwoodem od Universalu poněkud utekl, respektive že vespolek přešli právě k RKO. Zajímavé je ovšem, že oficiálně Clint oddaného Lubina nevěrně vyměnil za zbrusu nového manažera Irvinga Leonarda, který jej zase propojil s hereckou agenturou Ruth a Paula Marshových.
Roku 1959 se Eastwood pokusil získat mezi stovkami uchazečů roli letce Charlese Lindbergha, ale všem ji vyfoukla westernová hvězda James Stewart, byť letci věkově neodpovídala. I tak to chodí. Čímž se dostáváme ke třetí nutné ingredienci, jež Eastwooda udělala. Ke štěstí. K náhodě. Zkrátka k osudu.
O tom prazvláštně rozhodly další dva westerny, Červená řeka (1948) a Přepadení v Cimmaronském průsmyku (1958). Druhý z nich je jednou z nejmizernějších kaubojek všech dob a točili jej pro nedostatek peněz bez koní (což je u westernu vada dosti podstatná), ten první, Červená řeka, naopak náleží k filmům z nejlepších. Ó, a jak to bylo?
Dva producenti Sparks a Warren vymýšleli nový seriál Rawhide. Pojmenovali ho podle westernu z roku 1951 a šlo také o parafrázi seriálu Wagon Train, kde se rovněž putovalo prériemi. Seriál vycházel právě z filmu Rawhide a jeho producent a scénárista Warren měl ve velké oblibě herce Montgomery Clifta, neboli dalšího gaye (i když na tom samozřejmě zase tolik nezáleží). Clift hrál v Červené řece s Johnem Waynem a Eliot o tom píše:
Warren byl velkým fanouškem Cliftova hereckého stylu a toho, jak Clift tlumeně mluvil, jak dobře vypadal. Toho, že byl tvrdý, ale ne panovačný, a že byl citlivý mladým, přitažlivým způsobem. Vyvrbil se však ihned problém. Clift odmítal účinkovat v televizi a bylo tedy třeba najít někoho jiného. Jistá Sonia Chernusová pracovala už delší dobu pro Arthura Lubina, současně byla i kamarádkou Eastwoodovy ženy, a právě ona přesvědčila producenta Sparkse, který už předtím vyzkoušel stovky herců, aby se na pár minut podíval i na Clinta. Toho sebrala a Sparkse odchytili kdesi na chodbě. "Co už jste dělal?" ptal se a Clint jmenoval pár svých filmů, ba i poslední, nejhorší western. "To jsem neviděl," povídá Sparks. Eastwoodovi se ulevilo. Nechali Soniu na chodbě a Sparks ho představil Warrenovi. "A brzy se podíváme na Průsmyk," loučil se s Clintem. Tak to bude konečná, pomyslil si Eastwood, ale opět ho potkalo štěstí.
Warren si propadák bez kobyl nejspíš vůbec nepromítl, zato při kamerových zkouškách postřehl u Clinta nápadné podobnosti s výkonem Montgomery Clifta v Červené řece. Bylo to ono? Bylo. To potřeboval. Nicméně Sparksovi se Eastwood nezamlouval a chtěl do filmu Binga Russella, otce - dnes známého - Kurta Russella. Naštěstí se Sparks nechal přesvědčit a ani Russell nepřišel zkrátka, když - počínaje rokem 1961 - deset let hrál v seriálu Bonanza.
Ostatní je historie. Eastwood byl v Rawhide osm sezón (1959-1965), nevynechal ani jedinou z 217 epizod, finančně se zajistil a zároveň se proslavil. Do trilogie spaghetti westernů ho díky tomu obsadil Sergio Leone a všechno pokračovalo vlastní váhou, i když je zřejmé, že zde ještě musel zafungoval čtvrtý faktor. Povaha.
Eastwoodovo až tunelové vidění, hraničící s autismem, a jeho nesmírná schopnost učit se z chyb. Do amerického filmu vnesl navíc nový typ charakteru a osamělostí hrdinů, jež vytvářel, předčil ostatní osamělce. Mezi ty Eliot počítá Gary Coopera (V pravé poledne), Humphrey Bogarta (Casablanca), Charltona Hestona (Desatero přikázání) a Jamese Bonda. Sice byli osamělí, ale potřebovali ženu, to bylo jisté, a Bond dokonce více žen. Zato Eastwoodův hrdina, ten ani moc ne.
Marc Eliot je autorem víc než tuctu bestsellerů o populární kultuře včetně monografií o Reaganovi, Jimmy Stewartovi, Cary Grantovi, Bruce Springsteenovi, The Eagles a Waltu Disneym, přičemž Clinta Eastwooda mapoval fakticky bez hercovy účasti. Nejspíš je tomu tak lépe, je to objektivnější přístup. Tak či onak má tento individualistický herec s nechutí k rozhovorům nesnadno dešifrovatelný a snad o to víc fascinující život. Spolu s Alfredem Hitchockem se však četbě o něm občas postavme střízlivě na nohy. "Vždyť je to jenom film," říkával Hitchock.