Ve škole nás učili číst, co je za slovy. Nikoli mezi řádky, to jsme tehdy uměli všichni, pochopit spiklenecké pomrkávání, náznaky, někdy i tam, kde nešlo o záměr, ale o nechtěnou shodu okolností či nešikovnost. Za slovy se může skrývat pravý úmysl, záměrné rozmělnění či zakrytí ožehavého tématu, nebo šifra. Novináři tehdy měli například šifry k popisu atmosféry a vztahů mezi vysokými funkcionáři: "Setkání proběhlo v přátelském duchu" – notovali si, opili se. "Setkání proběhlo v srdečné atmosféře" – řvali na sebe jako koně. "Setkání proběhlo v družné atmosféře" – nejednali o ničem, ale, s prominutím, ožrali se. "Oba představitelé setrvali v soudružském dialogu" – zase vymýšleli nějakou lumpárnu, "Soudruzi se shodli na svých pevných postojích vůči…" jeden zavelel, druhý poslechl.
Tohle bylo dobré, neboť přehledné. S novou dobou a češtinou vymknutou z kloubů přišly nové možnosti. Taky jde o větší peníze a menší odpovědnost.
Zákon mlžení praví, že mlžení slouží tomu, aby bylo možno kdykoli změnit taktiku a je-li třeba, i strategii, a to bez ohledu na deklarovaný osobní obecný postoj, politické vyznání, světový názor a bez újmy, co se týče služebního postavení, voličských preferencí a dobré pověsti, to vše však v rámci zachování osobní, politické i názorové integrity. Mlžení se koná v zájmu organizace, politické strany, spolku, obce, kraje, státu, občanů, ekologie, světového míru a ekonomiky.
Základní postupy mlžení jsou tyto:
- Vezmi to zeširoka, zdaleka. Posluchači je nutno vysvětlit problematiku. Dobrý úvod je Jak bych vám to vysvětlil…
- Pokud to jde, uhni od tématu. Nenápadně.
- Mluv obecně, užívej ale hodně cizích a odborných slov přenesených z jiného oboru, nejlépe ajťáckého (procesy!) či medicinského (to ošetříme), ideálně ingliš (tohle si vynegociujeme, tamto se zmenedžuje). Naznačuješ tím svůj odborný rozhled a síťové myšlení. Nebuď konkrétní.
- Mluv tak, aby posluchače nic nenapadlo, natožpak doplňující otázky. Nejlepší je ho uspat.
- Nenápadně naznač, že tazatel či oponent má máslo na hlavě. Nemá-li máslo na hlavě, zcela určitě ho lze označit za neinformovaného či blba nebo škůdce. Pokud možno nežalovatelně.
- Čtenář (posluchač) je laskavý a slušný, ale hloupoučký, tazatel je lump.
- Dobrá je fráze Nebudu plýtvat vaším časem.
- Úprava faktů není lež, ale optimalizace srozumitelnosti sdělení.
Mlžení písemné jde snadno. V rozhovoru je to těžší – novinář či politický oponent by mohl dotírat nějakými otázkami. Od toho ale máme tisková (PR) oddělení, aby novináře takto nebezpečné vyfiltrovala a nezvala. Je tu ale svízel – někdy je tázaný opravdu chytřejší a věci znalejší nežli tazatel otravující s nesmysly a neznalý věci. Pak se tázaný neuchyluje k mlžení, ale k nutné obraně. Tazatel pak buď tázaného sejme a udělá si jméno jak neohrožený bojovník, nebo jde dělat něco jiného. Takový případ není předmětem tohoto pojednání.
Uvážíme-li, že většina lidí čte noviny jen letmo, obvykle cestou odněkud někam, nejčastěji přečte jen titulky (co to zas má znamenat…?) a pak jen sklouzne očima po textu, nebo si řekne "To je zajímavé" a dá je stranou s tím, že si to přečte, až bude mít čas (v sobotu) (nepřečte), takže mu v hlavě uvíznou právě jen titulky a pár šikovně umístěných sloganů, může mít mlžení docela velký účinek. Čím je článek delší, tím menší je pravděpodobnost, že si ho přečte celý i někdo jiný než analytici. A ti nám to vysvětlí ve svých zasvěcených dlouhých článcích.
Tak se dělá public opinion.
Hodně z nás si asi pamatuje amatérské mlžení ministryně Hanákové: nastavit procesy. Pohoršující naprostá neznalost základní profesní dovednosti politika.
Tohle už je lepší:
Ministr Drábek k selhání nového systému 30. 1 2012: "Komplikace byly způsobeny například zvýšeným náporem klientů, který je v lednu na úřadech práce běžným jevem, změnou výpočtu některých přiznávaných dávek a také valorizací životního minima, která si vyžádala přepočet dávek hmotné nouze," upřesňuje ministr. "I přesto se většina úřadů s těmito komplikacemi dokázala vypořádat, včetně nutnosti osvojit si práce s novým systémem," dodává Drábek.
Jenom naprostý cynik by chtěl vědět, proč je v lednu zvýšený nápor lidí na úřadech práce a o kolik a když je to pravidlem, proč se na to úřady nepřipravily, o co šlo ve změně výpočtu a proč ta změna nastala a jaké nároky kladla na informační systém (počítače), jak technicky probíhá valorizace životního minima a přepočet dávek, kolik úřadů a kde obnáší ta většina, co to zvládla, jak byli pracovníci zaškoleni a co to máme za nový systém, a proč, a kdy to bude v pořádku, a jak to souvisí s tím, že z úřadů práce se staly dávkové služby – a proč, zatímco služby práce se přesunuly na agentury a proč.
Mistrovský kousek konečně dodal dne 14. 6. 2012 ministr financí, známý jako Kalousek (taky je to mistr rétoriky a argumentace):
Kalousek: Zvýšení DPH je definitivní, žádná jiná vláda ji nesníží
Výše daně z přidané hodnoty, jak ji schválila vláda, je podle ministra financí Miroslava Kalouska definitivní. Nevěří, že nějaká následující vláda by tuto daň snížila, i když to může v předvolebním boji tvrdit. Kalousek to řekl ve čtvrtek ráno na setkání s manažery.
Vypadá to, jako by šlo o DPH, jeden by tomu uvěřil. Nene. Jde o upozornění vztahující se ke každému hlasování, že ve státní kase je nezacelitelná díra, na jejímž vzniku a provozu se podílejí všechny partaje a zaplatit ji mají všichni daňoví poplatníci, takže partaje všech směrů, spojme se.
Okolnosti užití mlžení: vždy, když má idea zvítězit nad realitou. Na rozdíl od reality je idea posvátná, což ne všichni chápou.
Laskavý čtenář si jistě povšiml, že dar mlžení mají politici a odpovědní manažeři a funkcionáři bez ohledu na politickou příslušnost a výši služebního zařazení. Je to součást funkčních dovedností.