Neviditelný pes

ČEŠTINA: Co lidi vede k tomu blábolení?

20.3.2013

Definitely – rozhodně, definitively – konečně

Pořád čekám, kdy se naši novináři, manažeři a jim podobní ujmou anglických slov eventually, actually. Tedy eventuálně, aktuálně.

Není to eventuálně, ale nakonec; ani aktuálně, ale ve skutečnosti, vlastně.

"Jste spokojen s výsledkem?" "Definitivně." Proč? Proč ne určitě? A proč vlastně určitě? Proč ne ano, jsem spokojen, jde to? V angličtině definitely znamená rozhodně, definitively pak konečně. V češtině slovo definitivně znamená konečnou, dál už nic. Vizme význam slova Definice: objasnění pojmu, popis a vymezení vlastností, takže i vymezení hranic tam, kde o ně jde. Za těmi hranicemi pojmu (věci, jevu) už je něco jiného. Takže co mi ten člověk vlastně odpověděl?

Definice a určení. Slovo určení má, jak vidno, velmi blízký význam.

Přenesení významu slova definitivně z jeho anglického pojetí do češtiny je matoucí. Překlad definitely – rozhodně může mít podobný emoční význam jako určitě (vizme určení), ale mezi rozhodováním (může to být dlouhodobý neuzavřený proces) a určením (uzavřený proces) přece jen rozdíl je. Určení je už stanovení, jak mají věci být, popřípadě popis jejich znaků. Rozhodně se mi to líbilo: rozhodl jsem se (tedy nějakou dobu o tom přemýšlel), že je to dobré (rozhodnutí adresované mně samotnému, učiněné pro mne samotného). Určitě se mi to líbilo: není pochyb o tom, že se mi to líbilo – hotovo; je to spíše určující přitakání někomu adresované.

V běžném kontaktu to samozřejmě nerozlišujeme a rozumíme si. Rozumíme i tomu výroku, že se někomu něco definitivně líbilo či nelíbilo (a nelíbí se ten výrok spoustě lidí). Odmítám v tuto chvíli přemýšlet o tom, že to definitivně možná nepochází z anglického definitely, ale z definitively, jak by naznačovalo písmeno v (definitně – definitivně). Taky se v běžném provozu nezabýváme jemnostmi sémantiky, není proč. Otázka ale zůstává:

Co ty lidi vede k tomu, aby takhle blábolili?

Čas od času se lidé zblázní. Šílejí a blbnou přímo masově, a nikdo neví proč – nebo to neví při zpětném pohledu. Svého času děti šílely po céčkách. Byly to takové ohavné, a to bez ohledu na to, jakou barvu měly, umělohmotné úchytky na záclony. Poměřovaly dětičky své společenské postavení, tedy postavení ve skupině stejně starých, podle toho, kolik měl kdo céček. Rodiče byli nuceni to shánět, časem ten artikl z obchodů zcela zmizel, plánovači předělávali kvóty výrobních programů. Vypadalo to, že se z céček stane platidlo, těžká konkurence pro korunu československou. Nikdo nevěděl, jak a proč to povstalo. Pak najednou jako když utne. A plánovačům zbyly oči pro pláč a spousta náhle neprodejného šuntu. (Michal David k tomu tehdy nazpíval písničku, jmenovala se, kupodivu, Céčka - pozn.red.)

Někdy se tak chovají i dospělí, a tomu se pak říká politika; vezme-li to razanci, vzniknou dějiny. Na ty já mám obzvlášť spadeno, ale to sem nepatří. Je ale nutno rozlišovat. Někdy to není politika, natož náběh na dějiny. Jenom naznačení, kam by se mohli lidé ubírat v nějakém paralelním světě, kdyby si nedali pozor. V tom paralelním světě (v jednom z nich) by třeba mohla čeština zaniknout a vše by mohla zachvátit angličtina. Byly tu už jakési pokusy s němčinou, pak se lehce vkrádala ruština. Ne, že by se angličtina nesnažila. Naučit ostrovana nebo anglosaského Američana jakoukoli jinou řeč je svízel s předem vyloučeným úspěchem, a nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že se lidstvo učí anglicky ze zoufalství, protože jinak by se s těmi Angloameričany nedomluvilo.

Nojo, ale my tady spolu mluvíme česky. Nebo má zase platit to, co kdysi někteří považovali za znak toho, že jsou něco víc? Pár slov v cizinštině, a jsem cool? S tím se ještě dá výchovně pracovat a v nejhorším to skončí jako s těmi céčky. Pes po tom neštěkne. Je-li to ale důsledek neochoty myslet, potěš Pámbu, ta se odrovnává hůř.

Mám představu, neboť jsem si všimla, že ti cool lidé, prokládající do své promluvy anglická slůvka, neumějí spisovnou češtinu, tedy mám představu, že nejlepším způsobem, jak to potřít, je učinit módou správnou češtinu.

Například tím, že nebudu říkat

Pomocí nichž. Jejichž pomocí, prosím.



zpět na článek