V domečku za pivovarem, v uličce plné malých, natlačených domečků, bydlel vysloužilý chlap. Proč vysloužilý? Na důchod byl příliš mladý. Kde sloužil? Když řeknu, že u vojáků, napadnou mě vojáci, když řeknu, že byl bývalý policista... Měl přímé držení těla, tak něco byl, a vysloužilý byl, protože si odsloužil svá léta, aby mohl odejít do penze. A nepřerušuj mne, to není důležité, důležité je, že měl krásného psa. Německého vlčáka. Třeba to byl německý ovčák. Nebyl. Jak to víš? Ti jsou přece kudrnatí. Nevymýšlíš si? Ne, jak se pořád koukají na ovečky, ty jsou přece kudrnaté, tak se jim také začne kudrnatit srst. Nejdříve ocas, potom nohy, hruď, a pes začne být pěkně vlnitý. To víš, ovečkám se to líbí, a tak ho považují za vlastního. Takže to nebyl německý ovčák. Jak se jmenoval? Rex. A ten chlap se celé dny toulal s Rexem venku. Rex byl hubený jako šindel a chytrý jako čert. Jsou čerti chytří? Já nevím. To se jenom tak říká.
Abych přerušila: město bylo plně veverek. Všude byly veverky. Žebraly a lidé jim kupovali burské oříšky a veverky seděly na zadních tlapkách a předními tlapkami jedly oříšky. Byly roztomilé. Veverky lezly po drátech od elektrického vedení, přebíhaly cestu a auta brzdila. "Ježíšmarjá, já nechci přejet veverku, potom bych na to musel celý den v práci myslet a připadal bych si jako vrah."
Najednou veverek ubývalo. Už neskákaly po stromech a nepřebíhaly silnici. Nejdříve zmizely v uličce, kde bydlel chlap. Pak se chlap i s Rexem začal toulat dál a všude mizely veverky. "Letos není moc veverek, všechny zmizely." Říkali lidé. Pak se chlap se psem objevil na hřbitově a ze hřbitova zmizely veverky. Chlap se začal toulat kolem dětského hřiště. Jedna malá holčička řekla: "Pes se pokoušel vylézt za veverkou na strom." "Podařilo se mu to?" Ne, jenom na strom skákal a veverka byla nahoře ve větvích a pak si přeskočila na další strom a na další a tak se jí podařilo utéct. Z dětského hřiště a okolí také zmizely veverky. "Letos je nějak málo veverek," říkali lidé. Chlap se psem se objevil v ulici za kostelem. Tam také zmizely veverky. Asi desetiletý kluk, který v té ulici bydlel, takový nebojácný kluk to byl, řekl: "Ten chlap krmí psa veverkami." "Nevymýšlíš si? Viděl jsi psa žrát veverky?" "Ne, ale on má takové hladové oči, když vidí veverku." "Prosím tě, a jak je žere? I s chlupama, ocasem a kostmi?" "Já nevím. Ale asi. Přece si ji nejdřív nestáhne." "Ty si vymýšlíš. Pojď, budeme je pozorovat." Kluci se příští den vydali za chlapem se psem. Ale v ulici už žádné veverky nebyly a chlap odešel. Proč to dělal? Co? Přece musel psa na veverky vycvičit. Třeba neměl peníze, a tak ho krmil veverkami. Kolik myslíš, že takový vlčák sežere denně veverek? Dvě, tři? Počítej, že žere třikrát za den, tak asi tři. Že je takový hubený? Asi se mu to pokaždé nepovede a také musí dávat pozor, aby je nikdo neviděl. To ho má asi dobře vycvičeného. Má. Vypadá to, že si dobře rozumějí. Pes a chlap. Loví také pro něho? Možná. On žere veverky? Jí. Stáhne si je, kožky prodá a z masa si udělá guláš. Rozdělí se se psem. Ne, ten už si svůj denní příděl ulovil. Poslyš, a to se smí, lovit veverky? Přece neexistuje žádný zákon na ochranu veverek. Víš co, napíšeme ceduli: Pane, my vás s vaším psem v naší ulici nechceme. Ceduli vyvěsili a lidé se na ni podepsali. Chlap se psem už do ulice nepřišel. Za čas se zase objevily veverky.