KNIHA: Dračí trilogie se uzavírá
"Dračí trilogie" Petra Procházky "Hic sunt dracones" se uzavírá třetím dílem nazvaným "Uroboros", symbolem navozujícím představu věčného návratu, uzavřeného kruhu osudů sledovaných literárních postav.
Knihy mají své osudy, o nichž nerozhoduje jenom autor textu. Zařazují se do kontextu literatury a o jejich přijetí rozhoduje doba a čtenářský vkus. V současnosti četba nepatří k prioritám mládeže, žijeme multimediálně a " zlatý věk knihy" je neodvolatelně minulostí. V současnosti je nezbytné číst jinak, a aby to bylo možné, je potřeba číst něco jiného.
Jak těmto požadavkům vychází vstříc text Procházkovy trilogie? Specifikum "Dračí trilogie" spočívá v tom, že se na jejím vzniku podílela vzácná osobní zkušenost. Příběhy vznikaly prostřednictvím vyprávění před spaním. To je spojuje s orální literaturou jednak omezeným rozsahem spojeným s dynamickým pointováním a také vzácnou situací, kdy si jsou vypravěč a vnímatel bezprostředně blízcí. Tato skutečnost ovlivňuje neobyčejně příznivě působivost textu, stupňuje napětí a koriguje přirozeně možné nevyjasněnosti. V tom spočívá originalita a estetická působivost spojená se srozumitelností na straně jedné a uvědomělým úsilím o jazykovou kulturu na straně druhé. Mám na mysli Procházkovu schopnost uplatňovat široký rozsah jazykových rovin od spisovnosti po hovorovost, prvky odborné terminologie a citlivě vyjadřovanou působivou obraznost směřující až k básnickým prostředkům. V době, která trpí primitivností vyjadřování, vulgárností a necitlivostí k jazykovým prostředkům je Procházkovo dílo svým způsobem vzácné a jedinečné. Domnívám se, že požadavek číst jinak byl v "Dračí trilogii" naplněn originálně a následováníhodně.
Jak se vyrovnává dílo s požadavkem číst něco jiného? Žánrově určuje autor své dílo jako "cyklus dobrodružných pohádkových příběhů"S tímto zařazením nemohu jednoznačně souhlasit, přestože pohádkovost ve struktuře textu je zřetelná. Působí – li jednotlivá vyprávění pohádkově, celý soubor trilogie představuje podle mého názoru vyšší celek a vnímám ho jako specifickou českou fantasy. Příslušnost k tomuto typu fikční literatury ho řadí do blízkosti Harry Pottera a knih Tolkienových. Oba tyto tituly se zařadily do první desítky "knih mého srdce", z čehož vyplývá, že soudobého čtenáře mimořádně oslovuje způsob, kterým se tato díla pohybují na hranici mýtu, fantastiky a reality. Čtenář v okamžiku, kdy přestávají platit pravidla běžné reality zůstává sice sebou samým, ale přitom dostává i možnost být někým jiným. Literární text dává nahlédnout do míst, která nikdy neviděl, do světa jiných tvorů, kde platí odlišná pravidla existence. Pohled do jiného světa rozvíjí schopnost empatie, která vede i k sebereflexi. Čtenář prochází nejen světem draků a lidí, ale i se sebou samým a se svými vlastními myšlenkami a pocity. Prostor textu se otevírá směrem do nitra země a není limitován pouze pozemskostí. Dračí svět ovládá i vzdušný prostor. Toto rozevření hlubin a výšek prostoru hor a moře odpovídá do značné míry touhám soudobého čtenáře a dává jeho fantazii řadu zajímavých podnětů. Procházka ovládá dokonale prostorové proměny a těží z nich napínavost a proměnlivost textu, který se tímto způsobem přibližuje technikám sdělení audiovizuálních médií – jejich střihu a naléhavosti jednotlivých scén.
V "Dračí trilogii" nejde pouze o vnější efekty a stupňování napětí. Jejich hrdinové v obou hlavních rovinách řeší obecně lidské problémy hledání smyslu existence, určování priority, rozhodování mezi láskou a nenávistí – mocí a bezvýznamností – životem a smrtí. Morální kodex všech dílů trilogie je totožný. Člověk, aby byl skutečně člověkem, musí často projít těžkými zkouškami a utrpením. V této rovině jsou všechny díly nekompromisní – vedou k sebepoznání a zamyšlení. Pohádkový svět neodbytně připomíná současnost a nutí k zaujímání stanoviska.
Je málo knih v současné tvorbě pro děti a mládež, které jsou tak myšlenkově naléhavé a umělecky kultivované.
Viz též zde: http://www.hicsuntdracones.cz