Thálie je jednou z devíti Múz, má na starosti dramatické umění komediálního typu. Po shlédnutí filmu je našemu divákovi jasné, že Thálie v případu dispečera Olivera se moc nenalopotila - veselého tam není nic, humoru tak dvě špetky. Samozřejmě, nehledejme šaškovské rolničky ve filmu, jehož tvůrce (Peter Krištůfek) chtěl diváku předvést...
A teď jsme se ocitli u jádra problému: Co chtěl scenárista a režisér divákovi ukázat?
Při podrobnějším průzkumu diváckého mínění o filmu Viditelný svět zjistíme velké názorové disproporce:
Jan H. filmu neuvěřil: ...neskutečně nevěrohodné postavy...
Darek C. vytýká režisérovi ...přehnaně obyčejnou režii...
Pan Boblík jde ve svých připomínkách dál: ...mizerná režie a scénář nutějí hlavní představitele do křečovitého výkonu...
Pucimek je toho mínění, že ve filmu sledoval ...psychologický vývoj hlavních postav..., zatímco Iveta ...žádnou propracovanou psychologii postav nezaznamenala.
Nakonec Beno: Ivan Trojan v další jedinečné roli... Velmi dobrý film... Je fajn, že našel cestu do českých kin.
Představuji si, že pana režiséra Krištůfku bych směl pozvat do toho bratislavského bistra, kde jeho dispečer Oliver tak úspěšně šmíroval svoji vyhlédnutou oběť. Dali bychom si kávu, bavili bychom se o filmech a o filmování vůbec, posléze bychom přešli na slovenské filmaře - a když bych objednal k pití cosi ostřejšího, Peter by vravil, ty Peter, povedz, ako se ti páčil Viditelný svet?
Vyprávěl bych mu, jak za tím příběhem nešťastníka Olivera jsem vycítil scenáristovo úsilí představit divákům jejich život, ukázat jim na mimořádné nebezpečí duševních hlubin, ve kterých může uvíznout každý z těch návštěvníků kina, kteří se na Viditelný svět půjdou podívat. Chtěl je upozornit, jak nepatrný, podceněný, do podvědomí zasutý, dávný prožitek může člověka uvrhnout do pekla neodbytných představ a nutkavého jednání.
Oliverův způsob mluvy se v posloupnosti jednotlivých scén vyvíjí, jeho tuhost pohybů se mění v prkennou ztuhlost, jeho touha žít pro někoho je marná. Ztrácí se v nevyléčitelně vadné povaze jako prošlé potraviny v kontejneru. Také Oliverovy zoufalé signály se ve scénáři filmu stupňují: od zlostného přibouchnutí dvířek a rozbíjení sklenic až k nenávistnému sexuálnímu sebeukojení, od osamělého, zdánlivě zbytečného střílení do automobilových vraků až do pokusu o vraždu.
Záměrně bych mluvil pouze o scénáři, protože každý hotový film bývá kompromisem - a Viditelný svět je viditelným důkazem tohoto pravidla. Scenáristův záměr je nesporný: filmovými prostředky dokázat vnímavému divákovi, že za viditelnými fakty, jevy, daty existuje ještě jeden svět: neviditelný svět citů, bolestí a nadějí.
© Petr Kersch, Děčín, srpen 2011