FEJETON: Odvážné moderní umění na létající hrazdě

Současné umění je někdy jako bleší trh. Naleznete v něm cokoliv, po čem vaše srdce touží. Ale je to pořád to slavné umění? Popelnice v Guggenheimově muzeu v New Yorku, žlutí tučňáci na Kampě, videa zobrazující lidi, kteří popíjejí svoje fekálie v muzeu Modern Kunst ve Vídni?! Co by na to řekl Da Vinci, Michelangelo a další slavní mistři? Možná Alea iacta est, aneb co jste si vyrobili, tak na to se koukejte. Chápu sice, že tihle chlapáci nebyli taky úplně svatí a že někomu může přijít nestravitelný Goyův Saturnus, leč mistr na něm usilovně pracoval několik let a já osobně v něm vidím význam, který je opřen nejen o mytologii.

Ovšem v dnešní době mi občas přijde, že může přijít kdejaký Péťa Nováků z Horní Dolní a stáhnout si kalhoty - natočit to a pak vystavit v muzeu s názvem „zamyšlení nad podstatou věci“. Jsou tito umělci opravdu tak geniální, jako byl například Da Vinci, kterému v jeho době nikdo nerozuměl? Jestliže ano, tak to chci být taky umělcem. Mohu být Yves Klein, který měl jednou ráno náladu na modrou, a tak udělal celé modré plátno a pak pokračoval ve svém modrém umění a všichni mu za to okázale tleskali: „Konečně něco nového – převratného!“ Hm, tak proč se tedy Michelangelo piplal se Sixtinskou kaplí – přišel při malbě skoro o zrak, aby mohl pak přijít pan „modrásek“ a způsobit takzvaný převrat (vykašli se na to, kámo, a přetři to na zeleno). Teď už asi nikomu nevypadnou čočky z toho, když vybarvím čtverec červeně. A proto přichází na scénu „wow umění“ s cílem: když diváka znechutíš, šokuješ, nemusíš být bůhví jaký umělec. Názor„povýšíme všechno na umění“ (protože už nevíme, co s tím naším uměním dělat), je famózní. Škoda, že těm chudákům, co byli před námi, to nikdo neřekl. Že bychom tu neměli některé úchvatné obrazy – to přece nevadí, jsme v 21. století, kde je všechno dovoleno a každá nanicovatost může sedět v muzeu a proudy nadšenců cucajících džus na to zírají jako surikaty. A co víc – dnes je uměním Mona Lisa, stejně tak i nahá žena, která si drží mezi nohama umělý penis.

Tak si tak říkám, budou za několik desítek let lidé říkat: „Da Vinciho Poslední večeře, to byla nuda, ale sexuální akt přímo v muzeu – to je vzrušení, opravdu to odráží naši dobu!“ Anebo nakonec boží mlýny pomelou pomalu, ale jistě a hodnotná umělecká díla zase převrší moderní uměleckou hatmatilku. Moderní umění nám sice nabízí lákavou svobodu a volnost ve všech směrech, ale nechybí tam umělecká hodnota? Nakolik jí ještě dnes lidé umějí odhalit? Jak jednou řekl český herec Jiří Sovák: „Když mi dáte hovno a pak ho ještě přepůlíte, tak akorát víc smrdí.“ Já říkám, když mi dáte moderní umění a chcete po mně, abych v něm a priori našla hodnotu, tak to taky mnohdy nepěkně zavoní.