ROCK: Vojáci štěstěny
Po dvou pivech a guláši v jedné z mnoha blízkých hospod (od dob Kolbenky je ve Vysočanech putyka na každém rohu) jsme se s kolegy postavili do fronty před vstupem do arény. Byl jsem tu poprvé, proto mě zaskočila bezpečnostní kontrola příchozích a la letiště. Jako správný kluk nosívám v kapse aktovky švýcarák, což se mi díky vrozené zapomnětlivosti již jednou při odletu velmi vymstilo (výslech frankfurtskou policií), ale nepoučen jsem záhy nahradil zabavenou kudlu novou, větší. Naštěstí byl u vchodu do arény takový nával, že kontroloři i při úpěnlivém pípání detektoru kovu rezignovali na prohlídku mé aktovky, a tak se stalo, že jsem se ocitl vevnitř i se zavírákem. Nemaje vražedných úmyslů kvitoval jsem selhání lidského faktoru s povděkem, ten nůž je vážně pěkný.
Hlediště arény s místy pro 18.000 diváků bylo zaplněno tak ze dvou třetin, stejně jako plocha uprostřed. Nedočkavá předkapela spustila, ještě než jsme se prodrali k sedadlům, tudíž jsem její název nepostřehl a nijak mne to neochudilo. Hráli snaživě a dlouho. Stejně dlouhá byla i příprava pódia před nástupem Deep Purple na scénu. Téměř jako součást show působil maník s vysavačem, který šůroval prostor před bednami ještě ve chvíli, kdy barevné reflektory zahajovaly entrée Iana Gillena & spol.
Nástup Deep Purple byl nekompromisní - bez přestávky zadunělo pět vypalovaček, přičemž až zhruba při třetí skladbě se sluch adaptoval na produkovanou hladinu decibelů a začal být schopen rozlišovat i jiné kvality. Neuvěřitelná energie a vitalita zpěváka Iana Gillena a basáka Rogera Glovera, kteří jsou oba v kapele od konce šedesátých let (pravda, s několika pausami), vedou člověka k úvahám, zda drogy, sex a rock´n´roll nejsou náhodou tím nejzdravějším životním stylem. Nakrátko ostříhaný a prošedivělý Gillen, který se před několika lety konečně zbavil mohutného černého hára, působil v bílé košili velmi civilně. To starý lišák Glover s nezbytným šátkem na hlavě a koženou vestou si udržel image rock´n´rollového matadora. Do současné, už osm let stabilní sestavy, patří ještě fenomenální kytarista, zlatovlasý drsňák Steve Morse, klávesista Don Airey (o jehož virtuositě bude ještě zmínka) a bubeník Ian Paice.
Po úvodních peckách tempo trochu zvolnilo. Zazněla balada When A Blind Man Cries, ze starých hitů pak ještě Black Night, Hush (při němž se ukázalo, že písničky „Párplů“ znají Češi opravdu dobře, protože pro mnohatisícové publikum nebyl problém unisono zazpívat melodii refrénu), a snad i Speed King a Burn. Přiznám se, že jsem při tom rachotu neměl na to, abych identifikoval všechny písničky (navíc takový fanoušek zas nejsem), ač jsem řadu rifů poznal. Vystoupení gradovalo až k vrcholu, což byl Gloverův nesmrtelný požárnický hymnus Smoke On The Water, a zkušenému publiku bylo dopřáno opět si zapět.
Za zmínku stojí, že hlasový rozsah Iana Gillena včetně polohy ječáku se s věkem nijak nezmenšil, i když na Child In Time by si asi přeci jen už netroufl. Fantastické výšiny kytarového umění předvedl Steve Morse. Ovšem nejvíce zabodoval klávesista Don Airey, který si pro české publikum připravil vtipné hudební překvapení. Jak tak ve svém sólu plynule přecházel z jednoho purplovského motivu do druhého, zvuk hammondek střídal s varhany i klasickým piánem, najednou přišel onen bonbónek – uši zpozorněly, to snad ne, vždyť on hraje Vltavu! A následovaly další úryvky z Mé vlasti. No to je tedy frajeřina, vystřihnout tu jakoby nic Smetanu. Také jej publikum odměnilo zběsilým aplausem. Staří mistři ukázali, jakou úctu chovají ke svým věrným Čechům, což je u kapely takového věhlasu velmi sympatické a neobvyklé. Obecenstvo pro změnu podalo důkaz, že k hudebním analfabetům opravdu nepatří.
Přidávalo se sice jen jednou, ale rovnou celý blok písniček. Z koncertu odcházeli všichni nadmíru spokojeni, rozhodně to byla dobře investovaná tisícovka. Menší problém nastal na nástupišti metra ve stanici Českomoravská, která přeci jen není dimenzována na příval několika tisíc lidí najednou. Ale nakonec třetí soupravou spořádaně odjeli i ti nejposlednější, aby jim ještě před půlnocí k usínání v hlavě burácela Gloverova basa a popěvek Smoke on the water and fire in the sky…
