Neviditelný Pes

OSOBNOST: O semaforské Zuzaně

2.2.2010

Až se večer bude stmívat, Zuzano
Na zahradě budu zpívat, Zuzano
Budu svojí písní tklivou
Lákat včelu medu chtivou
Aby slétla na tvé jméno, Zuzano

Zvláštností divadla Semaforu byla od začátku šedesátých let — Zuzana. Nikdo ji neviděl, ať už se hrály Zuzana je sama doma, Zuzana je zase samaZuzana je všude jako doma doma, nebo Zuzana není pro nikoho doma. V setmělém hledišti naslouchali lidé jen hlasu té „tajemné“ dívky Zuzany. Až konečně přišla čtvrtá premiéra: Zuzana je všude jako doma — a devatenáctiletá blondýnka, shodou okolností téhož jména, se poprvé představila na jevišti. Když jsem ji tenkrát jako začínající novinář v jednom článku vítal, napsal jsem: „Můžeme prozradit, že v těchto dnech dodělává přísné zkoušky z oboru elektromechaniky, ale k práci s elektrotechnickými přístroji nenastoupí. Od srpna tohoto roku bude Zuzana Burianová vystupovat jako herečka divadla Semafor.“

Můj sourozenec Jiří ji pak veřejně uvítal slovy: „U nás neexistuje mladá herečka s nadáním komika, která by měla svůj typický hlas. Nemusí to být hlas příliš vyumělkovaný, ani příliš čistý, ale musí být takový, aby posluchač - třeba rozhlasu - hned při první sloce řekl: Á, tohle zpívá… V New Yorku, Paříži, prostě v největších music-hallech se obyčejně v programu vyskytuje zpěvák nebo zpěvačka, která se prolíná celým večerem, zpívá, hraje a lidé se jí smějí. Semafor má Zuzanu Burianovou. Já v ní osobně věřím a slibuju si od ní moc!“

A skutečně, Zuzana hrála poctivě tuto svou roli po dlouhá léta; později v Semaforu působila i ve skupině Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna (vzpomínáte na její duet s Jiřím Grossmannem Ano, pane Jiří?) a v dalších pozdějších Šimkových či Dvořákových představeních. Až do konce roku 1989. To už ale za ní začal do divadla přicházet Zdeněk Kučera, muzikant žijící čtyřicet let ve Švýcarsku. Zuzana se zamilovala a 9. února 1990 se konala svatba.

Od roku 1991 žije Zuzana Kučera-Burianová ve švýcarském městečku Hinwil, ale do Prahy se vracívá velmi často. Tady jsem ji také zastihl vloni, v čase předvánočním. „Peču svému bráchovi kachnu. Udělala jsem k ní karlovarské knedlíky a červené zelí, to je skvělá kombinace. Já totiž děsně ráda vařím. Když jsem se odstěhovala do Švýcarska, tak jsem tam hned začala pracovat na půl úvazku jako kuchařka. Dneska už jsem v důchodu, a tak si vaření užívám doma, pro manžela a pro kamarádky.“ Tak začal náš následující rozhovor:

Na internetu se o tobě člověk může dočíst řadu mně neznámých údajů, například, že jsi jako zpěvačka začínala v pražské Alfě v soutěži Hledáme nové zpěváky…

To není vůbec pravda. Na internetu je o mně těch hloupostí víc. Například že mě objevil a do Semaforu přivedl můj první manžel, režisér Ján Roháč. Ve skutečnosti to bylo tak: Moji rodiče se znali s televizním režisérem Jaromírem Vaštou.Ten byl jednou u nás s manželkou na návštěvě, zrovna když jsem byla doma, a povídá mi: „Já teď právě točím pořad Vysílá studio A. Jestli si chceš vydělat čtyřicet korun, tak za mnou zítra přijď do televize.“ Šla jsem tam a zrovna se natáčela písnička Pramínek vlasů. Já měla přidělaný cop, který mi na konci té písničky Jiří Suchý ustřihl. Pak se se mnou dal do řeči a zaujalo ho, když jsem mu řekla, že také zpívám a hraju na kytaru. Nu a když jsem mu k tomu pak ještě řekla, že se jmenuju Zuzana, tak mě pozval do Semaforu.

Léta šedesátá: Ondřej Suchý a Zuzana Burianová

A jak ses dostala k Šimkovi a Grossmannovi?

Kluci stáli o Janíka (Ján Roháč - pozn.O.S.), aby jim režíroval jejich představení, tak mu chtěli udělat radost a vzali mě mezi sebe.

Jaké omyly jsou o tobě ještě na internetu?

Třeba že jsem hrála ve federálnín muzikálu Nevesta predaná Kubovi. Já ale ve skupině Jiřího Suchého naposledy hrála v představení Případ Eleonora. Potom mě děsně štve, když mi někde píší v příjmení čárku na á. Já jsem Burianová, ne Buriánová. Mimochodem – kvůli tomu krátkému á si kdysi někteří lidé mysleli, že jsem dcera Vlasty Buriana. Když jsem chodila do tanečních, tak mi jedna paní povídala, že jsem podobná víc mamince než tatínkovi. Já se zeptala: A vy znáte mého tatínka? A ona na to: No, kdo by neznal Vlastu Buriana!

Když ti bylo patnáct, tak jsi vystupovala v jistém amatérském divadélku, které se jmenovalo Paradox. Kde to divadélko bylo, kdo v něm ještě působil a co jste tam hráli?

Divadélko Paradox bylo na Pankráci. Z těch později známějších lidí si vzpomínám, že tam byli zpěváci Mirek Paleček, Pavel Liška a Heda Hošková,Tři semaforské hvězdy: Molavcová, Voborníková, Burianová která pak zpívala ve skupině Skiffle Kontra. Já tehdy chodila do deváté třídy, hrála jsem na kytaru a kvůli té kytaře mě tam také vzali. Názvy žádného představení si už nepamatuju, ale vzpomínám, že jsme všichni měli černobílé kostýmy a zpívali například: „Když se sejde v parku naše parta / Jim, Rosemarie a Marta / Slezeme se kolem kytary / Každej módně volepenej…“

Tehdy už jsi měla za sebou jednu filmovou roli, dokonce hlavní…

To byl dětský film Chlapec a srna, který režíroval Zdenek Sirový.

Ve filmech ses pak objevovala i později, i když už jen v menších rolích – připomenu některé tituly: Martin a červené sklíčko, Příště budeme chytřejší, staroušku!, Bylo čtvrt a bude půl, Prodavač humoru, bylo jich celkem asi deset. Nejčastěji si tě ovšem lidé mohou vybavit jako Bohunku z komedie Vesničko má, středisková, anebo jako sestřičku z televizního seriálu Nemocnice na kraji města. Na který z filmů nejraději vzpomínáš?

Asi na ten vůbec první; Chlapec a srna tenkrát dokonce získal hlavní cenu na festivalu v Benátkách. A pak vzpomínám ráda na film Bylo čtvrt a bude půl, tehdy jsme se při natáčení s Michalem Pavlatou moc nasmáli.

Ještě se vrátím k divadlu Semafor. Není ti líto, že už v něm nehraješ?

Ne. Mně to nemůže být líto, protože to divadlo, ve kterém jsem hrála, tedy divadlo Semafor na Václavském náměstí, už neexistuje, chápeš?Zuzana - Paleček - Janík

A myslíš, že by ve Švýcarsku mohlo existovat podobné divadlo jako je Semafor?

V žádném případě! Tam se furt jen jódluje. Možná, že v Německu, tam by mohlo být.

Poslední otázka: Jak se ti ve Švýcarsku žije?

Dobře. Manžel je trumpetista a zpěvák, má svou kapelu se kterou hraje jazz, a já jsem důchodkyně, která se stará o domácnost, o pejska Harýčka a o dvě kočky. K tomu mám asi takových dvacet kamarádek, se kterými pořádáme pravidelné „babince“. Takže – pohoda.

Jak je vidět, název prvního představení ve kterém se Zuzana Burianová objevila na jevišti Semaforu, byl předvídavý: Zuzana je všude jako doma.

Fotky:
Zuzana je všude jako doma, divadlo Semafor, 1965
Zlatá léta šedesátá – Zuzana Burianová a autor článku
Tři semaforské hvězdy: Jitka Molavcová, Miluška Voborníková a Zuzana Burianová,
LP deska Kukátko z roku 1982 - Zuzana Burianová s Miroslavem Palečkem a Michaelem Janíkem



zpět na článek