Nad „slovníkem pro nové století“
„kontokorent, běžný účet“ (s. 206) – tak zní jedno z hesel prapodivného slovníku cizích slov. Uvedené vysvětlení daného výrazu nesouhlasí. Zdaleka ne z každého běžného účtu lze totiž dle smlouvy o jeho vedení řádně (tedy např. bez následného sankčního úroku apod.) čerpat hotovost do debetu, do záporného zůstatku, tedy lidově do minusu (odtud anglický název pro kontokorent bank overdraft)!
„denomikace 1. označení jménem, pojmenování; 2. jednotlivá protestantská církev; 3. měnová reforma, při níž dochází k snížení nominální hodnoty platidel“ (s. 80) – praví jiné heslo z téhož slovníku. U vysvětlovaného výrazu došlo zjevně k překlepu či tiskové chybě. Místo denomikace tam má správně stát denominace.
„maniodeprese, chorobné stavy naprosté otupělosti z utkvělých představ“ (s. 237) – tolik další heslo z našeho slovníku. Ani zde výklad nesedí. Pro maniodepresivní psychózu čili bipolární afektivní poruchu (kterou trpěl např. známý český herec Miloš Kopecký a zcela otevřeně o tom hovořil) je, podáno lidově a zjednodušeně, typické střídání deprese a euforických / manických stavů. Akutní citové krize (od otupělosti až k výbuchům vzteku) hrozí nicméně též tomu, kdo listuje dotyčným roztodivným slovníkem…
Z jakého veledíla to citujeme? Z práce s názvem Slovník cizích slov pro nové století. Titul působí nejenom neskromně, ale vzhledem k roku vydání i poněkud nelogicky: na publikaci je uveden rok 2007. (Pokud se jedná o druhé či další vydání, není to nikde v samotné publikaci uvedeno.)
Logické myšlení dostává na frak jak v celkovém provedení a koncepci slovníku, tak, což je pro uživatele nejcitelnější, u řady jednotlivých hesel. Čtenáři tak místy nezbyde než – rezignovaně či s výhradou – přitakat k tomu či onomu úvodnímu upozornění nakladatele…
„harassment /heresment/, sexuální obtěžování, harašení“. (s. 143) Ještě že byl uživatel předem varován, že „slovník cizích slov nenahrazuje slovník anglicko-český…“! Anglický výraz má totiž význam daleko širší, znamená trýznění, obtěžování obecně, tedy v nejrozmanitějších formách. Zařazení termínu „harašení“ jakožto vážně se tvářícího slovníkového vysvětlení je nepochybně premiérou, premiérou ovšem nechvalnou. České slovo „harašení“ (pocházející od spisovatele Josefa Škvoreckého) je v dané souvislosti přece míněno ironicky!
„fraus 1. podvod; 2. zlý úmysl pachatele trestného činu“. (s. 126) Zatímco vysvětlovaný výraz sám je latinský (znamená lež), vysvětlení odpovídá spíše anglickému výrazu fraud. Kromě varování zmíněného výše („slovník cizích slov nenahrazuje slovník anglicko-český“) zde navíc čtenář nemůže než dát zapravdu dalšímu z úvodních ponaučení, totiž že latinská rčení a slova „se ve větší míře začínají vracet do naší řeči“. Bodlo by, pravda, něco z nahlášeného „seznamu použitých zkratek“(„angl.“, „lat.“)…
Patřičnou upřesňující zkratku postrádá uživatel též u některých dalších hesel. Uveďme ještě alespoň jedno z nich:
„farnost, nejmenší územní správní jednotka …“. (s. 116) Současný český stát se pohříchu na žádné takovéto územní správní jednotky nečlení, neboť je státem sekularizovaným! Vysvětlení rozporu mezi definicí a skutečností zůstává autorský kolektiv čtenáři dlužen. Kromě zkratky „círk.“ (popřípadě „hist.“) by zde bylo navíc třeba připojit zkratku další (s tou se dokonce v nahlášeném seznamu ani nepočítá), a sice „kat.“, popř. „římkat.“, neboť na farnosti se nečlení třebas ani Českobratrská církev evangelická.
Právě „vejšplechty“ autorského kolektivu v souvislosti s náboženstvím snad nejednoho uživatele definitivně proberou z rezignace. Citujme z mnohomluvného úvodu: „Jsou zde zastoupeny výrazy všech významných náboženství od katolické církve přes pravoslavné náboženství a židovství (tedy křesťanství) až po islám, budhizmus či bráhmanizmus.“ Pomiňme podivnosti gramatické. Upozorněme na dva nejkřiklavější nesmysly: do křesťanství bylo začleněno židovství, vyloučen z něj byl naopak protestantismus!
V jednotlivých heslech z oblasti náboženství je nasekáno tolik pitomostí, že by jejich rozbor vydal na samostatnou studii. Citujme ještě alespoň jednu perlu. Zatímco v úvodním poučení autoři zahrnují židovství do křesťanství, v daném hesle zacházejí do opačného extrému:
„bible 1. Písmo svaté; soubor posvátných spisů judaizmu (Starý zákon) a křesťanství (Nový zákon); osoba nebo věc, která je pro někoho autoritou“. (s. 57) Opravme nejhrubější mystifikaci: K základním rozpoznávacím znakům všech odnoží křesťanství patří mimo jiné to, že do biblického kánonu řadí vedle Nového zákona i Starý zákon. V rámci vlastního, svérázného pojetí křesťanství zavrhoval kdysi Starý zákon jistý Markion. (Právě v reakci na Markionovo působení došlo k vytvoření křesťanského kánonu starozákonních plus novozákonních spisů.) Heslo „Markion“ popř. „markionství“ ve slovníku chybí, místo toho je – bezděky (čti: z blbosti) – „markionsky“ zdeformováno přímo heslo „bible“.
Se slovníkem s velkohubým názvem Slovník cizích slov pro nové století je zkrátka a dobře třeba pracovat aktivně. Nechce-li se čtenář stát trpnou obětí autorských dezinformací či mystifikací, musí si mnohé domyslet sám. Učiňme tak na závěr alespoň u tří vybraných hesel!
„otčestvo,v ruském a bulharském prostředí jméno po otci jako součást rodného jména“. (s. 275) Bravo! Jazykem, jehož jemnůstky autoři slovníku ovládají přímo virtuózně (přesněji: jediným takovým jazykem), není čeština, ale ruština. Přesto i ruské výrazy podrobili striktní selekci. Že by z toho důvodu, aby se snad uživatel nedovtípil, odkud vítr vane? Za heslem „otčestvo“ bychom třeba marně hledali slovíčko „otěčestvo“ (vlast); to by, pravda, mohlo v nejednom českém pamětníkovi vyvolat nepříjemné reminiscence na bývalou sovětskou hymnu… Slovník neobsahuje ani ruský výraz „vor v zakoně“ (mafiánský kmotr), přestože ten se hojně vyskytuje v české odborné literatuře o ruskojazyčných mafiích...
„oblomovština, váhavost, trpné poddávání se“. (s. 267) Jinak vyjádřeno: Je třeba neváhat a jednat jako „nastojaščije bojci“ (opravdoví kabrňáci), zmáknout český trh důrazněji než konkurence, rázněji než borci, kteří mají odlišné otčestvo!
„bestina triumphans /-ty- -fáns/, šelma (zlo) vítězící“. (s. 57) Má-li být použitý výraz správně latinsky (opět chybí zkratka „lat.“), je třeba vypuštěním písmenka –n- ze slůvka bestina udělat slůvko bestia. Nad rámec původního autorského vysvětlení pak dodejme toto:
Aby byl triumf šelmy úplný, musí tato horké peníze z původních aktivit takzvaně vyčistit, vyprat. Třeba formou vydavatelské činnosti. Z šelmy vítězící se tak obratem stává šelma investující. Účel operace (vyprání „horkých“ rublů, hriven či jiné měny) tím je splněn. Co na tom sejde, že produktem je pak kolikrát knižní šmejd k pohledání?!
Odkaz
Linhart, Jiří a kolektiv: Slovník cizích slov pro nové století, Litvínov Dialog 2007