aneb Jiří Černý si rval vlasy
Některé „vypalovačky“ Františka Ringo Čecha (1943) natolik splynuly s mým dětstvím, že nemám to srdce je zatratit. Ale proč taky? Takové Gottovo-Čechovo (1976) račte, slečno, račte dál, já vám zde lekci tance dám, mám vybrané chování, jsem elegán! se mi líbí stále víc, jakožto i podstatně horší text jede vlak, jede vlak, jede dálkou, má dívka ještě spí, nic netuší a neví, že nejsem s ní… A již ve třetí třídě mi spolužák Kája Kuchynka pěl do ucha takovéto Ringo Čechovo varování známé z tehdejšího rádia: Výlet stává se trestnou výpravou/ s tvým žárlivým kakadu! /On mě přehlíží,/ větší úspěch má, /tím mi kazí náladu… Ještě toho roku (1973) František Čech připojil k ptačímu padouchovi i neodolatelné: Jen se s tím, hochu, nepárej,/ ostrou ránou góly rozdávej, a jako kluci jsme opravdu věřili, že je to písnička lidová. A bylo mi už deset, když Franta přidal píseň Vodotěsná ponorka (do mrazu i do horka) s hudbou od Jerry Lee Lewise: Atomový reaktor/ silnější je než traktor,/ vodu rozhání,/ zděšen uhání plankton… Co dál? Táhlo mi na osmnáct (1982) a já slýchal v Praze na studentské koleji tento rock: Stavros Niarchos – boháč z jevíčka/ vlastní lom na kámen, četná políčka,/ ty jen kočku a psa, jsi holka chudičká,/ může ti pomoci jen svatba, svatbičká. Pěl Milan Schelinger, už po tragické smrti svého bratra, zatímco slavnější sourozenec dávno předtím získal od své „starostlivé babičky“ Ringa píseň Praví muži zkušení (1977). Cituji: Já mám ideál,/ moudrých očí pár/ hledám./ Půjdu s pochodní,/ dívku nevšední/ potkám./ Půjdu s lucernou/ dívku nádhernou… Atd.
Z hitu Držte se módy jsem pro změnu pro svou duši vyabstrahoval tento obraz: Tepláky s bílým lampasem/ zdobené růží za pasem! A ještě odjinud (1981), i když pořád z Čechova světa: Na Proseku chlapec Willy/ sháněl levně autodíly! A pak už přišlo šeptám hop, slůvko hop - a je tu lidoop… Z podobně zvaného filmu. A také: Zapomněla vážení na jahody mražený, na jahody mražený v igelitu balený… I o stopu procítěnější: Jaro je mládí, lásky čas,/ k milostným hrám zve čísi hlas,/ hrdličky, tuším, či snad jiný,/ tak si to zjisti! Nebuď líný!
A přišel rok 1985. V Šípově a Uhlířově Hitšarádě šestkrát za sebou (a v Televizním klubu mladých třikrát za sebou) BOJOVAL A BODOVAL Sagvan Tofi s tímto (zcela abstinentním) hitem (opět od F. R. Čecha): Chodím tam a sem/ a nevím, zda je noc či den/ bloumám ulicí - a úplně sám./ Postávám na nárožích, hloupě vypadám!/ S tvojí fotkou poslední, kterou mám… Přiznávám, že jsem brečel. Týkalo se mne to, bralo mne to, ale utěšil mě vždycky veselý Ringův Parní stroj, úžasné síly zdroj, a tam přítomné povely: Zapněte furtošlap funebrálního perigea! Vypusťte kontrolního chrousta! Nicméně v ucha uvízla i Čechova vážně míněná Nestálost (1978): Když dívka říká ano,/ tak jistá se moc není./ Zda myslí ne či ano,/ v tom to není! Konec citátu. Obdobná poučení jsem pak po léta hledal i v Ringově písni Láska. A našla se tam, i když dost polopatě: Neměňte, přátelé, za drobné bankovky/ neberte za vzor si lháře a proroky! A hodila se - proti splínu - i následující textařova zpověď: I když se bráním lásce,/ plá jak vích./ Když ráno domů odchází,/ jsem náhle otrok svodů lákavých,/ co na mě její parfém dých. Konec citátu.
Současně však neúnavný Ringo stihl i burlesku Dermacol je ten tam a Milanu Drobnému dodat hit (1976): Jak jaro zimo léto střídá/ na podzim nečas začíná,/ když láska odchází,/ kdo z vás by nesnází… se bál! Já chvátím do mléčného baru zapít bol,/ a tam si žejdlík mléka dám… Hm. A co dát Věře Špinarové? Raketou na Mars/ poletíme zas,/ ty a já!/ Já a ty! (1973) A co napsat pro jinou Ostravanku, Heidy Janků? Písničku Krámy: Lahve s barvou, ředidlo/ a výkres, tyč na rogallo!/ Mé desky, džíny, kazety,/ proč nenecháš je a musí být, kde chceš ty? A co pro budoucí paní prezidentovou, tedy když si střihla milostný duet s Lukášem Vaculíkem? Inu, František vymyslil následující tesknění (1985): Už je čas si sbohem dát,/ né, né, tohle nebyl špás,/ až půjdeš kolem, tak se stav,/ velí to slušný mrav.
I Petr Rezek obdržel od Mistra mnohé hity. Jako třeba: Mávej na mě, mávej, dívko spanilá/ cesta má je volná/ starosti mi nedělá!/ Hledej si mě, hledej,/ marný je tvůj pláč,/ velmi jsi mě zranila/ já nemohu žít s tebou takhle dál… V jiné písni Zavolejte na ni Sady (1973) se zase až dodnes dovídám toto: Otočí se, přestože je Jarmila,/ řekne: Promiň, velmi jsem tě zranila, jenže ani to zdaleka nepředčí slavné texty Janie (1970) a Malá dívka (1972).
Ad 1: Boty dneska Janie překrásný má/ jak se v nich nosí a vypíná/ boty má bílý, jsou ode mě/ Janie dneska políbí mě – je krásná. Janie jde ulicí/ má bílé kalhoty, bílé boty,/ Janie zamává mi,/ kluci, ó, jak blaze je mi! Janie, pověz, dneska je ten den/ měl jsem dneska, Janie, o nás dvou sen,/ až zítra zavolám tě já,/ hej, Janie, mojí seš a tady hned teď!
Ad 2: Moje dívka je prý malá/ hlavou k pasu se mi dotýká/ hodně lásky mi však dává/ nevadí, protože je malá, malá, malá… Což je poté v refrénu suverénně rozvíjeno takto: Každý den se s ní procházím/ šalalalali, kdo se odváží/ říci jí něco o výšce,/ uvidí, co je v ní, to vy nevíte. Konec citátu. Že už nechcete další kousky? Máte smůlu, tady jsou: Smutný holič z Liverpoolu (Olympic 1966). Kluci, držte mě (1970). Tak se, hochu, dobře měj (Miluška Voborníková 1971). Vám, madam, růži dám (Jiří Korn 1971), Dolů větrací trubkou (1971), Ježek, ježek, ježek se má… (1972), Ladylí, ladylou, trpaslíci trávou jdou… (1973), Tygr, tygr, tygr z Indie, konce týdne se nedožije… (1974), Ali-ba-ba (1974)… A konečně i památný Rybí song (1974), kde se velice trefně zpívá, že to je ta PODVODNÍ pop-music…
Za pozornost dále stojí i geniální Schelingerovo Dělám hú (1975), ale také jeho Miminko (Mít, mít miminko,/ chtějte lidi, chtějte lidi malinko, 1975), opravdu zdařilý a atmosféru vystihující Švihák lázeňský (1976), až neuvěřitelná Zpověď nedbalého šoféra (Myslel jsem si, že jsem Lauda,/ budu sedět, jaká hanba…, 1976), hit Což takhle dát si špenát (1977), veletvrdé Sloní bugy (1978) a dodnes fascinující písnička dvou kamarádů (Čecha a Schelingera) Létáme Franta – já, létáme oba dva (1980).
Taky ovšem další „nářez“ Co dělá Indián (Ženu si chytí jinou/ stan postaví o kus dál/ dny stejně báječně plynou/ proč by se Indián bál?,1980) a chmelová country Což to není krásné (1980) - parodující umírněně Ladislava Vodičku (vyjmenovávačky).
K tomu všemu se pak druží i provokativně namyšlené texty Já jsem básník – mistr péra (1981) a Slyšte můj hlas lahodný (1982), rockové Praha-Bohumín pro Abraxas (1981), Rallye Praha-Semily (1983), Žlučník si poručit nedá (hlodá, ta mrška, a hlodá,1981) v podání ještě jarého Luďka Soboty - a staromládenecká Nech mě mamá (1981). Dále písně Vemte to zkratkou (1981) a Čas jako raketa letí (1982, pro Michala Davida) a Haťa Paťa (1982, pro Pražský výběr), Jó, já se mám, že je Olda přítel můj (1982) a chytlavá diskotékovka Zuzů, kde František nejen mně radil: Zajdi někdy do varieté,/ chvíli volno hned jak budeš mít,/ složit růže k nohám právě té,/ o které pak budeš stále snít! (1983). A stále není konec, i nás totiž zdravit učil, a to hitem Dobrý den (Jó, Franto, ty jsi hlava skopová…,1983) a radil taky nezávidět svůdníkům - ve Zdenda Bum bum kanón (Kdo to kráčí ulicí/ snad ne on/ pitralonem vonící/ snad ne on… Dívky hlavy otáčí, toužící,/zmámené šeptají si/ slzící…, 1983).
A co ještě čekalo v záloze a připraveno pro údiv? Samozřejmě že hitovka Mustafa Ibrahim od skupiny Queen (1984) přetextovaná takto : Pavlata Antonín,/ moje krásná žena ráno prchla s ním…/ Pavlato, Pavlato,/ já nechci nic za to,/ vyměním zámek, ztrátu nehlásím.
Znělo však i drsné Bojím se zubaře (1985) Josefa Melena (… a že mi vrták jazyk rozpáře!) či Vinnetou a Tašunko Sapa (1986) a taky úhledná Manekýnka (1984), ze které se dodnes dovídáme: Ta se má, má, má/ chodí, nic víc nedělá… A Ringo nadále zvládal vše, takže duněla i drsnota pro skupinu Projektil (1984) Muž ze Železných hor, ví, že ho chrání dermacol, on se naolejuje a nekoroduje, ó, jé! Tady se už ale musím Ringa vyloženě zastat i jej pochválit za napadnutý refrén HOLARYJÓ!!! Ale stále, ještě pořád nejsme u konce a připomeňme i Sim-sala-bim (1974) o elixíru mládí a se sloganem inspirovaným Dívkou na koštěti Miloše Macourka a vzpomeňme i na obdobný Nápoj lásky č. 10 (1975) pro Karla Gotta a místo v pantheonu rozhodně má i Kocour Číro (1972), kde jsme úplně dojati uslyšeli: Přestože byl lásky znalec,/ tak ho přejel parní válec. Citovat jen stěží by se však dal text pro Jiřího Korna Zazpívám si ratata (1971), a co teprve Milostná píseň (1975), kde se směle veršuje: To, co Plzeň proslavilo,/ mě o pověst připravilo. Tak ať./ Každý má svou/ za jedinou,/ jen jí zpívá: Na ja ta ta ta ta!
Dobrá, dobrá, uf! Ringo byl velkovýrobce. A „sekal“ to. Měl jako ryba ve vodě mnoho šťastných chvil, existuje ale i nějaká jeho vyloženě dobová úlitba? Ano. Je to přímo ďábelský text Přehled situací (1976), který reflektuje „pomluvy“ štvavých vysílaček, i když… I když nutno uznat, konkrétní to naprosto není a o Svobodné Evropě se přímo nemluví. Jsou to staří známí! slyšíme jen, a netřeba prý je jmenovat. Až tak hluboko jako Josef Laufer s kapitánem Minaříkem FRČ nikdy neklesl a navíc právě Přehled situací až neuvěřitelně odflákl (asi jako kdysi za války Vlasta Burian svou imitaci Jana Masaryka). To totiž skutečně musel mít napsané za minutu… Což nic nemění na faktu, že i navzdory mnoha zdařilým věcem „odflákl“ tento génius nadprodukce lopaty dalších písniček, více – i méně. Na milost jich ale stejně lze vzít dost, ba hodně. A - koneckonců - třeba i Frantovu verzi magahitu Satisfaction, která ho prý napadla, když jednou „popil něco výčepní lihoviny“ a vracel se poté škobrtavě domů: Sám jsem upad,/ sám si vstanu!
Sám jsem upad,/ sám si vstanu…