Papež vynechal češtinu i slovenštinu při Urbi et Orbi. No a co, namítnete. V teletextu bylo suše konstatováno: papež vynechal češtinu a slovenštinu. Denní tisk zprávu obohatil o slůvko papež "zapomněl" na češtinu a slovenštinu a katolická církev jedním hlasem prohlásila, že jeho čas je drahý a z "úsporných důvodů" byla vynechaná čeština a slovenština a příště bude vynechaná jiná řeč. Samozřejmě, že tomu věřím, navíc jako pokřtěnému ateistovi je mi to jedno a nechci o tom polemizovat.
A jak jsem se stal z pokřtěného, tedy křesťana, ateistou? Z velké části může za to dědeček. Vzpomněl jsem si na něho právě se všemi těmito souvislosti a také protože se jmenoval Silvestr Ondračka a bude mít svátek a dnes jsem chtěl zajít na hřbitov, ale tady tak sněží, že to odložím a jestli chcete, něco vám o dědečkovi budu povídat.
Dědeček byl typická česká dubová palice, do města přišel za prací z hor a zde se oženil s českou Němkou Marií Wagnerovou a měli spolu dceru Drahomíru, moji maminku, která byla krásná a chytrá. Mnozí mě opravíte, že ženská nemůže být současně krásná a chytrá, protože ženská je buď krásná a hloupá nebo chytrá a škaredá. No a když je krásná a chytrá, tak to zákonitě musí být chlap, protože jenom chlap může být krásný a chytrý současně. Ne, moje maminka byla skutečně krásná a chytrá, ostatně jako i všechny vaše maminky a dědeček se v ní doslova viděl.
Maminka měla ve škole vždy samé jedničky, a to nejen na vysvědčení. Až jednou. To do školy nastoupil nový katecheta a když viděl maminčino vysvědčení, prohlásil:
"Jej, to je pěkné vysvědčení, to musíme "pošpatnit."
Ovšem to neměl dělat. Ještě jsem neřekl, že dědeček byl strašně vznětlivý a babička ho musela vždy, jak říkala, "haltovat" a dát mu mokrý hadr na hlavu, aby ho vztek přešel, což se jí semtam podařilo a teprve až první nápor vzteku opadl, pak už se s ním dalo mluvit.
A ten den maminka přišla domů s pláčem, což neušlo dědečkové pozornosti a domyslel se, že důvodem pláče bude vysvědčení. A také že ano. Maminka dostala z náboženství dvojku. Tentokrát se nikomu nepodařilo dědu zadržet a vyrazil do školy, kde naneštěstí se ještě pán farář zdržoval. No a od té doby pan farář kulhal. Maminka byla z náboženství odhlášená a babička mohla chodit do kostela pouze tajně.
Co se ve škole událo, jsem slyšel pouze zprostředkovaně, maminka mi to nikdy nevyprávěla, ale dědeček prý vlítl do sborovny, kde "vylískal" pár učitelů a učitelek, kteří chtěli pana katechetu bránit, a za průpovídky "Tak vy umíte chodit po vodě, tak já tě ty lumpe naučím i lítat!" prohodil pana katechetu zavřeným oknem, kterým za ním ještě vyskočil a tam "zmlátil ho jak koňa", jak prohlašovali pamětníci.
Následkem této zkušenosti, začal dědeček inklinovat ke komunistům a zdálo se, že se z něho stane nesmiřitelný proletářský bojovník a komunisté byli rádi, že na svoji stranu získají takového nezlomného a nebojácného člověka.
Trochu odbočím, dědeček strašně toužil mít svůj dům a dodejme, že s obrovský úsilím ho i postavil, ale nemohl v něm bydlet, protože splácel dluh, proto dům pronajal. Pak následovaly rychle po sobě zlomové událostí. Dědeček nashromáždil konečně potřebný obnos, aby dluh splatil a z neznámého důvodu se zaplacením otálel a nic nedal na důrazné přemlouvání babičky:
"Ty, Silvo, zaplať to, má být měna!"
"Jaká měna? Ty neposloucháš našeho dělnického prezidenta, že je to štvaní západní propagandy!"
No a jak všichni z historie víme, babička měla pravdu a měna přišla a dědeček přišel o všechny úspory určené na splácení domu. A přišel ještě někdo. Přišel soudruh Josef Smělík, aby dědečka osobně pozval na stranickou schůzi KSČ, kde dědečka měli slavnostně přijmout do strany a předat mu stranickou legitimaci:
"Tak co Silvo, přijdeš zítra na schůzi, všichni se na tebe už těšíme."
"To víš, že přijdu, i já se na vás všechny těším."
Babička se marně snažila dědečka zadržet a Silva skutečně na schůzi přišel. Dodejme, že s násadou od krumpáče, ne nikoho tentokrát nevyhazoval přes zavřené okna, skákali přes ně sami. Dva roky dostal, a na tvrdo, což tenkrát nebylo zase až tak hodně .......................ale nebudu vás unavovat vyprávěním o dědečkovi, možná vás to ani nezajímá a vrátím se k papežovi.
Víte, koho papež zastupuje zde na zemi, no schválně, víte to? No přece boha a když naši duchovní potentáti něco řeknou, tak to také musí být pravda, jsou to služebníci boží. Uvidíte, že papež příští rok zařadí do Urbi et Orbi češtinu a slovenštinu a vynechá němčinu a polštinu, bůh přece miluje všechny lidí stejně a proč by se jeho služebníci neměli řídit slovem božím? Že ne? Vsaďte se, o co chcete!