Debata o globálním oteplování přestala být módou. Zmizela z nadpisů médií.
Než jsem odlétal z Prahy do Chicaga, v rozhovoru se skupinou svých známých jsem se zmínil, že budu vystupovat s projevem na této konferenci. Zareagovali zhruba takto: "Globální oteplování? Není to už dávno zapomenuto? Zajímá to ještě někoho?" Zdá se mi, že takovéto postoje jsou v Evropě převládajícím názorem.
Mediální proměna
Chci Vám poděkovat, že toto téma udržujete při životě. Je to velmi důležité, neboť jsme ve chvíli, kdy je na něj záměrně zapomínáno. Jsem přesvědčen, že toto zapomínání není náhodné, že je organizováno. Je součástí pečlivě připravované taktiky stoupenců doktríny globálního oteplování, jak souboj o tuto věc jednou pro vždy vyhrát.
V minulých dvou desetiletích se snažili o pravý opak. Snažili se být co nejhlasitější, protože chtěli vyvolávat náš strach. Nyní, kdy je celá tato věc více a více podezřelá, je v jejich zájmu veřejnou diskusi na toto téma zastavit. Proto říkají, že je "věda vyřešena", že je debata skončena. Neměli bychom jim to dovolit.
Možná, že to vidíte jinak. Možná máte pocit, že jste i nadále předmětem permanentního útoku, ale měli bychom si přiznat, že se leccos změnilo. Naposledy jsem o globálním oteplování mluvil loni v červenci v Austrálii. Je samozřejmě možné, že je to proto, že mé názory na toto téma nikoho nezajímají, ale vím, že podobnou zkušenost mají i jiní. Může to být symptomem vítězství fundamentalistů globálního oteplování, kteří se snaží tuto debatu ukončit. Právě proto je tato konference tak důležitá.
Je nepopiratelným faktem, že debata o globálním oteplování přestala být módou. Zmizela z nadpisů médií. To může být chápáno jako oslabení pozice zastánců této doktríny, ale zároveň to komplikuje i naše úsilí o to, abychom motivovali lidi o tom přemýšlet a politicky se angažovat. Je třeba, aby veřejně znělo, že jsou různá opatření uváděná v život politickými establishmenty v posledních dvou desetiletích ve většině zemí světa (nemluvě o opatřeních připravovaných do budoucna) naprosto iracionální, že omezují lidskou svobodu a že znemožňují prosperitu mnoha miliónů či miliard lidí. Musíme trvat na tom, že je naše planeta determinována dlouhodobě působícími exogenními a endogenními přírodními procesy, z nichž většina je mimo jakýkoli dosah člověka a že má působení člověka v globálním rozměru relativně velmi malý vliv.
Alarmismus ustoupil. Bývalí radikálové, včetně vědců napojených na IPCC, začínají měnit taktiku. Najednou slyšíme výroky typu: "Někteří environmentalisté, za podpory médií, zesilovali závěry, které byly vědci opatrně formulovány." My víme, že opatrně formulovány nebyly. Byly formulovány tak, že bylo velmi snadné je posouvat.
Považuji to za velký problém. Dřívější apokalyptická varování uspěla ve vytvoření všeobecné víry v nespornou existenci nebezpečného, lidmi způsobeného globálního oteplování. Lidé na světě tomu uvěřili. Souhlasím s prof. Plimerem, když říká, že děti už byly indoktrinovány. Právě z toho důvodu musíme tuto debatu dále vést.
Ideologický střet
Jak to změnit? Odvažuji se tvrdit, že změna nemůže přijít z vědy samotné. Seriozní vědecký výzkum sice téměř každodenně přináší nové poznání, ale to ve veřejné debatě nemůže vyvolat zásadní změnu. Změnu nemůže udělat věda, natož jedna vědní disciplína. Klima je složitým systémem a to způsobuje, že je v takovém systému jakýkoli vědecký objev objevem parciálním. Průběh debaty o globálním oteplování tuto elementární metodologickou poučku v podstatě potvrzuje.
Může dojít ke změně na základě nových empirických dat? I o tom pochybuji. Je přece evidentní, že současná data o globální teplotě nepotvrzují ani názor stoupenců doktríny globálního oteplování o teplotě, ani kvazivědeckou hypotézu o exkluzivitě vztahu mezi emisemi CO2 a globální teplotou. Svět se od konce minulého století příliš neoteplil, ale je evidentní, že je období dvanácti let příliš krátké na to, aby byla pečlivě budovaná doktrína globálního oteplování otřesena. Neměli bychom zapomínat, že jsme v minulých letech trvali na tom, že je pro klimatologii období sta let příliš krátké, aby bylo důkazem existence dlouhodobého trendu globálního oteplování, a proto musíme – bohužel – symetricky akceptovat, že je jedno desetiletí příliš krátké jako důkaz opaku.
Diskutovat technické detaily nestačí, neboť o ně se stoupenci doktríny globálního oteplování nezajímají. Nezajímají se o vědu, ani o pohyby teploty a jejich příčiny. Pro alarmisty jsou data o teplotě pouhým nástrojem v jejich plánech změnit svět, potlačit lidskou svobodu, vrátit lidstvo zpět do předindustriální éry. Jejich myšlenky jsou myšlenkami ideologů, nikoli myšlenkami vědců či klimatologů. Data a složité teorie jejich názory nikdy nezmění.
Musíme připustit, že uspěli v tom, že z náboženství enviromentalismu udělali oficiální náboženství západního světa, náboženství, které žádá radikální změnu celé západní civilizace. Proto se s nimi musíme utkávat na tomto jejich hřišti, na hřišti, které si sami vybrali.
Pravděpodobně narůstá počet lidí, kteří alarmismu této doktríny nepodléhají, ale současně vidíme, že tito lidí nejsou motivováni s tím cokoli začít dělat. Navíc nevědí jak. Ti na druhé straně – politici a političtí aktivisté, úředníci národních i mezinárodních organizací, reprezentanti dotovaného byznysu – organizováni jsou a zájem tuto doktrínu prosazovat mají, protože je to v jejich úzce definovaném zájmu. Normální lidé organizovaní nejsou a nemají v politiku převeditelné zájmy. Nijak jim v tom také nepomáhají existující politické strany, protože ani ty tato témata nevznášejí. Většina z nich je už stejně pod vlivem zelených, kteří je infiltrovali.
Mohu-li to shrnout: empirická data jsou důležitá; vědecké objevy jsou důležité; odhalování nevědeckých praktik představitelů IPCC a dalších bašt doktríny globálního oteplování je důležité; ale je třeba vést i ideologický střet. Podtitul mé pět let staré knihy na toto téma se ptá: "Co je ohroženo? Klima nebo svoboda?" Není pochyb, že je to všechno o svobodě. Neměli bychom na to zapomínat.
Projev na sedmé mezinárodní konferenci Heartland Institutu, Chicago, Chicago Hilton, 1. května 2012. Překlad z angličtiny
Převzato z newsletteru Centra pro ekonomiku a politiku CEP se souhlasem redakce