Synonymum nehospodárnosti? Rozpouštění rozpočtových rezerv z privatizace do běžných výdajů
V minulém roce došlo v české fiskální politice k bezprecedentnímu opatření. Poslanci ANO a sociálních demokratů s pomocí komunistů přehlasovali veto senátu a celkovým počtem 102 hlasů podpořili vládní návrh, který umožňuje převedení prostředků z Fondu privatizace ve výši téměř 22 miliard Kč do státního rozpočtu a jejich použití v rámci běžného fiskálního roku. Tomu se říká projíst rezervy, přátelé. A samozřejmě jde o velmi špatné rozhodnutí, které otevírá pomyslnou Pandořinu skříňku obhajoby neefektivních rozhodnutí i pro další vlády.
Je známo, že ekonomiky se v čase vyvíjejí v cyklech. Pokles (recesi) po určité době střídá stadium blahobytu. To časem narazí na svůj strop, špatná rozhodnutí začnou své autory dobíhat a přichází ekonomický útlum. Ten je spojen s úspornými opatřeními, která po čase přeskupí ekonomické vazby a pomohou ekonomice odrazit se ode dna. A cyklus se může opakovat.
My se nyní nacházíme v časech blahobytu. Díky růstu ekonomiky, na kterém má vláda pramalou zásluhu, firmy více vyrábějí, lidé více nakupují, rostou mzdy a s nimi i daňové příjmy. Žádný strom však neroste do nebe a makroekonomické studie respektovaných institucí, mezi nimiž nalezneme centrální banky, poradenské společnosti nebo univerzity, se stále více shodují na tom, že se pilíře současného růstu pomalu opotřebovávají a ekonomiku čekají horší časy.
V podobných fázích ekonomického cyklu je obvyklé, že dobré vlády investují, přijímají potřebné reformy a připravují se na výzvu jménem krize. Pokud bychom ze zkušeností nejúspěšnějších správců veřejných rozpočtů sestavili manuál s názvem „Co určitě nedělejte!“, rada typu „Nikdy nerozpouštějte rozpočtové rezervy na profinancování populistických výdajů v době blížící se recese!“ by byla zřejmě na prvním místě ze všech. V Česku se tím ovšem neřídíme. A to se ještě ani neblíží čas voleb, v němž je zvýšená míra populismu očekávána.
Při kroucení hlavou nad počínáním zákonodárců hlasujících pro toto opatření jsem si vzpomněl, jak mnohé z oněch 102 hlasů podporujících projedení rezerv servilně přizvukovaly prezidentu Zemanovi v osobních výpadech v kauze údajného tunelování OKD. Tam měla valná hromada vyplácením dividend v čase prosperity dle kritiků porušit hospodárnost. Proč? Protože měla očekávat, že za 5 až 10 let přijde ekonomický útlum a s ním spojený bezprecedentní pokles cen uhlí na světových trzích. Ten se logicky podepsal na ekonomice nejen této firmy, ale také tisícovek dalších po celém světě.
Karel Poláček, český spisovatel a humorista, kdysi řekl: „Politika je nekompromisní oportunismus.“A mě pravdu. Bohužel, dnes více než kdy jindy platí, že v užitkové funkci politika je silně zastoupen jen jediný cíl: Být znovu zvolen. Při plnění tohoto cíle politici spoléhají nejen na to, že mají daňoví poplatníci krátkou paměť, ale i na to, že jsou racionálně neznalí – že některé věci prostě neřeší. Bohužel, nakonec jsou nehospodárná opatření ve veřejném sektoru, na rozdíl od soukromého sektoru a zisku firem, o to víc placena z jejich peněženek.