Neviditelný pes

LESNICTVÍ: Politik coby škůdce

12.10.2018

Likvidace kůrovce jako nástroj k další likvidaci soukromého podnikání

O kůrovcové kvalitě toho bylo v posledních měsících napsáno tolik, že by se mohlo zdát, že jakékoli další texty s tímto tématem jsou doslova nošením dříví do lesa. Problém ale je, že řada údajů ohledně skutečných příčin, mezi něž zdaleka nepatří jen sucho, ale i důsledků a širších souvislostí, zas tak často publikována nebyla.

Nepochybně nejdůležitější „širší souvislostí“ je přesah kůrovcové kalamity do odolnosti naší krajiny vůči erozi a její schopnosti zadržovat vodu. Je totiž zcela zřejmé a doložitelné, že i špatně obhospodařovaný les dokáže zadržet více vody než zemědělská půda - pokud ovšem stojí. Když ale budou (a již jsou) vykáceny tisíce hektarů lesa jakožto metoda k zamezení dalšího šíření kůrovce, výrazně se sníží celkový potenciál krajiny zadržovat vodu. To v praxi povede do stavu, kdy drobné vodní toky napájené z lesů vyschnou, nemluvě o riziku dalšího poklesu hladin spodních vod v krajině i v soukromých studních. Samozřejmě se také na velkém území zvýší riziko eroze, protože stromy (les) svým, oproti jiným rostlinám rozsáhlým kořenovým systémem, dokáží erozi efektivněji čelit.

Paradoxní je, že zatímco zemědělci dostávají pravidelně, a dostanou i letos, finanční kompenzace za újmu způsobenou suchem, vlastníci lesních pozemků a lesničtí hospodáři nedostanou z tohoto pohledu nic, přestože dosud vyčíslené ztráty, také způsobené primárně suchem, činí podle vlastníků lesů prakticky stejnou částku, o jaké mluví zemědělci. Tedy asi 12 miliard korun. Možná je to jistou ideovou bariérou, podle níž je vlastník v myšlení společnosti „ten bohatý, který peníze nepotřebuje“, zatímco zemědělec, u nás obvykle hospodařící na pronajatých pozemcích, je „ten chudý, který živí národ“. Minimálně v náhledu na sanaci kůrovcové kalamity je ale nanejvýš třeba se od takového přístupu oprostit a finančně pomoci i vlastníkům lesa.

Podle platných zákonů musí vlastník po vykácení lesa a vzniku holiny toto území nejpozději do dvou let zalesnit, jinak se vystavuje sankcím. Jenže zalesnit se dá jen poté, co vlastník nakoupí nové sazenice, na které ale díky propadu tržeb za prodej dřeva nemá v současné době peníze. Urychlené zalesnění je přitom, z důvodů výše popsaných (eroze, retenční schopnost) v zájmu celé společnosti, dokonce i zemědělců, právě kvůli snížení rizik zemědělského sucha. Kompenzace ekonomické újmy pro vlastníky lesa je tak v tomto případě velmi žádoucí.

Již na začátku bylo řečeno, že sucho nebylo a není jedinou příčinou současného stavu našich lesů. Na problému se totiž také podílí dlouhodobá lesnická politika státu, která postupně více a více sázela na byznys a vytváření co největšího zisku státního podniku Lesy České republiky (Lesy ČR), a to na politické zadání. Maximalizaci zisků Lesů ČR zahájil už někdejší jejich generální ředitel Svatopluk Sýkora, pokud se pak týká politického zadání, tak tam má největší odpovědnost exministr Marian Jurečka, z jehož popudu se jednak rozpustila léty vytvářená rezerva Lesů ČR čítající mnoho miliard korun a z jehož popudu také putoval zisk Lesů ČR do státního rozpočtu, aby tak měl ministr Jurečka důvod požadovat po ministru financí posílení rozpočtu Ministerstva zemědělství (MZe). Což se po celou dobu předchozího volebního období dělo.

Posílení rozpočtu MZe ale odbor lesního hospodářství vůbec nepocítil a naopak rozpočtová kapitola lesnictví se neustále tenčila. V návrhu na příští rok je pro lesnictví vyčleněno ubohých 650 milionů korun, zatímco na dotace do zemědělství zhruba 44 miliard korun. Od stávajícího ministra Miroslava Tomana mají sice lesníci přislíbeno navýšení na 1,2 miliardy korun, což lze kvitovat s povděkem, ale samozřejmě to nestačí. Z nízkého základu se ovšem špatně navyšuje…

To ale stále není to nejdůležitější. Zásadní totiž je, že propad tržeb z cen dřeva a nemožnost generovat finanční prostředky na opětovné zalesňování může vést, a v některých případech už vede, do zásadních ekonomických problémů jak vlastníků lesů, tak menších a středních firem podnikajících v lesním hospodářství. Tedy v tom samém oboru, do kterého vstoupil již před několika lety také Holding Agrofert (AGF), který v něm od té doby stále expanduje. Vzhledem ke své kapitálové vybavenosti přitom firmy AGF nedostatek provozního kapitálu „přežijí“ - avšak na úkor menších a středních privátních firem a lesních společností. Třeba i tím, že dokáží dočasně přeplatit potřebné zaměstnance nebo nabídnout výhodnější cenu třeba za budování oplocení, i za asistence Lesů ČR. 

Lze přitom připomenout, že lesní hospodářství je nejvíce rozvinuto v nejchudších oblastech a místy je jedinou pracovní příležitostí v lokalitě. Pokud na trhu skončí malé firmy, menší vlastníci a obecně venkovské podniky spojené s lesnictvím, bude to další zásah do zaměstnanosti na venkově, rozvoje venkova, a zejména do podnikatelského sektoru v naší zemi. Kůrovcová kalamita má tak i své rozměry sociální a ideově podnikatelské, což možná není na první pohled tak vidět, ze střednědobého a dlouhodobého hlediska jde ale o zásadní dopad, jehož důsledky ještě velmi negativně pocítíme.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik



zpět na článek