Neviditelný Pes

EKONOMIKA: Trumpova válka s čínským drakem

11.7.2018

Začíná největší z obchodní válka. Americký prezident splnil, čím hrozil

Donald Trump stiskl své velké obchodní tlačítko a odpálil salvu cel na čínské zboží. Vybrané výrobky z Číny, kterých se ročně doveze do Spojených států za 34 miliard dolarů, zasáhl 25procentním celním tarifem. Čína útok vzápětí opětovala ve stejném rozsahu.

Tím ale boj nekončí. Americká vláda chystá další salvu za 16 miliard dolarů. Pokud Čína bude vzdorovat, chce americký prezident použít zbraně „hromadného ničení“ a vystupňovat tlak na čínské vedení dalšími údery na zboží v hodnotě 200 a 300 miliard dolarů.

Z toho se dá usuzovat, že americko-čínský konflikt bude tím největším v začínající globální obchodní válce.

Konec staré politiky

Trumpova obchodní válka s Čínou je umíráčkem politiky, kterou americké vlády vedly v posledních dvou desetiletích.

Američané byli zastánci vstupu miliardové země do Světové obchodní organizace. Předpokládali, že to tamní komunistický režim časem oslabí a přinutí ho otevřít domácí trh. Tento pohled na Čínu sdílela také Evropa.

Proto všichni snášeli čínské manipulace s jüanem, kterými čínské vedení podporovalo prodej čínského zboží na zahraničních trzích, smiřovali se s překážkami pro vývoz do Číny a netrestali krádeže duševního vlastnictví západních firem.

Číňané svou ekonomiku reformovali, trh ale neotevřeli a jejich komunistická stranovláda si moc udržela. Ukázalo se, že mezi obchodem, ekonomickým růstem a demokracií nemusí být spojitost. Pravdu měli skeptici, jako profesor mezinárodních vztahů na Princentonské univerzitě Aaron Friedberg, který upozorňoval: „Hlavním cílem čínských vůdců bylo a je především udržet monopol komunistické strany v politice.“

Proti všem

Spojené státy, Kanada, Evropa a Japonsko mezi sebou v minulosti vedly četné obchodní spory. Na rozdíl od Číny však sdílely společnou vizi otevřeného trhu. Přesto se liberální demokracie nespojily a společně netlačily na Čínu, aby změnila svou obchodní politiku. Teď se naopak vzájemnými cly oslabují.

Trump uvalil cla na ocel a hliník ze spojeneckých zemi pod záminkou, že ohrožují americkou bezpečnost. Kromě toho vyhrožuje sankcemi evropským firmám obchodujícím s Íránem. „Evropská unie je možná stejně špatná jako Čína, jenom o něco menší. Je hrozné, co nám Evropané dělají,“ postěžoval si Trump v rozhovoru pro televizi Fox News.

Americký prezident s pořadovým číslem 45 nerozlišuje mezi systémy, nezabývá se konfliktem hodnot. Vidí jenom čísla a z nich vyplývá, že Spojené státy vloni zaznamenaly v obchodu s Evropskou unií schodek 151 miliard dolarů. A protože schodek v obchodu mají Američané s téměř kýmkoli, rozhodl s prezident vést obchodní válku nejen s východem, ale také jihem, severem a západem.

Čína na první místo

Čína je pro Ameriku těžkou konkurencí. „Má čtyřikrát víc obyvatel než USA, dá se proto předpokládat, že se stane větší ekonomikou než ekonomika americká. Není logické domnívat se, že by si Spojené státy dokázaly udržet produktivitu čtyřikrát vyšší, než je produktivita čínská,“ podotýká sloupkař agentury Bloomberg Noah Smith.

Na tom nic nezmění ani rozehraná obchodní válka, byť může Čínu v rozletu přibrzdit.

Komunistické vedení strategicky investuje do robotiky, umělé inteligence, telefonů pro 5G sítě, kvantových počítačů… Chce z Číny udělat vůdčí sílu v nových technologiích, zatímco Trump se snaží udělat Ameriku zase skvělou tím, že bude vyrábět ocel a těžit „čisté“ uhlí.

Ču Ning, profesor ekonomiky na univerzitě Čching-chua, v časopisu The Economist upozorňuje, že čínské vedení dokáže na jedné straně „mobilizovat ohromné zdroje pro podporu růstu a rozvoje průmyslu“, na straně druhé „má pod kontrolou ceny a tak řídí inflaci“. Proto podle něj dokáže vzdorovat americkému tlaku.

Americký prezident ale opakuje mantru, že obchodní války jsou „jsou dobré a dají se snadno vyhrát“. Vychází z předpokladu, že Čína bude ve vyhroceném obchodním konfliktu krvácet víc, protože do Ameriky víc vyváží, než z ní dováží. Loni byl rozdíl 375 miliard dolarů.

Trump tedy může Číňanům proclít víc zboží, než čínský prezident Si Ťin-pching Američanům. Hrozí přitom, že půjde na hranu, tvrdí, že je odhodlán uvalit vůči Číně tarify ve výši 550 miliard dolarů, což je hodnota čínského zboží ročně vyvezeného do Spojených států.

Propojený byznys

Philippe Legrain, seniorní ekonom z Evropského institutu, však v časopisu Foreign Policy podotýká, že tak vysokou převahu v obchodní válce s Čínou, jak tvrdí vláda ve Washingtonu, Amerika mít nebude. Připomíná, že Američané vyvážejí do Číny většinou hotové výrobky složené ze součástek vyrobených v USA. Zato Číňané exportují do Spojených států zboží s vysokým podílem součástek vyrobených mimo Čínu, často v Americe.

Příkladem mohou být iPhony. Do Spojených států se dovážejí z Číny a hodnota dovozu je připisována Číně. Zařízení ale obsahuje displej z Jižní Koreje, paměťové čipy z Japonska a některé díly z USA. Samotná Čína se na výrobních nákladech podílí pouhými třemi až šesti procenty.

Co víc, často se zapomíná na to, že v obchodu se službami má Amerika vůči Číně přebytek 38 miliard dolarů.

Z toho všeho Legrain odvodil prognózu konfliktu, kterou vepsal už do titulku svého příspěvku: Proč Čína vyhraje obchodní válku.

Práh bolesti

Vezměme metaforu doslova a představme si obchodní válku jako střet dvou armád. V případě americko-čínského obchodního konfliktu je palebná síla na straně Spojených států. Jenže obdobně jako v tradiční válce nemusí ani v té obchodní vyjít z boje lépe strana s větší armádou, potažmo se schodkem v obchodu.

Rozhodovat bude to, jaké ztráty vyplývající z obchodní války jsou ochotni nést Američané a jaké Číňané. Je přitom jasné, že obě strany ztratí. Cla zdraží dovozy, sníží vývozy, zredukují pracovní místa a přiškrtí ekonomický růst.

Málokdo nejspíš pochybuje, že Číňané mají vyšší práh ekonomické bolesti. A víc ustojí také čínští politici, zejména prezident Si, pokládaný za nejmocnějšího vůdce, který kdy stál v čele komunistické Číny od časů jejího zakladatele Mao Ce-tunga.

Zato Trump nemá jistotu, jak dopadne jeho příští prezidentská kampaň za dva roky. Patrně předpokládá, že jeho voliči za konec globalizace a návrat starých ocelových pořádků budou ochotni něco zaplatit. Kdoví, jestli se nepřepočítal.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce



zpět na článek