aneb Rychlý průvodce pro ekonomizující laiky 5
Zástupci vlády, odborů a zaměstnavatelů se ve středu 13. června 2018 sešli na 143. jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR, tzv. tripartity, aby projednali zvýšení minimální mzdy. Současně aby vyjednali mechanismus, kterým by se minimální mzda pravidelně valorizovala. Cílem vlády je, aby minimální mzda činila 40 % průměrné mzdy. Za minimální mzdu pracuje v Kotlině asi 150 tisíc osob, odbory zaměstnanecké navrhují zvýšení o 1 500 korun, odbory zaměstnavatelské navrhují zvýšení o 800 korun, vláda navrhuje zvýšení o 1 000 korun. Současná výše minimální mzdy je 12 200 korun.
Nyní obvykle nastupují kohorty nadšenců, které povídají, že se zvýšením minimální mzdy se zvyšuje chuť pracovat. Takže nezaměstnaní se nechají radostně najmout, protože mzda bude vyšší než dávky v nezaměstnanosti. Vláda nakonec minimální mzdu zvýší podle vlastního návrhu, protože je konsensuální a státotvorná. Odbory lomí rukama a naříkají, že ji zvýšila málo (zaměstnanecké) nebo mnoho (zaměstnavatelské) a za rohem se všichni obejmou a za rok se vše opakuje.
Běžná ekonomická terminologie sděluje, že výše mzdových sazeb se tvoří na trhu práce (místo, kde zaměstnavatelé poptávají práci a zaměstnanci nabízejí práci). Výše mzdových sazeb obvykle odpovídá mezní produktivitě práce, při které budou zaměstnáni všichni, kteří pracovat chtějí. Pokud se sníží mzdové sazby pod ekvilibrium mezního produktu, tak se zvýší poptávka po práci a mzdové sazby porostou jako důsledek zisku zaměstnání dodatečného pracovníka. Pokud vzrostou mzdové sazby nad ekvilibrium mezního produktu, tak se sníží poptávka po práci, což se projeví propuštěním všech pracovníků jako důsledku ztráty ze zaměstnání dodatečného pracovníka. Soutěžení podnikatelů povede k růstu mzdových sazeb, soutěžení zaměstnanců povede k poklesu mzdových sazeb.
Vláda jedná o zvýšení mzdových sazeb (minimální mzdy), protože považuje stav ustálený mezi jednajícími stranami za neuspokojivý. Rozhodne se ho změnit Nařízením vlády o minimální mzdě[1], což je „nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu“.[2] Je přikázáno, že mzda musí být sjednána ve výši např. 12,2 peněžních jednotek.
Podíváme-li se na uvedené nařízení optikou ekonomické teorie z pohledu zaměstnavatele, tak máme před sebou situaci, kdy ex ante víme, že budou propuštěny jako nadbytečné všechny osoby, jejichž mezní produktivita je nižší než 12,2 peněžních jednotek. Zvýšení mzdy nad úroveň ekvilibria má stejné účinky jako ztráta ze zaměstnání dodatečného zaměstnance.
Z pohledu zaměstnance má uvedené nařízení za následek, že je mu zakázáno prodávat práci podle jeho znalostí a dovedností. Stručně řečeno, bude nezaměstnaným, protože hodnotu není možné nařídit úředně, hodnotu stanovují jednající jedinci svým subjektivním oceňováním. Výsledkem je nedobrovolná nezaměstnanost. Osoba se stala nezaměstnanou nikoli z vlastního rozhodnutí, ale důsledkem zákazu přijmout nižší mzdu. Dnes Osoba A pracuje a zítra nesmí, protože je ochraňována.
Dopady minimální mzdy jsou následující: Osoba A vydělávala včera 12 peněžních jednotek. Dnes musí přestat a stane se nedobrovolně nezaměstnanou. Pokud její podpora v nezaměstnanosti nebude 12 peněžních jednotek, ale např. 11,3 peněžní jednotky, tak je dnes Osoba A poškozena ve výši 0,7 peněžní jednotky. Zbytek společnosti je dnes také poškozen, protože nemá produkt v hodnotě 12 peněžních jednotek, který byl poskytován včera. Nově musí dnes platit podporu v nezaměstnanosti Osobě A ve výši 11,3 peněžních jednotek. Celková ztráta společnosti je součtem jednotlivých ztrát: -0,7 -12 -11,3 = -24. Páchat dobro je třeba za každou cenu.
Někdo by mohl namítnout, že ostatní jednající se smíří s administrativně zvýšenou cenou z 12 na 12,2 peněžních jednotek, takže Osoba A bude nadále pokračovat v činnosti. Výsledkem takové situace bude změna společenské struktury příjmů a výdajů. Kupující dnes vydají o 0,2 peněžní jednotky více než včera, Osoba A bude mít vyšší příjmy, ale kupující vydají o 0,2 peněžní jednotky méně na ostatní dnešní nákupy. V terminologii teorie her se jedná o hru s nulovým součtem, kdy zisky jedné strany jsou vyváženy ztrátou druhé strany, ale nic nového nebylo vytvořeno. Došlo k přerozdělení majetku ve společnosti.
Proč o minimální mzdě jedná vláda a odbory (zaměstnanců a zaměstnavatelů)? Pýcha rozumu. Obyvatelstvo je sice považováno za kompetentní, aby si ve volbách zvolilo politickou reprezentaci, ale je zjevně považováno za nekompetentní, aby si vyjednalo výši mzdy. Proč zrovna 12,2 peněžních jednotek – protože se jedná o hezké číslo. Proč by měla být minimální mzda ve výši 40 % – protože se jedná o hezké číslo. Pro vyloučení všech pochybností: neexistuje žádný způsob, jak stanovit objektivně nějakou výši. Není k dispozici žádná fyzikální nebo chemická analýza. Někomu uvedená čísla přišla jako „dobrý nápad“. Kdyby bylo zvoleno číslo 13 peněžních jednotek a 45 % nebo 11,5 peněžních jednotek a 35 %, tak by bylo stejně „vědecké“. Takže zbývají jen dobré úmysly konat spravedlnost. Fiat iustitia pereat mundus.
[1] Nařízení vlády č. 286/2017
[2] Zákon č. 262/2006 Sb. Zákoník práce, paragraf 111, odstavec 1