Itálie je pro eurozónu nebezpečná. Chce v ní totiž zůstat
Itálie byla krůček od patrně nejpodivuhodnější evropské koalice složené z protestních stran – pravicové Ligy (dříve Liga Severu) a levicového Hnutí pěti hvězd (H5S). Obě strany stmelil odpor vůči Evropské unii, potažmo německé dominanci v Unii a proti fiskálnímu paktu, který státy eurozóny zavazuje k vyrovnaným rozpočtům (připouští maximální strukturální deficit 0,5 procenta HDP).
Přesto se v jejich programovém prohlášení neobjevila jediná věta o tom, že by Itálie eurozónu opustila, byť se tím obě strany v kampani oháněly. Těm, kterým leží osud eurozóny na srdci, se ale sotva ulevilo, protože Itálie v eurozóně může být pro evropský projekt nebezpečnější než Itálie, která stojí mimo.
Cíl zbavit se fiskálních omezení eurozóny a zase si půjčovat, co hrdlo ráčí, u Ligy i H5S zůstává. Obě strany se ve vládním prohlášení zavazovaly snížit daně (požadavek Ligy), zajistit základní příjem 780 eur pro každého Itala (vlajková loď H5S) a zastavit růst věku pro odchod do důchodu (letos měl stoupnout na 67 let). To všechno a několik dalších nápadů mohlo z příjmů rozpočtu podle analytiků agentury Reuters škrtnout 125 miliard eur.
Na straně výdajů přitom koalice úspory neplánovala, nechystala se redukovat nákladnou státní správu.
Už na první pohled bylo patrné, že to není politika, která by mohla Itálii ulevit od břemene veřejného dluhu. Ten nyní dosahuje 133 procent HDP, což je v eurozóně nejvíc po Řecku. Jeho digitální hodiny ukazují částku blížící se 2,375 bilionu eur.
Příliš velká Itálie
Bývalé italské vlády finance stabilizovaly. Ekonomika začala stoupat, deficit se snížil a primární přebytek (bez nákladů na obsluhu dluhu) dosáhl téměř dvě procenta. Italové však ve volbách úspornou politiku odmítli. Chtějí si konečně povolit opasky.
Lze předpokládat, že stejné přání projeví také u předčasných voleb – pokud se uskuteční. Většina italských analytiků je však předpokládá.
Italská ekonomika je pořád pod úrovní, které dosahovala před krizí. Růst je slabý, pod průměrem eurozóny (loni 1,5 procenta). Nezaměstnanost se drží vysoko, nad jedenácti procenty.
Eurová Itálie, která zavrhne rozpočtovou střídmost, je přirozeně schopna vrhnout Evropu zpátky do krize. Země z Apeninského poloostrova je jiná váhová kategorie než Řecko. Italská ekonomika se na výkonu eurozóny podílí 15,5 procenty, řecká jen 1,6 procenta. Její banky zaneřáděné toxickými úvěry i obchodní firmy jsou nadto výrazněji propojeny s eurozónou.
Itálie je příliš velká na to, aby ji Německo mohlo zkrotit jako Řecko.
… a příliš drahý check-out
Situace na Apeninském poloostrově je v pozadí výzvy 154 renomovaných ekonomů, kterou nedávno zveřejnil deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ekonomové v ní apelují na evropské politiky, aby rychle vypracovali pravidla, podle nichž by stát mohl opustit eurozónu, anebo z ní mohl být vyloučen – aby rozvod po italsku nebyl tak divoký jako ve filmu.
Byla by to vlastně obdoba článku 50 Lisabonské smlouvy, podle kterého se postupuje při brexitu.
„Eurozóna potřebuje insolvenční procedury pro státy a řádné vylučovací postupy,“ píše se v dopise, pod kterým je podepsán i Hans-Werner Sinn, bývalý prezident výzkumného institutu Ifo, kterého časopis Bloomberg Markets zařadil mezi nejvlivnější ekonomy světa.
Jedna věc je ale procedura eurorozvodu, druhá – patrně ještě důležitější – jeho účet.
Italští poslanci Evropského parlamentu loni napsali guvernérovi Evropské centrální banky Draghimu, aby sdělil, jaké podmínky musí stát splnit, aby byl propuštěn eurozóny. Guvernér odpověděl, že národní banka musí vyrovnat závazky vůči Evropské centrální bance (případně ECB vůči národní bance – záleží na tom, zda stát má v platebním systému Target 2 přebytek či deficit).
Itálie samosebou spadá do první kategorie. Její check-out vyčíslil Draghi na 359 miliard eur.
Odchod z eurozóny by Italům prodražily i dluhopisy s doložkou CAC, které musí být spláceny v eurech. Od roku 2013 je doložka pro vládní dluhopisy emitované v eurozóně povinná. Analýza Mediobanky, která vychází z předpokladu, že po odchodu od eura italská lira devalvuje o 30 procent, dospěla k závěru, že Itálie jen devalvací utrpí ztrátu 280 miliard eur.
Ještě se divíte, že se italští politici z eurozóny nehrnou?
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce