Pokračující rakouská A5 se zastaví u železné opony
Obce u česko-rakouské hranice rády předvádějí úseky železné opony. Člověk se ale neubrání dojmu, že zbytkem železné opony je celá hranice. Za 28 let svobody ji nepřeťala žádná moderní spojnice. Úsek dálnice A5 zprovozněný včera v Rakousku je jen tečkou za tou větou. Až A5 za dva roky dorazí k naší hranici, zůstane trčet v „luftě“.
Našinec pochopí, že problémy působila dálnice D8 z Čech do Saska. Krušné hory jsou strmou bariérou a rizika sesuvů ve středohoří jsme poznali víc, než je milé. Ale co brání 28 let dálnici D52 z Moravy do Rakouska? Prý už fakt, že za osm let se vystřídalo devět ministrů dopravy. Ministr Ťok dává vinu Jihomoravskému kraji: jako jediný nebyl schopen schválit zásady územního rozvoje. Ale ať už má vinu kdokoliv, ta nerovnováha – z rakouské strany stavba spěje k hranici, z moravské strany se ani nekoplo do země – vytváří obraz téměř civilizační bariéry podél bývalé hranice Západu a Východu.
Je to nečekaná bariéra. Jižní Morava nemá pohraniční hory. Z letadla hranici určuje jen držba půdy (lány versus malá protáhlá pole). Je to týž kraj ohledně terénu, půdy i klimatu. Na obou stranách je osídlen od doby lovců mamutů. Tudy se před 180 lety stavěla první železnice z Vídně na české území – bez problémů. (Teď jsou problémy takové, že expres Vindobona z Berlína do Vídně bude Česko míjet.) Ještě před sto lety to byl jeden stát s týmiž pravidly. Tak proč to z jedné strany jde a z druhé ne? Proč na dopravní mapě přežívá železná opona? Zkuste vysvětlit běžnému Rakušanovi, že vinu má neschopnost Jihomoravského kraje. Stejně si pomyslí něco o naší civilizační zaostalosti. Či o tom, že postkomunismus zdaleka není jen prázdná nálepka. A těžko se mu divit.
LN, 9.12.2017