Výsledky letošních parlamentních voleb jsou rozebírány množstvím komentátorů a více či méně fundovaných odborníků, kteří vidí příčinu volebních výsledků jednou v nedostatku osobností, podruhé v tom, jak která jednotlivá kauza (odvolání ministra Babiše, případ Čapí hnízdo, demise nedemise Sobotka-Zeman aj.), případně v tom, co je důsledkem selháním elit, jak nám kontroverzně, ale pragmaticky připomenul před dvěma lety pan prezident Zeman v Osvětimi, tedy „uprchlická krize“, nebo se nám snaží namluvit, že je třeba prostě se stydět za hloupý národ.
Je s podivem, že žádný z těchto komentátorů si nevšiml jedné ze zásadních korelací mezi tím, jak roste HDP, spotřeba domácností, a tím, jak významně ve volbách ztratila levice ve prospěch pravicových stran.
Levicové strany - ČSSD, KSČM a Zelení - ztratily oproti minulým volbám dohromady 22 % hlasů.
Pravicové strany (ANO, ODS, SPD a Piráti, až na TOP 09, ale tam je příčina jinde) naopak získaly celkem 26,48 % hlasů.
HDP roste o 4,7 % , spotřeba domácností (tržby v maloobchodě) o 4,8 % a nezaměstnanost je pod 4 %. Brutální hospodářská konjunktura v relativně ustálené ekonomice nevídaná.
Svádí to ke zjednodušenému zhodnocení, že je levice obětí svého úspěchu - kdyby levicové strany skutečně za tímto úspěchem stály.
Je evidentní, vzhledem k vysokému růstu hospodářství, nízké nezaměstnanosti a z toho vyplývající vysoké spotřebě, že se lidé v rámci možností mají nejlépe za mnoho let. Lidem schází ve větší míře strach a obavy, a proto volí pravici.
V době ohrožení jejich sociálních a životních jistot pak evidentně inklinují k levici. Je to přirozené a vyplývá z toho jedno.
Levice prostě v této době neměla šanci vyhrát. Bez ohledu na cokoliv jiného. Jejich hesla vyčpěla a ztratila naléhavost. Potřeba občanů, aby je někdo chránil, se podstatně snížila. Pokud bude chtít levice opět vyhrát, bude si muset prostě počkat na jinou část hospodářského cyklu.
Dalším postřehem je to, jak se k volbám staví „intelektuálové“, nebo prostě odpůrci ANO a SPD. Můžeme číst, že se stydí za to, jak lidé volili, nebo dokonce, že je národ z jedné třetiny pitomý. Ale oni nemají být z čeho zklamaní. Jedině snad ze sebe, protože měli zcela evidentně neadekvátní mylná očekávání, která nesvědčí o jejich dostatečné sebereflexi, spíše o jejich nekritické víře ve svoji neomylnost a inteligenci, a zároveň tito selhali ve své argumentaci a hlavně v tom, jak se do politického života země zapojují.
Nestačí pár vyjádření v novinách či televizi, několik dehonestujících výkřiků na předávání kulturních cen, strašení Ruskem, Íránem či Koreou, ale prostě to chce stát v čele stran, které preferují, a také v předvolebním čase stát za pulty stran před markety, na ulicích a náměstích a být v kontaktu s lidmi, kteří nejsou zdaleka tak velkými pitomci, za které je oni sami vydávají. Posedáváním v kavárně Slavia toho moc nezmění.
Spolek Aliance Voda Zlínsku