Ministerstvo průmyslu a obchodu podepsalo 2. října s firmou European Metals memorandum o těžbě lithia. To vzbudilo zájem politiků a veřejnosti. Začaly se šířit různé nepodložené zvěsti o tom, že pod Cínovcem leží lithiový poklad, naše gigantické národní bohatství, které ministr prodal do ciziny. Pojďme se podívat, jak tomu je ve skutečnosti.
Předně, nikdo z nás není zrovna nadšen z toho, že toto memorandum bylo podepsáno necelé tři týdny před volbami. Je totiž možné, že budou ve volbách zvoleny politické strany s jiným názorem na těžbu a ty budou zažívat horké chvilky, až budou vysvětlovat buď těžebním firmám porušení deklarace memoranda, nebo voličům důvody neplnění slibovaného programu. Mnohem logičtější je takový dokument podepsat na začátku volebního období a pak závazky z něj vyplývající několik dalších let plnit.
Jisté však je, že memorandum samo o sobě není právně závazné, protože pouze shrnuje výsledky dlouhodobého jednání mezi dotčenými stranami. Ty skutečně důležité dokumenty se teprve budou podepisovat.
O čem se málo mluví, je rizikovost celého projektu těžby na Cínovci. Lithium se totiž nebude vyrábět ze solanek, které jsou v hlavních nalezištích hned pod povrchem, ale z lithné slídy obsažené v cinvalditu, jejíž hlubinná těžba i zpracování je pracnější, obsah lithia nižší (pouze 0,2 % lithia z vytěžené rudy) a nebyla dosud těžena v takové míře.
Dalším důležitým faktorem je cena lithia. Ta je teď sice na rekordní úrovni díky spekulaci na masové rozšíření elektromobilů (její růst připomíná bublinu před prasknutím), otázkou ale je, zdali bude vysoká i za těch několik roků, kdy se začne těžit. Technologické firmy se snaží k relativně vzácnému lithiu nalézt alternativu a je možné, že dojde k technologickém průlomu a cena lithia klesne natolik, že těžba na Cínovci nebude výnosná.
Předpokládaná desetimiliardová investice do zpracovatelského závodu se tak ve skutečnosti nikdy nemusí vrátit. Když k tomu přidáme chybějící zkušenosti v oblasti těžby lithia, byla by těžba státní společností pouhým hazardem s penězi daňových poplatníků.
Větší smysl proto dává těžbu nechat soukromé společnosti. To však neznamená, že z toho občané nic mít nebudou – podle vyhlášky platné od 1. ledna 2017 odvede těžební společnost z každé tuny lithia úhradu z vydobytých nerostů 10 692 Kč (rozděluje se mezi stát a okolní obce), k tomu úhradu z dobývacího prostoru (pouze okolní obce) a samozřejmě bude státu odvádět standardní daně jako DPH nebo daň z příjmu. Můžeme se bavit o tom, zdali je úhrada z vydobytých nerostů u lithia přiměřená, ale stát by určitě neměl bránit v těžbě soukromým společnostem, pokud se řádně vyrovnají s majiteli dotčených pozemků.
Kolik vynese ruda z Cínovce
A jak to je s cenou lithia pod Cínovcem? Některá média uváděla astronomické cifry jako 3 bilióny korun. Toto hausnumero pravděpodobně vzniklo prostým vynásobením veškerých zásob lithia v celém kopci a očekávané ceny. Jenže těží se postupně a vytěžit všechny zásoby by dle plánu těžby trvalo nějakých 275 let. Vytěžení Cínovce se tak nedožijeme ani my, ani naše vnoučata.
Rozhodně to není tak, že máme bezpracné bohatství na dosah ruky. Bez obrovského úsilí nezískáme z Cínovce nic. Těžební společnost musí nejprve sestavit a realizovat podnikatelský plán a riskovat, že něco nevyjde podle očekávání. Musí zainvestovat, a pak teprve těžit a lithium zpracovávat.
V tomto případě je dle předběžné studie proveditelnosti v plánu během prvních 21 let vytěžit celkem 35 milionů tun rudy, z níž se zpracuje 250 000 tun uhličitanu lithného. Při konzervativním odhadu průměrné ceny lithia 10 000 amerických dolarů, započítání všech nákladů, inflace, zaplacených daní a výnosu z prodeje vedlejších produktů cínu a wolframu dojdeme k čisté současné hodnotě 540 milionů dolarů, tedy něco okolo 12 miliard korun za celých 21 let. Vnitřní výnos by v takovém případě byl 21 %.
Jedná se tedy o výnos přiměřený podstupovanému riziku a investicím, žádné pohádkové bohatství. Samozřejmě v případě vyšší ceny budou výnosy vyšší a v případě pádu ceny lithia může dojít k úplnému zastavení projektu. Ale takové už bývá podnikatelské riziko – někdy přináší sladkou odměnu, jindy hořkou ztrátu.
Jako Svobodní budeme vždy obezřetní k tomu, aby stát podnikal, vlastnil firmy a provozoval činnosti, které dokážou dělat soukromé firmy. Zároveň však budeme chtít, aby stát určil dostatečné poplatky z vytěženého nerostu a aby jich naprostá většina skončila u obcí a měst dotčených těžbou, nikoli na účtech ministerstev. A jednoznačně odmítáme, aby stát umožnil kvůli těžbě vyvlastňování nemovitostí, ať už bude těžit kdokoli.
Člen Republikového výboru Svobodných a kandidát v Jihomoravském kraji
Převzato ze Svobodni.cz se souhlasem autora