Ostuda sjednocené Evropy: obstarávání lístků na mezistátní vlaky je pořád peklo
Zkoušeli jste někdy dojet vlakem dál než na Kokořín? Dejme tomu do sousedního státu nebo třeba až za jeho hranice? (Mimochodem: z Břeclavi jsou Maďarsko, Slovinsko i Chorvatsko pořád blíž než ten Kokořín.) Zkuste to a dozvíte se, že navzdory všemu technologickému pokroku to není o moc jednodušší než za časů Verneova dobrodruha Philease Fogga:
Na e-shopu Českých drah je nedostupné povážlivé množství jízdenek do sousedních zemí, někdy nekoupíte dokonce ani lístek na přímý vlak a s denním předstihem (Ostrava–Varšava). Šance na nalezení jízdenky klesá s každou překročenou hranicí, pořád se přitom bavíme o přímých vlacích s posádkou Českých drah (Brno–Budapešť, Praha–Záhřeb). Nejenom, že všechny tyhle jízdenky nejdou přímo objednat, ale není vidět ani cena, kterou by člověk zaplatil na přepážce.
Podobně nemohoucí jsou portály zahraničních dopravců: web Deutsche Bahn nespočítá cenu většiny spojení mezi Mnichovem a Benátkami, což je obvykle sedmihodinová cesta s jedním přestupem. Rakouské dráhy vám online zabookují pouze ty spoje mezi Vídní a Římem, které jedou přímo, a těch je menšina.
Když už weby dopravců anebo portály jako B-Europe.com něco najdou, čeká vás loterie: můžete si koupit levnější jízdenku na přesně stanovené vlaky, anebo až dvakrát dražší lístek, se kterým máte stejnou volnost jako při vnitrostátním cestování. Pokud tedy jedete s přestupem a nechcete vyhazovat zbytečně, připravte se na studium obvyklých zpoždění na šotoušských webech.
Situaci dále komplikuje byzantský systém slev, které se liší stát od státu a kvůli kterým daťáci z Rozhlasu vzdali pokus aspoň hrubě srovnat, jak drahé jsou kde v Evropě vlaky.
Nakoupeno? Pořád nemáte vyhráno. V Česku stačí nechat průvodčího pípnout inkartu, na Slovensku musíte jízdenku ukázat na displeji telefonu, v Maďarsku ji potřebují vytištěnou a označenou českým průvodčím ještě před opuštěním České republiky. Bavíme se o té samé jízdence v tom samém vlaku.
Takhle nevypadá jednotný trh. Takhle vypadá cestování mezi znepřátelenými povstaleckými oblastmi nějakého ukrutně byrokratického chanátu.
Volný pohyb a jednotný trh? Občas to chce popostrčit
Návody na pozitivní přístup k životu velí vnímat problémy jako příležitosti – a tady se otevírá jedinečná příležitost pro Evropskou unii, jak se relativně levně zapsat do srdcí Evropanů. Vytvořením systému, který by nejenom maximálně zjednodušil nákup přeshraničních jízdenek, ale taky aspoň částečně harmonizoval obchodní podmínky.
Proč je to příležitost zrovna pro veřejnou instituci a ne soukromníky? Kdyby v tom byl schovaný balík peněz pro podnikatele, podobná služba už by nejspíš fungovala. Železniční doprava bývá sama o sobě dotovaná a skrývá na rozdíl od letenek malý prostor pro provize, natož pro zavádění nových technologií a procesů, které by sjednocení umožnily. Jak to ale u infrastruktury bývá, navzdory malé marži pro provozovatele poskytuje těžko vyčíslitelné pozitivní externality. Jednoduché nakupování přeshraničních jízdenek by zjednodušilo cestování za prací i poznáním, Evropanům ušetřilo čas a mimoevropským turistům zpřátelštělo kontinent.
Proč je to mezi veřejnými institucemi příležitost právě pro Unii? Protože vznikla s cílem usnadnit volný pohyb osob a sjednotit trh. Tyhle vznešené myšlenky nestačí prosazovat pasivně zrušením bariér. Trhu je někdy zapotřebí aktivně pomáhat; v tomto případě ho přímo vytvořit.
Je to taky právě Evropská unie, která prosazuje konkurenci na evropských železnicích. To má krom výhod i nevýhody – bez clearingového systému se do více nepřenosných jízdenek u různých dopravců drolí i cesty po jedné zemi, natož za hranice.
Ta samá Evropská unie navíc otevřeně usiluje o přesun dopravy ze silnic a oblohy na železnice, například prostřednictvím investic do vysokorychlostních tratí. Dotace do infrastruktury jsou slušná páka na národní i soukromé dopravce: my vám pomůžeme vybudovat cesty pro vaše vlaky, ale vaše e-shopy za to budou mít takovéhle aplikační rozhraní.
Ostatně: k čemu bude možnost prosvištět až třísetkilometrovou rychlostí z Lisabonu do Rigy a z Rigy do Neapole, pokud se budou jízdenky pořád obstarávat stejně pomalu jako zájezd s Čedokem v roce 1930?
Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce