Proč se Venezuela propadá z bohatství do chaosu
Těžko říci, jak dopadne Venezuela. Blíží se k občanské válce, neboť vznik Ústavodárného shromáždění z vůle prezidenta Madura zakládá střet dvou legitimit. Ba víc. Vždyť legitimitu toho shromáždění neuznává domácí opozice, Washington, ale ani značná část Latinské Ameriky.
Před deseti lety, když ústavní změny prosazoval Hugo Chávez, jsme tu psali: „Šrouby vedoucí k vládě jedné strany se často utahují zvesela. Nechápete, že jsme tak ležérně přijímali nástup komunistů? Pohleďte do Venezuely.“ O dekádu později je to horší. Ležérnost zmizela, zato hrozí násilí. To vše se odehrává v době, kdy v Jižní Americe již odzvonilo juntám a diktaturám. Jak se to mohlo stát? Jak se země, která už v 19. století nepatřila mezi banánové republiky (v roce 1853 zrušila trest smrti), ocitla v takovém civilizačním sešupu?
Jednoznačná odpověď schází. Ale cosi by napověděly paralelní dějiny té země a cen ropy. Ropu Venezuela objevila před sto lety. O deset let později byla už jejím největším exportérem a druhým největším těžařem (po USA). Vlády se pak měnily, ale všechny se opíraly jen o ropu. Před čtyřiceti lety byl ropný průmysl znárodněn, před třiceti lety opět zprivatizován a před deseti lety ho Chávez znárodnil podruhé. Při světových ropných šocích Venezuela bohatla. Při poklesu cen žila z naspořených peněz. A skoro nikoho nezajímalo, že její zemědělská produkce klesla ze třetiny HDP na pouhou desetinu.
Venezuela si zvykla na přísun peněz, dotované ceny i posílání studentů do ciziny. Ale chtěla víc. Koupit si mesiášský vliv. Být protiamerickou alternativou pro třetí svět. Proto vyvážela i tam, kde vydělala jen ideologicky. Přesto se nestala alternativou pro třetí svět. Zato naplňuje diagnózu, jíž ekonomové říkají holandská nemoc: označuje paradox, kdy snadný zisk z vývozu surovin oslabí domácí ekonomiku a její pestrost. Kdy se i úspěšná, prosperující země stane rukojmím světové ceny své hlavní vývozní komodity. Ano, Venezuela dobře ilustruje to, čemu se říká také prokletí přírodních zdrojů.
LN, 5.8.2017