Bez rychlého a masového přechodu na poštovní franšízy to nepůjde
Česká pošta opět žádá regulátora, tedy Český telekomunikační úřad, o zkrácení otevírací doby ve svých pobočkách v malých obcích s tím, že budou otevřeny jen v některých dnech v týdnu. V malých obcích je využití prostor České pošty sporadické a úředníci po většinu provozní doby toužebně vyhlížejí, kdy přijde nějaký zákazník, aby si měli s kým popovídat. Vytíženy bývají jen ve špičkách, kdy přijíždí autobus či vlak, kterým se vracejí obyvatelé ze zaměstnání. I když ve většině malých poboček už je v té době pobočka uzavřená, a proto si zaměstnanci nechávají zásilky doručovat do místa svého pracoviště.
Nemovitosti ve vlastnictví České pošty jsou tak nákladně udržovány, svítí se v nich a topí celou zimu, stejně jako v prostorách, ve kterých funguje Česká pošta v pronájmu. V civilizovaných zemích proto v malých obcích poštovní služby už dávno zajišťuje obecní úřad nebo jiná provozovna či fyzická osoba ve své domácnosti, na smluvním základě. A pokud už existuje samostatná poštovní provozovna, tak s jedním zaměstnancem, který po část dne poštu roznáší a zbylou část dne úřaduje v provozovně. To Česká pošta nepraktikuje a přepážkoví úředníci a doručovatelé jsou striktně odděleni. Přerušení provozu z důvodů překážek v práci na straně jediného zaměstnance je přitom v takových případech obecně akceptováno. Česká pošta má vůbec provozní předpisy z dob Rakouska-Uherska, resp. z dob totality. Občanům je v podstatě jedno, kdo zásilku přijme nebo vydá, či kdo od nich přijme nebo jim vyplatí peníze; důležité je, aby to bylo v jim vyhovující době. A právě to poštovní franšízy (resp. pošty Partner, jak jsou nazývány u nás) zajistí nejlépe. Různé večerky či restaurace jsou pro obyvatele přístupné i večer, kdy se vracejí ze zaměstnání, a osobní vazby mezi občany malé obce navíc umožní zásilku vydat či přijmout i mimo provozní dobu na základě telefonické dohody.
Česká pošta si stěžuje, že do programu Partner se nikdo příliš nehrne, ale je to jen věcí dostatečně atraktivní nabídky i třeba s vyjednáním spoluúčasti obce na jejím financování. Obce totiž považují samostatnou provozovnu České pošty za prestižní záležitost a často České poště, pokud funguje v obecních prostorách, odpouštějí nájemné i platby za elektřinu a vytápění, jen aby provozovnu v obci udržely. Provozovat sami poštovní služby v programu Partner se ale zdráhají, stejně jako podílet se na financování poštovních služeb v programu Partner jinou osobou tak, aby to pro tu bylo podnikatelsky únosné.
Česká pošta je vůbec charakteristická extrémně nevýhodnými podmínkami pro ty, kteří zajišťují některé její funkce. Tak například na prodej cenin, tj. známek a kolků v trafikách za jejich nominální cenu, poskytuje směšnou marži v jednotkách procent a navíc musí prodejce předem zaplatit nominální hodnotu všech cenin a držet ji na zásobách, dokud ceniny neprodá. Pokud potřebuje nadbytečné ceniny vrátit, Česká pošta mu strhne další procenta z jejich hodnoty. Přitom sama Česká pošta odebírá od ministerstva financí ceniny zálohově a peníze odvádí až po jejich prodeji, takže nemá žádné náklady na financování zásob. Za takovýchto a podobných podmínek by do spolupráce s Českou poštou šel jen naprostý šílenec a není divu, že se realizace programu Partner zadrhla.
Bez odstátnění poštovních služeb však nelze jejich uspokojivé fungování zajistit. Čím dřív si to obce, které umanutě trvají na zachování co největšího počtu neefektivních poboček České pošty, uvědomí, tím lépe.