Západ by obchodní válku s říší středu přežil. O ní už to s jistotou říci nelze
Obchodní bilance Číny dosáhla v únoru 2017 poprvé za poslední tři roky záporné hodnoty ve výši 9,15 miliardy dolarů. Vzhledem k celkové výši zahraničního obchodu je to možná malé číslo, ale samotné záporné znaménko vypovídá o mnohém.
Vypovídá o tom, že Čína již není neotřesitelný gigant na cestě ke světové dominanci. Vypovídá o skutečnosti, že růstový model čínské ekonomiky založený na dvou pilířích, z nichž prvním je expanze zahraničního obchodu, se zadrhl. Oficiální odhad růstu čínské ekonomiky pro rok 2017 činí 6,5 procenta, přičemž existují podezření, že čínské ekonomické statistiky jsou metodicky „vylepšované“. Ale ještě před několika lety, v roce 2010, Čína rostla o 10,6 procenta. Trend je zřejmý: Čína zpomaluje.
Nasyceni čínskými výrobky
Proč? Příčinou je patrně skutečnost, že svět je čínskými výrobky nasycen, možná přesycen. V roce 2016 dovezly Spojené státy americké výrobky z Číny v celkové hodnotě 462,8 miliardy dolarů. Šlo o pokles ve srovnání se dvěma předcházejícími lety. Zároveň poklesl, byť mírně, i dovoz amerického zboží do Číny na 115,8 miliardy dolarů.
Vše nasvědčuje hypotéze, že Čína prožívá určitou únavu z růstu. V této situaci se americkým prezidentem stal Donald Trump, který má na prvním místě v ekonomické agendě návrat pracovních míst do USA. Jak se Trump zachová?
Mezi ekonomy existují spory, zda je obchodní spor mezi oběma zeměmi žádoucí, či nikoli. Drtivá většina se kloní k záporné odpovědi. Jen nepatrné procento makroekonomů si dovolí zpochybňovat přínos zahraničního obchodu všeobecné prosperitě. Stesky Američanů propuštěných z výroby dojmou málokterého ctitele Davida Ricarda, průkopníka trhu bez hranic.
Zahrajme si ale na ďáblova advokáta. Jaká by byla linie obžaloby Číny z hlediska USA?
„Číně dáváme za vinu, že a) pomocí měnových manipulací dosáhla neférových výhod na mezinárodním trhu; b) pomocí systému vnitřních dotací systematicky snižovala náklady svých exportních odvětví; c) za použití netarifních bariér (licencí, technických norem atd.) bránila Spojeným státům a jiným ekonomikám v proniknutí na čínský trh; d) dlouhodobě zneužívala intelektuální vlastnictví svých západních partnerů a nelegálně je kopírovala.“
Bod a) je nyní již věcí historie, a i když míval svoji váhu, dnes již není relevantní. Nehledě na to, že k měnovým manipulacím v posledním desetiletí přikročily i vyspělé země.
Bod b) ovšem relevantní je. Lze doložit, že největší čínské společnosti jsou stále ve vlastnictví státu, který má významnou moc i nad soukromým sektorem. Čínu nelze považovat v žádném případě za tržní ekonomiku. Je to stále ekonomika s dominantní rolí státu, byť za svoji prosperitu vděčí vzestupu soukromého sektoru. Tento soukromý sektor ale těží z uměle nízkých nákladů na energie a hlavně z umělého, státem dotovaného kapitálového a finančního trhu. Časopis Fortune zahrnuje v žebříčku pěti set největších světových firem i dvacet čínských, z nichž jsou kromě jedné všechny státní. Je toto tržní ekonomika? Ne, není. Má tato ekonomika právo na volnou soutěž na světových trzích? Soude, zvaž okolnosti.
Rovněž body c) a d) jsou dlouhodobě dokumentovány z mnoha zdrojů. Nebylo by problémem prokázat provinění Číny v mnoha konkrétních případech.
Dejme tomu, že rozsudek by zněl „vinna“. Prospělo by Spojeným státům (i světu), kdyby Čína byla potrestána vyloučením ze Světové obchodní organizace, případně dalšími sankcemi?
Čína bez účinné obrany
Ďáblův advokát by mohl prohlásit:
„Nemáme důvody věřit, že americká ekonomika by vyhlášením trestních cel na čínské dovozy zásadně utrpěla. USA existovaly bez Číny stovky let a prosperovaly. Můžete prohlásit, že federální rozpočet závisí na čínské ochotě kupovat americké dluhopisy, ale to je nesmysl. Čína drží méně než šest procent federálního dluhu, přičemž tento podíl klesá. Čína jako věřitel Spojených států je téměř bezvýznamná veličina: i kdyby Číňané prodali rázem všechny americké dluhopisy – což nemohou, neboť by tím prudce posílili vlastní měnu –, americké ekonomiky by se to vůbec nedotklo. Můžete prohlásit, že levný export z Číny prospívá Americe, neboť umožňuje spotřebitelům kupovat levnější zboží. Ale neřešíte otázku, kolik Američanů by dalo přednost zboží Made in USA, kdyby vůbec měli tu možnost. A už vůbec se nezabýváte otázkou, jak falešný a metodicky chybný je pokles inflace spotřebitelských cen díky levnému zboží, které je stavěno s projektovanou trvanlivostí dva roky a jeden měsíc. O masivní krádeži intelektuálního vlastnictví ani nemluvě.“
Ano, USA i ostatní západní země by přežily obchodní válku s Čínou. Ceny by asi vzrostly a v určitých odvětvích by nastal velký hlad po pracovní síle. Poklesly by ceny komodit, protože Čína by jich dovážela méně. Vláda v Pekingu by to asi nepřežila a kdoví, zdali by vydržel komunistický režim. V každém případě, Amerika by mohla nyní Čínu zničit, přičemž Čína nemá účinnou obranu.
Autor je ekonom, spoluautor programu strany Realisté