V poslední době jsme si bohužel už tak nějak zvykli na to, že „naše“ vlády a parlamenty, myšleno české a bruselské, produkují řadu směrnic, zákonů a nařízení ve formě zmetků, které ztěžují práci kdejaké profesi a ztrpčují běžný život občanů. Nejinak je tomu i s revizemi kotlů.
Jedním ze současných „mistrovských“ kousků naší legislativy je totiž Zákon č. 201/2012 Sb. O ochraně ovzduší a jeho novela - Zákon č. 369/2016 Sb., především pak § 17, který stanoví povinnosti provozovatele stacionárního kotle.
V odstavci 1 písmeno e) tohoto zákona se uvádí, že je provozovatel povinen umožnit osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, používaným palivům a surovinám a technologiím souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona. Ale až v letošní novele zákona došlo k zásadní změně, kdy byl vypuštěn původní odstavce 2, podle něhož se povinnost uvedená v odstavci 1 písmeno e) nevztahovala na provozovatele zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve stavbě pro rodinou rekreaci,... A nový odstavec 2 zní takto:
Vznikne-li důvodné podezření, že provozovatel spalovacího stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci, nejde-li o prostory užívané pro podnikatelskou činnost, porušil některou z povinností podle odstavce 1, avšak toto porušení nelze prokázat bez provedení kontroly spalovacího stacionárního zdroje, jeho příslušenství nebo používaných paliv, obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele na tuto skutečnost písemně upozorní a poučí jej o povinnostech provozovatele spalovacího stacionárního zdroje stanovených v odstavci 1 a o následcích opakovaného důvodného podezření na jejich porušení v podobě provedení kontroly. Pokud opakovaně vznikne důvodné podezření, že tento provozovatel nadále nebo opětovně porušuje některou z povinností podle odstavce 1, je kontrolující oprávněn vstoupit do jeho obydlí za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona. Vlastník nebo uživatel těchto prostor je povinen umožnit kontrolujícímu přístup ke spalovacímu stacionárnímu zdroji, jeho příslušenství a používaným palivům.
Tímto novým ustanovením došlo k bezprecedentnímu prolomení domovní svobody. „Výsada“ práva vstupu do obydlí osob měla být, podle mého názoru, ponechána pouze policii se soudním příkazem pro případ, že by obecní úřad měl důvodné podezření, že ve zmíněném objektu dochází při provozu topného zdroje opakovaně k porušování zákona.
Odstavec 1 písmeno h), který ukládá povinnost provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (dále jen „odborně způsobilá osoba“), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdroj je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a tímto zákonem, zůstává, až na nepodstatný dodatek nezměněn.
Na první pohled logický argument, že jde o něco podobného, jako je technická prohlídka automobilů ale při podrobnějším zkoumání příliš neobstojí. Každý výrobce kotlů (je jich několik desítek) totiž školí „odborně způsobilé osoby“ právě jen pro kotle své značky. Tím se celý proces značně komplikuje. Asi jsou kotle složitější než automobily.
Zajímavé také je, že osoba, která chce u konkrétního výrobce získat odbornost pro provádění revizí, musí si u něho nakoupit náhradní díly za několik tisíc korun.
O tom, že se „něco zase nepovedlo“ svědčí např. už nadpis článku „Tisíce lidí nestihnou revizi kotle, ministr chystá úlevu“, který vyšel v Deníku 14. 12. 2016. Podle článku ministerstvo životního prostředí připravilo metodiku pro obce s rozšířenou působností, ve které instruuje úředníky, aby nedávali pokuty tomu, kdo se na revizi do konce tohoto kalendářního roku alespoň objedná. Lidé to prý nechali na poslední chvíli. Ano, velkorysost ministra Brabce je zdánlivě obdivuhodná. Asi si ale sám nevyzkoušel zjistit si oprávněnou osobu pro konkrétní kotel a zajistit si revize v zákonném termínu.
Ale zpět k zákonu O ochraně ovzduší. Já jsem se z něj např. jednoznačně nedozvěděl, zda musí být revize na krbová kamna s teplovodním výměníkem, kdy tzv. „do vody“ jde výrazně menší výkon než těch zákonných 10 kW. A stoprocentně mi to nevyjasnila ani opakovaná konzultace s příslušným revizním technikem a dvěma zkušenými topenáři.
A tak dále studuji zákon. Ale najít na internetu jeho úplné aktuální znění a pak mu ještě jednoznačně porozumět není právě jednoduché. A to je topení již od dob studií mým koníčkem.
Ale ten, kdo nechce dostat pokutu až 20 tisíc korun, měl by asi postupovat také tak.
Neznalost zákona totiž neomlouvá, i kdyby to byl totální zmetek!