Rád bych tímto článkem přispěl do průběžné diskuse o případném přijetí eura. V současné době vidím jediný morální důvod, proč nahradit korunu eurem. Tím je slib, který jsme při vstupu do Evropské unie dali. Jsem přesvědčen, že neplnění slibů – a to i slibů nemoudrých – není požehnané; proto tento slib beru vážně. Pokud jde o vhodnost tohoto rozhodnutí z hlediska ekonomického a politického, vidím několik zásadních důvodů, proč euro nepřijímat.
Upozorňuji předem, že jsem laik, nikoli ekonomický odborník – jakkoli se o tuto problematiku živě zajímám. Některé věci mi ale připadají natolik evidentní, že se odvažuji jimi argumentovat.
Národní měna je pro každou vládu silným ekonomickým nástrojem ovlivňování ekonomiky dané země. Kdyby Itálie, Španělsko nebo Řecko měly v posledních deseti letech vlastní měnu, mohly by ji devalvovat a tím významně pomoci jak vývozu, tak příjmům z turistiky. Tyto země by byly pro turisty levnější. Sice by z turistiky získaly méně peněz, nicméně devalvace a následný vyšší zájem turistů by pomohly snížit nezaměstnanost.
Netvrdím, že zavedení eura je hlavní příčinou, proč se jižním státům nedaří. Ještě větší negativní význam má patrně nepružnost trhu práce. Trh práce je přeregulovaný a chrání ty, kdo již práci mají, na úkor těch, kdo ji hledají. Jinak mělo euro většinou ten efekt, že v prvních letech po jeho zavedení se hodně investovalo (firmy měly náhle přístup k levnějším penězům), ale po několika letech se vše zadrhlo a investiční bublina praskla. To by se nestalo, pokud by si tyto státy zachovaly národní měnu.
Lze namítnout, že na Slovensku tomu tak nebylo. Ano, je to tak. Nicméně na vysvětlení odlišného vývoje na Slovensku uvedu dvojí. Předně Slovensko je velmi silně zaměřeno na automobilový průmysl. Jak v Česku, tak na Slovensku se vyrábí přes milion aut ročně (tedy srovnatelné množství), nicméně Slovensko má polovinu obyvatel ve srovnání s Českem. Je tedy na automobilovém průmyslu životně závislé. Pokud se automobilovému průmyslu bude dařit, bude se dařit i Slovensku, ať už má euro či korunu.
Druhým důvodem je to, že Slovensko sice není z hlediska přístupu k práci totožné s Německem, ale podobně jako Česká republika je mu přece jenom hodně blízko – na rozdíl od jižního křídla eurozóny. Euro je prostě vhodné pro národy s určitým přístupem k práci.
Pokud srovnáme růst HDP a vývoj nezaměstnanosti, případně schodky státního rozpočtu, vidíme zcela zřetelně, že státy eurozóny na tom nejsou lépe než zbytek Unie (byť existují dílčí výjimky).
A konečně je již naprosto jasné, že eurozóna nehodlá dodržovat svá vlastní pravidla (maastrichtská kritéria). Je sice pravda, že důsledné uplatňování maastrichtských kritérií by ekonomiky, které je nedodržují, spíše poškodily, nicméně nedodržování pravidel vidím vždy jako problém, protože vytváří nejistotu a de facto zvýhodňuje velké země. Na Francii si nikdo netroufne, na malé Slovinsko či Litvu ano.
To jsou tedy některé důvody ekonomické. Pak je tady ale ještě důvod politický.
Naprostá většina zemí platících eurem má silnou muslimskou menšinu. Týká se to Francie, Německa, Rakouska, Belgie, Nizozemí, Španělska a Itálie. Předpokládám, že napětí v těchto zemích poroste; je rovněž možné, ne-li pravděpodobné, že se v některých z těchto zemí dostanou k moci strany snažící se omezit migraci a profilovat se vůči EU nepřátelsky. Kromě toho budou přistěhovalci znamenat obrovskou zátěž pro sociální systém, neboť většina těch, kteří do těchto zemí přišli v posledních dvou letech, zůstane několik let nezaměstnatelná. Očekávám, že v těchto zemích budou ještě hodně velké problémy. (Upozorňuji, že „očekávám“ je něco jiného než „přeji si“.) Za těchto okolností nepovažuji za prozíravé spojovat osud českého národa s eurozónou. Možná se mýlím (dokonce bych se mýlil rád), ale radím vyčkat, jak se bude situace dále vyvíjet.
Jako protiargument často slýcháváme, že nebudeme-li v „tvrdém jádru“ EU a nepřijmeme-li euro, nepřitáhneme tolik zahraničních investic. Zatím jsme jich ovšem přitahovali relativně dost a nevidím důvodu, proč by najednou mělo začít vadit, že neplatíme eurem, když to v posledních deseti letech nevadilo. Kromě toho bych spíše než na zahraniční investice spoléhal na vývoz kvalitních průmyslových produktů, ať už jsou to nemocniční lůžka firmy Linet nebo české tramvaje, autobusy a trolejbusy, o škodovkách ani nemluvě. Kvalita práce a český um jsou věci, které můžeme ovlivnit a na které bychom měli sázet. S eurem bych počkal, dokud se neuvidí, jak státy eurozóny zvládnou migrační krizi a zda se jim podaří snižovat nezaměstnanost a státní dluh.
Jedním z důvodů, proč se nyní české ekonomice daří, je měnová politika České národní banky. Levná koruna sice Čechům prodražuje dovolenou v cizině, vydatně však pomáhá exportu. Kdybychom již byli členy eurozóny, ČNB by nemohla tohoto účinného nástroje použít.
Současně si uvědomuji, že tento stav nemůže trvat věčně a vidím ho jako morálně problematický. Umělé podhodnocení koruny je jednou ze snah, jak zkroutit „neviditelnou ruku trhu“. Jakmile ČNB přestane ve prospěch koruny intervenovat, mohou nastat turbulence, jejichž negativní důsledky mohou převážit pozitiva, která v minulých letech měnová politika ČNB přinesla. Tuto zkušenost udělali Švýcaři, kde národní banka přestala uměle držet nízký kurz franku, což vedlo k jeho revalvaci o 35 %. Takto vysoká revalvace by byla pro české exportéry vražedná.
Vidím tedy dostatečné důvody, proč s přijetím eura přinejmenším nespěchat.