Neviditelný pes

SLUŽBY: T-Mobile, to je Mongolsko!

23.1.2015

Jak fungují poskytovatelé wi–fi v jurtách kolem Ulánbátaru? Nevím, ale určitě to bude lepší než v Praze.

Poslyšte smutný, leč pravdivý příběh. Do nového bytu jsem u T–Mobilu objednal internet přes wi-fi. Už jsem u nich měl bezdrátový internet, stahovaný do počítače přes USB “zub”. Chtěl jsem ho proto jen nahradit smlouvou na rychlejší připojení přes router, samozřejmě za víc peněz. “Tak to ale budete muset zaplatit penále za předčasné ukončení smlouvy,” tvrdil mi prodejce do telefonu. “Počkejte, vždyť se vám chci výměnou upsat na delší dobu a za vyšší měsíční platbu…” oponoval jsem nevěřícně. Jednám s orangutanem, nebo s chytrým obchodníky? Větší zisk pro firmu musel nejdřív schválit orangutanův nadřízený. Po několika telefonátech se to povedlo – nadřízený pochopil, že navrženou transakcí ze mne budou mít větší zisk i bez penále.

Čekal bych, že k nám pak jednoduše přijede technik, přiveze router a zapojí ho, aby hned fungoval. Bylo by to tak přece logické a rychlé. Ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Z T-Mobilu to proběhlo následujícím způsobem.

“Kabel je v pořádku…”

Nejdřív k nám opravdu přišel technik, ale jen proto, aby teoreticky zkontroloval, jestli připojení bude fungovat. Proměřil tedy kabel a řekl, že je to technicky v pořádku. Pak nám T–Mobile poslal poštou router. Vybalit, zapojit a nahodit ho musel doma můj syn David (14). Sice mu naměřili IQ 130, ale že by byl IT odborníkem na bezdrátové sítě…

Po několikahodinovém moření s neznámou technikou wi–fi naskočilo. Zajásali jsme nad synkovou technickou zdatností, ale jen nakrátko – signál měl totiž povážlivé výpadky. Minutu, deset minut, půl hodiny… Prostě asi stejná situace, jako kdyby vám auto sice jezdilo, ale jen občas. Nebo jako kdyby vám občas tlouklo srdce.

Po telefonu jsme to s T–Mobilem několikrát konzultovali. Na druhém konci linky si to vždycky někdo sáhodlouze sepsal a řekl, že se na to “podívají”. Nezměnilo se ale nic, takže další telefonát a další ujištění, že prý to určitě opraví. Když na ně manželka už začala zvyšovat hlas, znovu nás navštívil technik. Čas měl ale jen přes den. Manželka tedy musela utéct z práce, aby ho pustila do bytu. Technik tam podruhé přeměřil kabel (routeru si samozřejmě ani nevšiml) a podruhé konstatoval, že kabel je v pořádku.

Kýbl nervů

Wi–fi signál měl ale další a stále delší výpadky. Vytočil jsem tedy infolinku (sám už řádně vytočený) a požádal, aby mi slečna, se kterou to celé od začátku řeším, zavolala zpátky. Neozvala se celý den. Zavolal jsem jim znovu a dozvěděl se, že prý mi asi poslali vadný router.

“A co s tím hodláte dělat?” ptám se. “My nic, router musíte přinést na pobočku, kde vám ho vymění,” oni. “A pak si to zase doma celé sám zapojíte.”

“To si děláte legraci?!” já na to nevěřícně. “Už takhle mne vaše neschopnost poskytnout mi objednanou službu stála asi deset telefonátů, kýbl nervů a několik hodin života. Proč bych měl ztrácet čas výpravou na vaši pobočku? Pošlete k nám technika, který přinese nový router a zapojí ho tak, aby wi–fi už konečně šlapalo, jak má!”

“Takhle to u T–Mobilu nefunguje, musíte přijít vy k nám,” povídá paní.

Když nefunguje, tak nefunguje. Router jim tedy odnesu a odstoupím od smlouvy. Zaplatil jsem si rychlý internet, ne pomalé procházky po Praze a týden handrkování s neschopnými Mongoly. Když T–Mobile o moje peníze nestojí, rád je dám někomu jinému.

Copak jsme opravdu v Ulánbátaru v roce 1915?

Autor je redaktorem webu www.g.cz



zpět na článek