Je zajímavé sledovat, kam až vystrčí stát svoje chapadýlka. Poslední záměry Ministerstva financí ČR spustit nový systém EET (evidence elektronických transakcí – tedy tržeb), účtenkovou loterii a centrální evidenci účtů stojí za více než jen malé zamyšlení. Stojí těch hypotetických +10 miliard ročně za ta rizika?
ČR plánuje podobný systém EET, jako má Chorvatsko (jeden na platby v hotovosti či kartami a další na dohled nad bankovními účty/transakcemi). V případě operací bez účtu pak tedy budou podnikatelé posílat datovou zprávu o transakci finanční správě, ta zpět pošle potvrzení s unikátním kódem účtenky, tu obchodník vytiskne včetně potvrzovacího kódu a zákazník bude mít povinnost převzít účtenku. Náklady a rizika takového systému budou enormní, více náklady na straně obchodníků budou jen velmi špatně vyčíslitelné. Jaký bude reálný efekt?
V případě výpadku spojení pak bude umožněno následně zaevidovat tržby… Náhradní off-line řešení bude jen pro „malé“ povinné subjekty. Pro motivaci pro zákazníky, aby si účtenky brali, bude Česko pořádat asi losovačku. A donutí tím financové lidi, aby u svého oblíbeného hospodského chtěli účtenku za pivo? Kdo to vše a jak bude kontrolovat? Provozovat? Hlídat bezpečnost dat?
Zneužitelná citlivá data
Je chvályhodné, že MF chce lépe vybírat daně, bránit podvodům a konečně měřit všem stejně. Suma předpokládaných +10 miliard ročně do rozpočtu je lákavá. Jen pomůže tomu informační systém? A nezatíží jen plošně všechny firmy a živnostníky a podvodníci mu stejně vyklouznou? Pokud bude koncept systému takový, že umožní zasílat data o účtenkách/fakturách dávkově přenosovým souborem, tak to stejně nezabrání manipulaci s daty ze strany povinného subjektu. A i když se zkrátí přiznání k DPH ze čtvrtletního na povinné měsíční období, kde by měla být data přílohou, tak to stejně nezabrání podvodům s fakturami. Navíc, pokud se bavíte s auditory firem, tak vám velmi jasně vysvětlí, že gigantické úniky se dějí na straně vstupu: fiktivní či předražená plnění, neuznatelné daňové náklady a s oblibou využívaný trik s překlápěním odpisovatelných investic do přímé spotřeby či předražené poradenství od právníků až po marketing např. monopolního dodavatele pitné vody aj.
K čemu to rozhodně povede je, že si bude muset cca 1 mil. aktivních firem Česka upravit svůj účetní software, pokud bychom počítali, že každý za úpravy dá průměrně 10 tisíc, jsme jen na straně soukromého sektoru na vyvolaných nákladech na 10 miliardách, následné zvýšené provozní náklady na obsluhu a údržbu v to nepočítaje. Ano i dodavatelé účetnictví z toho budou mít nový výdělek, ale stojí to za to? Pomůže to konkurenceschopnosti Česka?
Navíc, jak finance, pod vedením chlapíka, který kam šlápne, tam má lejno střetu zájmů, zajistí nezávislost a nezneužitelnost takto citlivých dat v konkurenčním boji? Kdo měl tu možnost nahlédnout do metod privatizátorů, budovatelů holdingů a způsobu prováděných akviz často ví, že kupu firem dostalo na kolena „zneužití informací v obchodním styku“. O kontrolách financů se vyprávějí úplné legendy. A zkopírovat data na klíč či poslat anonymně šifrovaně po síti je tak snadné. Kdo a kdy byl odsouzen a kdo se kdy dobral náhrady škody tam, kde úplatní státní úřadníci, právníci, konkursní správci a soudci pomáhali svým kamarádům a členům klanu? Žádný systém ála EET raketýry nezastaví, naopak může jim dát dobré střelivo. Je to další zátěž pro všechny, systém postavený na principu kolektivní presumpce viny. Krásný web pro připomenutí tohoto tématu o budování holdingů je na www.mapovani.cz. Metoda: zaplatit insidera - poškodit – lacino koupit – draze prodat aktiva a pasiva a poslat odpad do konkursu či nesplatit úvěr tu léta perfektně funguje. Recyklovaných „taky podnikatelů“ a „taky živnostníků“ u nás máme kvanta, ale to by bylo na jiný článek.
Informační systém bez soutěže?
Již léta je klíčovým dodavatelem státních informačních systémů pro finance společnost IBM Česká republika. Jedná se na MF ČR například o Integrovaný informační systém státní pokladny (IISSP), Automatizovaný daňový informační systém (ADIS), Informační systém o majetku státu (ISMS), Centrální registr administrativních budov (CRAB) či ekonomický systém na vnitru aj. EET je pak největším novým technologickým projektem současné vlády.
Ještě podezřelejší je tedy, že pan ministr financí Babiš plánuje celý systém z důvodu „bezpečnosti“ zadat bez soutěže. Naopak, pokud stát chystá takto citlivý systém, měl by podléhat co největší veřejné kontrole. Jaké má Ministesrtvo financí – potažmo odštěpený podnik STC-centrum sdílených služeb, který má fungovat od ledna 2015 vlastní síly pro realizaci takového systému? Většinou zatím dělaly systémy s externisty, přes 2/3 zakázek STC za 1,8 miliardy pak dělají zakázky v oblasti informatiky a telekomunikací (soupis zde). Jen na EET se počítá s cca 250 milióny:
„Pro Ministerstvo financí je bezpečnost informací o daňových poplatnících naprostou prioritou. V žádném případě MF nehodlá obcházet zákon o veřejných zakázkách ani jiný zákon, naopak bude postupovat přesně podle všech zákonů. Aby nedošlo k možnému úniku citlivých informací o daňových poplatnících, obrátilo se MF (resp. GFŘ) v souladu se zákonem na Národní bezpečnostní úřad s žádostí o povolení výjimky. Vzhledem k mimořádným nárokům na bezpečnost dat v rámci systému EET a racionální snaze o maximální insourcing v rámci vlastních kapacit rezortu je v případě softwarového řešení projektu počítáno se státním podnikem Státní pokladna Centrum sdílených služeb, který vznikne od ledna 2015 oddělením ze Státní tiskárny cenin, a to podle osvědčené praxe ze zahraničí. Například v Rakousku významné systémy pro daňovou správu, které obsahují důvěrné a citlivé informace, realizuje společnost vlastněná Ministerstvem financí s názvem BRZ. To znamená, že při přípravě EET rozhodně nedojde k „zadání zakázky bez soutěže“, ale o zpracování systému de facto vlastními silami.“ Takže si to shrňme: MF sice zadá zakázku za čtvrt miliardy bez soutěže, ale nebude to zakázka bez soutěže. Proč však nezadá zakázku ve veřejné obchodní soutěži, když navíc prověrku na důvěrné mají skoro všichni velcí dodavatelé na IT trhu u nás? A jak rozumět „de facto vlastními silami“, to má pan Babiš má nějaké nové supermany v Zelenči nebo na vedlejším golfovém hřišti?
Datové centrum Zeleneč
Stát již aktuálně v rámci Státní tiskárny cenin provozuje národní datové centrum Na Vápence a chystá další: „Řešený záměr bude sloužit jako úložiště dat (datové centrum) primárně jako úložný systém pro potřeby úřadů státní správy, s možností nabídky volné úložné kapacity k využití komerčnímu nebo soukromému sektoru.“ Celé centrum bude vybudováno v areálu k.ú. Zeleneč a k.ú. Svémyslice. O výkonu centra hovoří plánovaný příkon 8 MW, v areálu o skoro 16 hektarech se zastavěnou plochou 5 406 m2.
Otázkou je, zdali je vůbec potřebné, aby stát provozoval svá vlastní datová centra (pro vzájemné zálohování a vytěžování je jich třeba více). V Česku už funguje několik takových datových center u soukromníků a s dostatečnou volnou kapacitou. Bude velmi zajímavé sledovat, jaké budou provozní náklady infrastruktury státu, versus tržní cena od firem. Nebo je stát schopen za směšné platy co mu tabulky umožní zaměstnat ty nejšpičkovější oborníky a bezpečáky? Ještě více na pováženou je fakt, že stát plánuje svým datovým centrem (vystavěným a dotovaným z daní) konkurovat soukromým firmám. Za chvíli již nám bude stát nabízet dotované internetové připojení (pamatujete na InDoŠ či Praha bezdrátová?), email/povinnou datovou schránku, kreditku, čip pod kůži s NFC pro platby a… – kam až to může dojít?
Jak „vydělat“ 10 miliard bez omezení svobody a vystavení slušných podnikatelů napospas riziku raketýrů?
Odpověď je velmi jednoduchá, začít myslet systémově, řešit příčiny a ne důsledky. Třeba ušetřit aspoň 5 % z těch v korupci promrhaných 200 miliard korun, jak před volbami uváděl pan Babiš. Myslím si, že by si Ministerstvo financí mělo udělat pořádek především samo na svém písečku. Zastavení zakázek bez veřejné soutěže, zakrývání čísel a předražených nákupů informačních systémů do Státní tiskárny cenin jsou tou správnou příkladnou cestou. Hezkou možností k úsporám je pak systém CRAB, který pěkně zdokumentoval www.kverulant.org/crab.html Zde je velká šance na úspory. Panu ministrovi Babišovi se již hned měsíc po nástupu do funkce podařilo ušetřit 70% provozních nákladů za chod systému Státní pokladny (z původních 19,7 mil. od IBM se povedlo ušetřit 14 milionů na výsledných 5,7 od sdružení HP+Ness). Proč byla cena podpory IISSP od IBM o 14 miliónů vyšší, kdo to dojednal? Mohl by to pan ministr vysvětlit? Proč menší systém ISMS-CRAB stojí na provozu a podpoře násobně více? Mít evidenci pár tisíc budov za stovky miliónů je pěkná šílenost a provozní náklady 15 mega měsíčně jsou do očí bijící. Na to by stačilo oddělení s pár šikovnými úředníky vybavenými Excelem. Nebo ne? Někdy mi připadá, že si pidi země jako Česko kupuje na občany kanóny namísto investic do produktivních činností s přidanou hodnotou pro společnost.
Pokud si dá MF do kupy své hospodaření a zabrání únikům a předraženým nákupům, tak pak třeba ani EET nebude potřeba. Osobně si myslím, že drobné podnikatele a živnostníky, kteří platí daně z příjmu a nežijí z dávek, by bylo lepší jakékoliv další byrokracie ušetřit. Zde pomohou spíše funkční soudy, spravedlivá daňová správa a nákupy veřejnou obchodní soutěží, bez kritérií napsaných na míru předem vybranému vítězi. A hlavně: Jednoduchý daňový systém s nízkými náklady na jeho kontrolu. Zde leží krásná výzva pro pana „pravicového“ ministra Babiše, jen ji aktivně uchopit!
Méně slov a více činů, pane ministře!