BANKOVNÍ POPLATKY: Klient a banka

Druhá fáze přechodu bankovních klientů se blíží

Za posledních několik let se více než 1,4 milionu klientů (tabulka na konci článku) rozhodlo přesunout z velké, kamenné banky do nové, bezpoplatkové a nízkonákladové. To je zejména pro klienty obecně velmi dobrá zpráva – zaprvé, že tu existuje reálná možnost, alternativa v momentě, kdy nejsou spokojeni se svojí stávající bankou, a zadruhé, že změna banky už není tak složitá a zapeklitá věc, jakou kdysi bývala. Navíc, pokud banku změní v našem konzervativním a pohodlném prostředí tolik klientů, může to být impuls i pro ten zbytek nespokojených, kteří si zatím vystačí jen s pouhou kritikou.

Nicméně věc není tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Velké množství klientů sice svou banku změnilo, ale pokud jde o statistiku u jednotlivých bank, tak na jedné straně počet klientů permanentně stoupá, ale na straně druhé úměrně tomu takto viditelně neklesá. Vysvětlení může být dvojí. Buď banky neposkytují zcela správné údaje a čísla nějakým způsobem přikrášlují (z obavy, aby se nespustila lavina dalších odchodů), nebo si klienti otevírají nové účty a ty staré neruší, mají jich tedy více. Pokud je pravdivé to druhé vysvětlení, pojďme se u něj na chvíli zastavit.

Nejčastějším argumentem lidí, kteří jsou plní vzteku na stávající banku kvůli poplatkům, proč tuto banku nevymění za jinou, pokud vysloveně nepotřebují nějaké speciální bankovní služby, je, že mají obavy o stabilitu takové bezpoplatkové banky. Takže tu máme takový začarovaný kulatý čtverec - nemám rád poplatky, nechci je platit, přijde mi to absurdní a banka bez poplatků za základní bankovní služby je sen, který bych chtěl žít. A když se zhmotní, tak mám zase obavy, jestli to bez těch poplatků banka vůbec zvládne.

Podle mého soudu jsou to obavy liché a především neproduktivní. Buď platí jedno, nebo druhé. Poplatky samozřejmě významně vylepšují příjmovou část bank, ale - jak je vidět na západ od nás a posledních pět let i u nás - jde to i bez nich. Nízkonákladové banky se po počátečním rozjezdu dostávají do černých čísel a tvoří zisk. V této souvislosti nesouhlasím s nedávným tvrzením hlavní ekonomky České bankovní asociace a bývalé členky bankovní rady ČNB, že „… politika účtů zdarma není dlouhodobě udržitelná. Vedení účtu je služba, za kterou by se mělo platit. Navíc to může představovat i určité riziko pro bankovní sektor.“ Navíc tím paní Zamrazilová vlastně lidem vzkazuje – buď budete platit poplatky, nebo hrozí, že to zaplatíte jako daňoví poplatníci při případné záchraně bank. O tom, že „bez poplatků“ neznamená zadarmo, a o tom, že se tu už jaksi automaticky bere, že se banky v případě problémů mají zachraňovat z veřejných peněz, až někdy jindy. Na jednu věc ale ekonomka vlastně nepřímo upozornila, respektive při čtení jejího pohledu na věc mi to vytanulo na mysl. A to, že k úspěšnému modelu bezpoplatkových bank je zapotřebí i drobná snaha klienta, tedy jeho minimální aktivita. Čímž narážím na tzv. mrtvé účty.

Mrtvé účty neboli absolutně neaktivní či spící klienti mohou být pro jednu banku požehnáním, pro jinou ne nevýznamnou komplikací. Tam, kde spící klient platí měsíční paušál, řekněme 100 a více korun, nikomu nevadí. Proč také. Nic po bance nechce a ta si jej bezpracně a automatizovaně zpoplatní. Naopak v bankách, kde se poplatky za běžné služby neplatí, je takový spící klient za nulu pouhým nákladem. „Nebankuje“, peníze si na účet neposílá, kartou neplatí atd. Nejedná se přitom o popis aktivního či průměrného klienta, ale o naprostý základ, o minimum, aby se svým účtem klient alespoň nějak pracoval. To by úplně stačilo.

Ono je to smysluplné pro obě strany, pro klienta i pro banku. U klienta nemá dlouhodobě smysl vést duplicitně či paralelně dva a více účtů, pokud k tomu nemá nějaký závažný důvod. A bezpoplatková banka podle mého názoru nemůže donekonečna udržovat spící účty. Dostáváme se tak logicky a chronologicky do druhé fáze přechodu klientů od velkých k novým bankám. Tedy, že po období, kdy někteří klienti zkoušeli několik účtů, dílem z obavy z neznámého a dílem kvůli testování, nastává období, kdy se buď vrátí ke své původní bance, nebo tam naopak svůj účet definitivně zruší. V opačném případě může český bankovní trh přešlapovat do jisté míry na místě. Velké banky nebudou mít důvod měnit svoji strategii, protože je to nebude pálit tak, jak by se na první pohled mohlo zdát a bezpoplatkové banky naopak budou muset řešit, co se spícími účty. Bankovní klienti to tak mají zcela ve svých rukách a vlastně i nohách.

Tabulka – počty klientů u bezpoplatkových bank (seřazeno podle abecedy):

www.bankovnipoplatky.com