U zemědělských dotací dojde ke kosmetickým úpravám. Zůstanou ale sázkou na jistotu
Vyznat se ve složité struktuře dotací do zemědělství je nejen pro nezemědělskou veřejnost, ale často i pro zemědělce samé docela oříšek. Kdokoli tak bude v příštích měsících a letech podpory směrované do českého zemědělství do roku 2020 považovat za více méně přijatelný kompromis, bude mít pravdu. Kdokoli ale bude zemědělské dotace kritizovat, bude mít, minimálně ze svého pohledu, pravdu také. Přeregulovaný, přeevidovaný, a tedy značně nepřehledný systém evropských dotací k tomu totiž dává prakticky nekonečný prostor.
Jedním z nejsložitějších subsystémů je Program rozvoje venkova (PRV), dominantní to součást takzvaného II. pilíře dotací na podporu zemědělství. Právě prostřednictvím PRV je ovšem především možné uplatňovat specifika národních zemědělských politik a žádoucích strategií, na rozdíl od I. pilíře, jehož základní součástí jsou plošné dotace vztažené na plochu obdělávané půdy – tedy svým způsobem nárokové dotace pro každého, kdo se zabývá rostlinnou výrobou. Její podíl v našem zemědělství nicméně nežádoucím způsobem roste na úkor náročnější živočišné výroby. Zdali ale dokážou programy PRV tento trend změnit, je v současné době spíše námět pro nabídku sázkových kanceláří než vysoce pravděpodobná realita.
Jedním z předpokladů je vyšší podpora zemědělců chovajících hospodářská zvířata a jejich finanční motivace k takovým aktivitám. To řeší budoucí nastavení PRV do roku 2020 jednak investicemi do welfare (pohody) zvířat, jednak nutí příjemce dotací na pasoucí se zvířata ke zvýšení počtů těchto zvířat na hektar. Obojí je principiálně správné – ďábel ale tkví v detailu. Takzvané zatížení VDJ (velkou dobytčí jednotkou) na hektar se oproti původní představě snížilo, a pokud se týká podmínek investic do pohody zvířat, musí si naše země počkat na schválení od EU. Dosavadní zkušenosti nejsou ideální, v minulosti EU naší zemi některé plány na tento typ dotací „shodila“, protože byly postaveny na principu „za málo muziky hodně peněz“, tedy na příliš měkkých podmínkách pro žadatele o podpory.
Jak to bude ve skutečnosti, si ještě musíme nějakou dobu počkat. Ačkoli by zemědělci v ČR logicky potřebovali co nejdříve vědět, co přesně budou muset splnit, aby se dostali k finančním podporám, realita bude známa až na konci letošního roku po konzultacích s EU, přičemž schválení finální podoby PRV se očekává až na začátku roku 2015. Zpoždění je přitom dáno loňskými dohady o dotačním rámci mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí, což samozřejmě nemohlo naše ani jiné ministerstvo zemědělství ovlivnit.
Kritiku nastavení dotací lze přitom očekávat prakticky ze všech stran. Mimo jiné i proto, že v nadcházejícím období zúžilo ministerstvo zemědělství okruh možných žadatelů o dotace, mezi které tak nebudou patřit například obce, nezemědělské podniky ani vodohospodáři, což je pro tyto subjekty jistě nepříjemná zpráva. Je ale třeba vědět, že toto opatření je důsledkem na úrovni EU již dříve dojednaného převodu 300 milionů eur z podpory zemědělství do evropských kohezních fondů k vyrovnávání hospodářských rozdílů mezi státy EU. Dalším problémem je celkově mírně nižší podpora EU v oblasti zemědělství. I proto se jeví jako velký diplomatický úspěch stávajícího vedení ministerstva zemědělství navýšení spoluúčasti ČR na financování PRV z národních zdrojů z původních 15 na 25 procent.
Mírný posun
Základní otázkou ovšem je, jak budou dotační peníze pracovat. Generální kompromis, kterého ministerstvo zemědělství opticky dosáhlo, nemusí být totiž skutečně optimálním řešením. Už jenom fakt, že na nárokové platby na obdělávanou půdu (I. pilíř) půjde celkem 138,5 miliardy korun a na PRV něco přes 80 miliard, avizuje, že zemědělci v Česku budou i nadále sázet na jistotu pěstování obilovin, olejnin či kukuřice, byť podíl těchto plodin možná nepatrně klesne. ČR také nevyužila možnosti cíleně podpořit menší zemědělské subjekty zvýšenou sazbou dotace na prvních 89 hektarů, což by mimo jiné představovalo podporu produkce specifických plodin, například zeleniny, ovoce nebo třeba chmele. Sázka na vyšší podporu zemědělců, kteří dokážou ze svých surovin vyrobil finální potraviny, je sice sympatická, zásadně vyšší „soběstačnost ČR“ ve výrobě potravin pro domácí spotřebu však tyto subjekty při svém podílu na trhu nezajistí.
Ministerstvem navrhovaná struktura dotací do českého zemědělství včetně PRV do roku 2020 podle všeho nicméně našemu zemědělství jako celku neuškodí, oproti současnosti je navíc – generálně řečeno – zřejmě i mírným posunem. Metoda kosmetických úprav však zároveň vytváří předpoklad, že se na druhou stranu naše zemědělství oproti současnému stavu v příštích letech nijak zásadně neposune, a že tedy nebudou mnohá očekávání jak zemědělců, tak nezemědělské veřejnosti naplněna. Bazálním důvodem je přitom absence jasné vize a ochoty činit konfliktní rozhodnutí, která by musela takovou vizi provázet. Na to však zřejmě není ještě ani zemědělská, ani nezemědělská a ani politická společnost připravena. Škoda, pojem jistota není zas tak pozitivní. Vzpomeňme jen na jistotu desetinásobku…
LN, 25.7.2014
Autor je agrární analytik