V globále jsem rád, že jsme členy Evropské unie, protože to tak nějak patří k bontonu a přinesla nám řadu užitečných věcí jako schengenský prostor, svobodný pohyb osob i zboží a s její pomocí se i u nás leccos postavilo. Vadí mi však na ní paternalisticko-byrokratický přístup, s kterým se dost necitlivě pokouší řídit náš život. S určováním rozměrů a křivosti banánů se sice už polepšila, ale zakázala nám rtuťové teploměry, protože prý i kovová rtuť je nebezpečná (co není?), zakázala i obyčejné žárovky, aby je nahradila těmi úspornými, které ale zase obsahují rtuť. Teď ještě uvažuje nad zavedením povinných kvót pro uplatnění žen. To, že jsme přišli o tuzemský rum, marmelády a pomazánkové máslo, je jen hra se slovíčky a rozumnému člověku to nemůže vadit a boj proti kouření patří k tomu rozumnějšímu.
Nejvíce mi ale vadí přístup EU k alternativním obnovitelným energetickým zdrojům, že podlehla mánii o člověkem zaviněném globálním oteplování a obchodu s odpustky – povolenkami na emise oxidu uhličitého. V rámci povinné náhrady části motorových paliv obnovitelnými zdroji se na řadě polí místo pšenice pěstuje řepka olejka nebo jiné olejovité plodiny. To má nepříznivý vliv na ceny potravin ve světě a prohlubuje to chudobu, zejména v rozvojovém světě. Tato opatření EU provádí v rámci tak zvané "předběžné opatrnosti". Můj soused tomu říká mnohem jadrněji "připosranost". Proč stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko? Dotační politikou v těchto oblastech totiž podporuje korupční prostředí a vytváří penězovody státních prostředků k lobbisty podporovaným firmám. Krajina je pak zaneřáděna větrníky a fotovoltaickými plantážemi. A teď my, občané, musíme ze svých příjmů v ceně energií tuto politiku hradit. Kdyby totiž EU počkala, až cena klasických energií začne v důsledku jejich ubývání opravdu významně růst, během roku či dvou by soukromý sektor zareagoval . Případné větrné turbiny a fotovoltaika by se objevily bez dotací a vyráběly by energii laciněji. Obdobně paliva z rostlinných zdrojů. Objevily by se pak možná i další rozumné nápady. Bez státní intervence a rozkradení části prostředků. Myslím si, že stát by neměl nikdy dotovat žádnou produkční oblast. Jen tím podporuje korupci a nikdy neodhadne tu správnou míru. Měl by dotovat hlavně vzdělanost a případně základní výzkum, který dělá nové objevy a vyhledává ideje, jež lidem budou jednou užitečné.
Teď se dostávám k odkazu na název článku. Proč se toto vše děje zejména v Evropě a ne třeba v Americe nebo v Asii? Tam si totiž zvykli měřit a posuzovat každý nápad nejdříve přes dolar či jen. Co to bude stát a co to v reálu přinese? Amerika kdysi přetáhla z Evropy genofond podnikavých sebevědomých lidí, kteří si udrželi nadhled a selský rozum nepodléhající kampaním a ideologiím. Ne že by v Evropě zbyl jen póvl. Ale největší tahouni EU, Německo a Francie, se odjakživa vyznačovali pracovitými a nekompromisními úředníky. V čele legislativního a exekutivního procesu jsou zde byrokraté. Ti za svými nápady jdou s buldočí vůlí a konzultují spíše s právníky než s ekonomy. Přidejte k tomu ještě narůstající deficit demokracie v rozhodování a koncept politické korektnosti a máme tyto problémy. Zkrátka Evropa si jde po své cestě - od hnědé přes rudou k zelené.