Neviditelný pes

ŠUMAVA: Přijedou revizoři

18.9.2012

A to přímo z Bruselu. Na základě dopisu ekologických organizací. O tom, jak prý se u nás špatně staráme o Národní park Šumava. Ne v tom směru, že bychom nechávali Šumavu uschnout a zničit tento zelený klenot střední Evropy. Naopak. Přijedou nás zkontrolovat, zda dodržujeme ta nejpřísnější ekologická pravidla, co podle mnohých mnoha Šumava umírá. Co jsou údajně jediná schopná zachránit tu čistou a jedinečnou divokou přírodu, která je naším cílem. Tedy jejich cílem.

Jaký je dosavadní výsledek tohoto nevídaného ekologického experimentu na krajině a lidech? Nechme hovořit fakta a poznatky vědců a odborníků. To, že se na první pohled jeví velké části obyvatel Šumava v podobném stavu, v jakém byly na konci normalizace Krušné hory, nechme teď stranou. Mnozí z nás jsou doslova zděšeni tím, co vidí. Ale jak nedávno prohlásil jistý náměstek ministra životního prostředí, je to jen proto, že "lidi nechápou současný stav, protože jim nikdo předem neřekl, že národní parky budou zpočátku hnusné".

Národní Park Šumava má velikost 68 064 ha, Chráněná krajinná oblast pak 99 624 ha. Pro představu, Praha má velikost 49 605 hektarů a žije na jejím území 1 milion 200 tisíc obyvatel, je tedy jen málo menší než Národní park Šumava. Pánové Tomášek a Pavelka z lesnické fakulty a z ČVUT na základě snímků z družice LANDSAT 5 uvádějí, že zničené a nevratně poškozené porosty v I. zónách a v bezzásahovém území, s centrem na Modravě, mají rozlohu 1003 ha. Napadené porosty udržitelné při včasném zásahu mají 1016 ha, což však ekologisté zásadně odmítají. Porostů se sníženou vitalitou, navíc oslabených kůrovcem je 2958 ha. Což je celkem 5004 hektarů. Tedy necelých deset procent parku. Zastánci "divoké přírody" pak požadují, aby jádrová oblast měla rozsah 39 % plochy NP Šumava. Což jejich odpůrci chápou jako ohrožení celkem 27 256 hektarů Šumavy.

Český biomonitoring uvádí na svých webových stránkách, že horské klimaxové smrčiny, tedy původní šumavský ekotyp smrku, je v partiích nad 1 100 m, kde tvoří většinu stromů, drasticky poškozený kůrovcovou kalamitou. Odborná klasifikace a mapa celého parku, která ukazuje místa a směry poškození, odhaluje zřetelně patrné poškození lesa i za hranicemi parku a státu.

Po dvaceti letech "odborné péče" ekologistů vypadá Šumava podobně, jako Krušné hory v sedmdesátých letech 20. století. Dodnes se z toho Krušné hory vzpamatovávají.

Nejde jen o stromy. Pahýly uschlých stromů nezadrží vodu. Sníh na jaře rychle roztaje a voda odteče. Objeví se introskeletová eroze tedy převážně vertikální propadávání a odplavování organických i anorganických půdních částic půdy lesa a vytváření kamenitých holin, na kterých nic neroste. Na některých, hlavně slunných lokalitách, se eroze objevuje dokonce již v první fázi odumírání lesního stromoví. Pokud na takové ploše dojde k rozpadu stromového patra, to česky znamená vykácení či uschnutí stromů, dojde vždy k další degeneraci porostů. Na existenci tohoto jevu je vázán specifický typ primárního bezlesí, jak píší Vondrák a Prach ve své práci z roku 2006.

Krušné hory, zničené sírou a mnohde ponechané léta jako mrtvé lesy, jsou dodnes důkazem následků bezlesí. V Krušných horách na holinách během několika let zmizely mnohé prameny a lesní potoky. Totéž se dnes děje na Šumavě. Prameny Vltavy vyschly, což je nevyvratitelný fakt a neuvěřitelná národní ostuda. Mnohé kdysi mokré louky jsou jako mlat a celé plochy lesů s mrtvými stromy vypadají jako Sibiř po dopadu tunguzského meteoritu. V místech blízkosti bezzásahového Polomu, Plesné a Ždánidel u jezera Laka vznikly obrovské holiny.

Stav Šumavy se dá označit jako ekologická přírodní pohroma, tvrdí šumavské obce. Na neustálý tlak aktivistických skupin odpovídají jiní založením občanského sdružení "Zachraňme Šumavu". To veřejně vyhlašuje ekologisty za zločince, kteří jsou zodpovědní za devastaci Šumavy. Konkrétně vyjmenovává vědce, politiky a členy ekologických neziskovek, kteří se podle nich podíleli na destrukci ekosystémů Šumavy. Navíc předkládá veřejnosti údaje o tom, kolik desítek a stovek milionů tito aktivisté a na ně napojení vědci dostávají od státu. Vyrobili a vystavili dřevěný panel s těmito informacemi na Bučině, u hotelu Alpská vyhlídka. Na svých webových stránkách ukazují drastické fotografie zdevastovaných lesů. Protestují i v Bruselu, ale prozatím marně.

Ekologičtí aktivisté cítí tlak, očekávají však, že je komisaři z Bruselu pochválí a doporučí v praxi pokračovat. Lze to očekávat. V době, kdy má Brusel problémy na všech stranách, semkli se úředníci kolem svých věrných a neuhnou ani o krok až do těch smutných konců.

Když zvítězí místo zdravého rozumu ideologie, a je jedno jaká, je to vždy špatně. V Krušných horách bude podle předpovědí odborníků trvat ještě padesát až sto let, než se lesy obnoví - třísetleté smrky rostou prostě tři sta let - a nashromáždí se opět spodní voda.

To, jak se zdá, je ovšem mnoha zastáncům "pravé přírody" jedno. Za naprostou ztrátu soudnosti pak považují mnozí arogantní prohlášení, že vše Šumavě prospěje a že se určitě zase zazelená. Za sto anebo stopadesát let.

Jen pro představu. Před sto lety jsme byli součást Rakouska-Uherska, které žilo v míru a blahobytu a nikdo netušil, že za dva roky začne světová válka. A tři sta let staré smrky, které zahynuly v kůrovcové kalamitě, začaly růst v roce 1712, kdy se stal Petrohrad hlavním městem Ruska a vládl tam Petr Veliký, kdy Karel VI. Habsburský vládl Rakousku a nám a Evropu sjednocovala Svatá říše římská lidu německého.

A třistapadesátiletý smrk, z něhož jeden koláč věnovali nedávno presidentu Klausovi, začal růst v roce 1662. V ten rok 13. února zemřela Alžběta Stuartovna, anglická princezna a česká královna, manželka "zimního krále" Fridricha Falckého. U nás panovala silná rekatolizace.

Teprve podíváme-li se na tato data, můžeme porovnat bohorovnou ješitnost ekologických plánovačů budoucnosti. Z tohoto hlediska je vlastně úplně jedno, co ti bruselští ekologičtí revizoři o nás prohlásí.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6



zpět na článek